Sklenice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sklenice s vodou.

Sklenice (též zdrobněle sklenička, jinak sklenka, sklínka nebo jen sklo) je nádoba usnadňující příjem tekutin lidmi, která se vyrábí většinou ze skla o různé tloušťce v závislosti na druhu tekutiny, pro kterou je určena. Sklenice umožňuje snadný pohled na konzumovanou tekutinu. Oproti hrnečku je poměrně nevhodná pro konzumaci teplých nápojů.

Někdy se používá slovo sklenička expresivně a to pro označení činnosti, která obnáší vypití jedné sklenice nápoje. (Nezajdeme na skleničku - je pozvání na konzumaci nápoje a nikoliv skleněné nádoby).

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Nejjednodušší skleničky mají tvar válce, který je na jedné straně uzavřen (tzv. dno) a na druhé otevřen (je-li v horní části výrazněji zúžena, nejedná se o sklenici, ale o láhev, a zúžená část se nazývá hrdlo).

Druhy sklenic[editovat | editovat zdroj]

  • sklenička - tradiční sklenička o objemu cca 0,2 litru určena pro konzumaci kávy nebo čaje
  • půllitr - nádoba o obsahu 0,5 litru určena převážně ke konzumaci piva; název se někdy přenáší i na menší nebo větší sklenice podobné konstrukce
  • panáková sklenička - malá sklenička o objemu 0,04/0,05 litru (tzv. velký panák) a 0,02 litru (tzv. malý panák). Převážně určeny pro konzumaci tvrdého alkoholu.
  • sklenice na víno - má rozšířené hrdlo, aby umožňovala snadnější vychutnání vína i pomocí jiných smyslů (čich)
  • sklenice na brandy či koňak - tzv. napoleonka, široká se zužujícím se hrdlem, na nízké stopce, určená pro "zahřívání" v dlani
  • sklenice na sekt
    • široká sklenice, tzv. šampuska - určená k namáčení dezertů, jahod apod;
    • úzká a vysoká, tzv. píštěl - určená ke zvýraznění tzv. řetízkování bublinek sektu ze dna sklenky
  • lékovka - malé sklenička na léky
    • s rozšířeným okrajem hrdla pro namačkávání pružného víčka
    • se závitem pro našroubování tvrdého víčka
  • kojenecká sklenice - speciální sklenice pro výživu kojenců přes dudlík s dírkou
  • zavařovací sklenice pro kompoty a zavařeniny

Hořčičák[editovat | editovat zdroj]

Hořčičák je hovorové označení pro dvoudecilitrovou skleničku od hořčice, která se od let padesátých používala v domácnostech na pití, běžně ji měli lidé i v kancelářích nebo v dílnách, vinaři ve sklepích.[zdroj?] Užívala se až asi do konce let šedesátých.[zdroj?] Sloužila i jako jednotka objemu („hodil do sebe hořčičák rumu“, „nalil tam hořčičák oleje“). První byly kuželového tvaru, později[kdy?] byly trochu baňaté.[zdroj?]

Duritka[editovat | editovat zdroj]

Barevné varianty duritek

Duritka je typ skleničky, který pochází ze skláren Rudolfova huť v Dubí. Duritky se vyráběly od roku 1914 do roku 1996.[1] Její hlavní předností byla vysoká pevnost, která byla dána způsobem výroby. Jedná se o předpjaté sklo. Běžné sklenice se vyfoukly nebo vylisovaly a potom pomalu ochlazovaly, aby nedošlo k jejich popraskání. Předpjaté sklo se však po vytavení zchladilo prudce (kalení skla). V Rudolfově huti používali k chlazení olej (nikoliv vodu). Přívlastek „nerozbitná“ je na místě jen do určité míry. Za jistých podmínek mohlo dojít k rozbití (tlak, náraz na horní hranu), střepy se rozlétly na všechny strany a bylo jich tisíce; nebyly ale ostré.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://ekonomika.idnes.cz/duritky-nerozbitne-jen-nekdy-exploduji-f01-/ekonomika.aspx?c=A050628_101941_ekonomika_plz