Svazování chodidel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Čínská žena z vyšších vrstev z počátku 20. století s odhalenými chodidly
Schematické srovnání svázaného a nesvázaného chodidla

Svazování chodidel (čínsky: 缠足, pinyin: chánzú, doslova "svázaná chodidla") byl zvyk praktikovaný na mladých dívkách a ženách po dobu přibližně jeden tisíc let v Číně, začínající v 10. století a končící na počátku 20. století. Cílem bylo zastavit růst chodidel nohy jejich pevnou bandáží. Mrzačení chodidel se netýkalo obyčejných pracujících žen.

Zákrok probíhal tak, že dívkám ve věku cca 5 až 15 let byla neustále ovazována chodila dlouhými pruhy pevné látky. Nárt se zlámal a tíhu těla pak bylo nutné položit na konce pat. Následkem toho byly ženy schopné chodit pouze s obtížemi (běhat nemohly vůbec), i při stání byly nuceny se opírat o zeď.

Celý zvyk značně odpuzoval příslušníky nečínských národností. Mongolští i mandžuští císařové se jej pokoušeli omezit či zakázat, ale jejich úsilí přišlo vniveč. Zvyk byl kupodivu nejrozšířenější mezi prostými rolníky, kteří se tímto způsobem snažili přiblížit aristokracii (přitom právě zde ženská práce chyběla nejvíc).

Tento zvyk se odráží i v pohádce O Popelce.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.novinky.cz/zena/deti/288360-pohadka-o-popelce-zrejme-pochazi-z-ciny.html - Pohádka o Popelce zřejmě pochází z Číny

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]