Třída Scorpène
| Třída Scorpène | |
|---|---|
 |
|
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Brazilské námořnictvo Chilské námořnictvo Indické námořnictvo Malajské královské námořnictvo |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 14 objednáno 4 aktivní (2011) |
| Zahájení stavby | |
| Spuštění na vodu | |
| Uvedení do služby | |
| Osud | ve stavbě |
| Předchůdce | třída Agosta |
| Následovník | třída Marlin(nepostavena) třída S-80A |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 1550 t (na hladině) 1790 t (pod hladinou)[1] |
| Délka | 66,4 m |
| Šířka | 6,2 m |
| Ponor | 5,8 m |
| Pohon | 4 diesely, 1 elektromotor |
| Palivo | {{{palivo}}} |
| Rychlost | 12 uzlů (na hladině) 20,5 uzlu (pod hladinou) |
| Dosah | 6500 nám. mil při 8 uzlech (diesely) 550 nám. mil při 4 uzlech (akumulátory) |
| Posádka | 31 + 6 |
| Výzbroj | 6× 533mm torpédomet |
| Pancíř | |
| Letadla | |
| Radar | |
| Sonar | |
| Ostatní | |
| Technické údaje {{{podtřída2}}} | |
| Výtlak | {{{výtlak2}}} |
| Délka | {{{délka2}}} |
| Šířka | {{{šířka2}}} |
| Ponor | {{{ponor2}}} |
| Pohon | {{{pohon2}}} |
| Palivo | {{{palivo2}}} |
| Rychlost | {{{rychlost2}}} |
| Dosah | {{{dosah2}}} |
| Posádka | {{{posádka2}}} |
| Výzbroj | {{{výzbroj2}}} |
| Pancíř | {{{pancíř2}}} |
| Letadla | {{{letadla2}}} |
| Radar | {{{radar2}}} |
| Sonar | {{{sonar2}}} |
| Ostatní | {{{ostatní2}}} |
Třída Scorpène je exportní třída středně velkých diesel-elektrických útočných ponorek, vyvinutá ve francouzsko-španělské spolupráci a navazujících na francouzskou konstrukční školu. Ponorky mohou ničit hladinové lodě a ponorky, ale i provádět špionáž a speciální operace.[2]
Vývoj ponorek zajišťovala francouzská loděnice DCN (nyní DCNS) a španělská loděnice Navantia. V současnosti je vlastníkem projektu francouzská DCNS. Ponorky jsou velice tiché, s modulární konstrukcí a s možností jejich vybavení pohonem nezávislým na přístupu vzduchu francouzského typu MESMA (Module d'Energie Sous-Marine Autonome). Třída zatím má čtyři uživatele. Chile a Malajsie zavedly po dvou ponorkách této třídy, šest ponorek plánuje postavit Indie a čtyři Brazílie.
Obsah |
Vývoj [editovat]
Francie stavěla v 60. a 70. letech úspěšné ponorky tříd Daphné (S-60) a Agosta (S-70), které byly i široce exportovány. V 80. letech na ně chtěla loděnice DCS navázat projektem S-80, který ale nebyl z finančních důvodů realizován (pouze pro Pakistán byly postaveny tři jednotky vylepšené třídy Agosta označené S-90B).[3] Když DCS a španělská Navantia zjistily, že vyvíjejí koncepčně podobná plavidla (španělské námořnictvo rovněž hledalo nástupce starších francouzských konstrukcí), roku 1990 se dohodly na vytvoření společné konstrukce označené jako třída Scorpène.[4]
Obě společnosti původně očekávaly, že Francie a Španělsko zakoupí po čtyřech člunech, nakonec se tak ale nestalo. Francie roku 1995 oznámila, že v následujících letech bude provozovat výhradně ponorky s jaderným pohonem a rovněž Španělsko si vybralo jiný typ. Třída Scorpène proto zůstala, podobně jako německé ponorky typů 209 a 214, čistě exportním projektem.[4]
Každá z loděnic však, mimo tohoto společného typu, vyvinula rovněž jeho zvětšenou verzi, nabízenou ve vlastní režii. Navantia s třídou S-80A získala objednávku na čtyři ponorky od španělského námořnictva, na což DCNS reagovalo vlastní vylepšenou třídou Marlin, která se ale na trhu neprosadila.[5] V současnosti vlastní práva na třídu Scorpène pouze DCNS, která stále pokračuje v jejím vylepšování.[6]
Konstrukce [editovat]
Ponorky jsou jednotrupé koncepce s tlakovým trupem z oceli HLES-80 (ze stejného materiálu jsou stavěny francouzské jaderné ponorky).[2] Věž a další části ponorek jsou z kompozitu. Trup má dvě paluby a nedělí ho žádné vodotěsné přepážky. Operační hloubka ponoru je 350 metrů (jiné zdroje uvádějí 300 metrů)[7].[4]
Modulová konstrukce ponorek umožňuje jejich značnou přizpůsobivost dle potřeb zákazníků. Umožňuje tak vložení (i dodatečné) sekce s přetlakovou komorou (malajské a indické ponorky) či další trupové sekce s pohonem nezávislým na přístupu atmosférického vzduchu. Ponorky jsou rovněž velice tiché[7] – jejich trup nemá nepotřebné výstupky, interiér je odhlučněný, lodní šroub má speciální konstrukci a trup pokrývá materiál snižující účinek nepřátelského sonaru.[4]
Díky vysokému stupni automatizace tvoří posádku ponorek pouhých 31 mužů (u předchozí generace ponorek to bylo obvykle cca 50), které může doplnit šest potápěčů. To snižuje náklady na provoz a zvyšuje celkový komfort posádky.[4][7]
Výzbroj ponorek tvoří šest 533mm torpédometů. Dva torpédomety mohou sloužit k vypouštění min. Torpéda různých typů mohou doplnit rovněž protilodní střely Exocet (neobjednalo je pouze Chile). Na palubě může být až 18 torpéd a střel či 30 min.
Základní verzi pohonu tvoří 2–4 dieselové motory (MTU či SEMt Pielstick), jeden elektromotor a dvě sady akumulátorů. Lodní šroub je jeden. Nejvyšší rychlost dosahuje 12 uzlů na hladině a 20,5 uzlu pod hladinou. Pod hladinou může být taková ponorka až čtyři dny. V případě instalace pomocného pomonu MESMA však její vytrvalost pod hladinou stoupá až na 18 dní.[4]
Varianty [editovat]
- CM-2000 (Scorpène Basic) – základní verze s délkou 66 metrů a zásobou 18 torpéd či střel.[4]
- AM-2000 (Scorpène Basic-AIP) – totožná s předchozí, její trup prodloužený na 76 metrů však skrývá pohon MESMA, nezávislý na přístupu atmosférického vzduchu.[4][7]
- CA-2000 (Scorpène Compact) – pobřežní verze s délkou 60 metrů, obratnější, s nižšími výkony a zásobou 12 torpéd či střel. Zatím nebyla objednána.[4]
- Scorpène SBR – verze vyvinutá pro Brazílii s délkou přes 70 metrů a zvětšenou automonií provozu. Bez pohonu MESMA.
Uživatelé [editovat]
Chile [editovat]
Chilské námořnictvo bylo prvním, které si roku 2007 objednalo dvě ponorky této doposud nevyzkoušené konstrukce. Jednalo se o základní verzi CM-2000.[4] Scorpène dostala přednost před v Chile doposud užívaným německým typem 209. Obě ponorky byly postaveny v Evropě – obě loděnice si zakázku rozdělily (DCNS staví přídě a Navantie zádě ponorek, kompletace je střídavě v jedné či druhé).[7] První jednotka O'Higgins (S-22) byla postavena v Cherbourgu v letech 1999–2005, zatímco druhá jednotka Carrera (S-23) v Cartageně v letech 2000–2006. Ponorky ve službě nahradily starší britské ponorky třídy Oberon.[7]
Malajsie [editovat]
Druhým uživatelem třídy se stala Malajsie, která doposud žádné ponorky nevlastnila. V roce 2002 objednala dva kusy verze CM-2000 a rovněž jí byla zapůjčena jedna starší ponorka pro výcvik posádek. První jednotka Tunku Abdul Rahman byla postavena v letech 2003–2009, zatímco druhá Tun Razak v letech 2004–2009.[8]
Indie [editovat]
Indie se rozhodla pro ponorky Scorpène jako pro náhradu stávajících indických ponorek ruské třídy Kilo a německého typu 209. V roce 2001 byla podepsána předběžná dohoda na stavbu šesti ponorek s opcí na dalších šest kusů. Definitivní kontrakt, podepsaný roku 2005, nakonec zahrnuje šest ponorek s opcí na dalších šest. Všechny postaví (s francouzskou pomocí) indické státní loděnice Mazagon Dock Ltd. v Bombaji, přičemž první tři budou ve verzi CM-2000 a zbylé tři ve verzi AM-2000. V případě uplatnění opce, budou všechny další ponorky ve verzi AM-2000.[8] Indické ponorky budou mít značně odlišné vybavení. První mají být ve službě po roce 2015. Indie pro ně již objednala také francouzské protilodní střely SM39 Exocet.[7]
Brazílie [editovat]
Čtvrtým uživatelem této třídy bude Brazílie, která v roce 2008 objednala čtyři jednotky ve verzi Scorpène SBR. První jednotka je stavěna ve dvou sekcích v Evropě i v Brazílií, přičemž další tři již celé postaví brazilské loděnice. Zařazení do služby se očekává v letech 2015–2021. Francie navíc v rámci kontraktu pomůže s vývojem prvních brazilských ponorek s jaderným pohonem.[6]
Jednotky [editovat]
| Verze | Jméno | Uživatel | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby |
|---|---|---|---|---|---|
| CM-2000 | O'Higgins (S-22) | Chilské námořnictvo | 18. listopadu 1999 | 1. listopadu 2003 | 9. září 2005 |
| CM-2000 | Carrera (S-23) | Chilské námořnictvo | září 2000 | 24. listopadu 2004 | 20. července 2006 |
| CM-2000 | Tunku Abdul Rahman | Malajské královské námořnictvo | 2. prosinec 2003 | 23. října 2007 | 27. ledna 2009 |
| CM-2000 | Tun Razak | Malajské královské námořnictvo | listopad 2004 | 8. října 2008 | 5. listopadu 2009 |
| CM-2000 | S50 | Indické námořnictvo | 23. května 2007 | – | cca 2015 |
| CM-2000 | S51 | Indické námořnictvo | – | – | – |
| CM-2000 | S52 | Indické námořnictvo | – | – | – |
| AM-2000 | S53 | Indické námořnictvo | – | – | – |
| AM-2000 | S54 | Indické námořnictvo | – | – | – |
| AM-2000 | S55 | Indické námořnictvo | – | – | – |
| Scorpène SBR | S35 | Brazilské námořnictvo | 27. května 2010 | – | cca 2015 |
| Scorpène SBR | S36 | Brazilské námořnictvo | – | – | cca 2017 |
| Scorpène SBR | S37 | Brazilské námořnictvo | – | – | cca 2019 |
| Scorpène SBR | S38 | Brazilské námořnictvo | – | – | cca 2021 |
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ Všechny údaje platí pro chilskou verzi CM-2000.
- ↑ a b Scorpène [online]. Globalsecurity.org, rev. 2009-07-06, [cit. 2011-01-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ZAJAC, Ivan. Scorpène – Tvrdá konkurence německých u-bootů. ATM. 2011, roč. 43, čís. 1, s. 60–66. ISSN 1802-4823. [Dále jen Zajac 2011]
- ↑ a b c d e f g h i j Zajac 2011, s. 61.
- ↑ Zajac 2011, s. 64.
- ↑ a b Zajac 2011, s. 65.
- ↑ a b Zajac 2011, s. 62.
Externí odkazy [editovat]
- (francouzsky) Web výrobce DCSN
