Rudolf Pribiš

Rudolf Pribiš
Rudolf Pribiš
Narození	19. března 1913; Rajec
Úmrtí	3. července 1984 (ve věku 71 let); Bratislava
Alma mater	Slovenská technická univerzita v Bratislavě
Povolání	sochař, učitel a výtvarník
Ocenění	národní umělec (1971)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Rudolf Pribiš (19. března 1913 Rajec – 3. července 1984 Bratislava) byl slovenský sochař a výtvarný pedagog, významný představitel slovenského umění 20. století a socialistického realismu v sochařství.

Studium[editovat | editovat zdroj]

Studoval na měšťanské škole (1923) a na gymnáziu v Trenčíně (1924–1931). Počátkem 30. let odešel studovat medicínu do Prahy (1931–1933), ale nakonec se rozhodl pro výtvarné umění. Navštěvoval obor kreslení ČVUT (1934) a později Akademii výtvarných umění (1935–1937), kde studoval pod vedením prof. Otakara Španiela.

Během let 1939–1940 pokračoval ve studiu na Oddělení kreslení SVŠT v Bratislavě, a současně se věnoval profesionální umělecké tvorbě. Od roku 1945 dostal příležitost organizovat výtvarný život na Slovensku a od roku 1950 pedagogicky působil na nově založené Vysoké škole výtvarných umění (VŠVU) v Bratislavě, kde byl v letech 1963–1968 a 1971–1974 i rektorem.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Věnoval se medailérské tvorbě, například pro vysoké školy tvořil rektorské a děkanské insignie. Tvořil i monumentální a komorní sochy. V letech 1975–1982 úzce spolupracoval s architektem Eugenem Kramárem, se kterým výtvarně dotvořil náměstí v Rajci, Rajeckých Teplicích, Staré Turé a Prievidzi.

V roce 1936 získal II. cenu Akademie výtvarných umění na výstavě posluchačů akademie v Praze za reliéf Pitva. O rok později získal I. cenu za reliéf Na pláži. Za reliéfní bronzové dveře na Slavíně získal v roce 1970 titul „Laureát státní ceny Klementa Gottwalda“ a o rok později titul Národní umělec.

Vybrané díla[editovat | editovat zdroj]

Sochy[editovat | editovat zdroj]

Sousoší osvobození Žiliny, 1955, Sad SNP, Žilina
Pomník padlým v SNP, Náměstí svobody, Prievidza (spolu s architektem Štefanem Lukačovičem)
Pomník osvobození Dolný Kubín
Reliéfní bronzové dveře obřadní síně Památníku Sovětské armády na Slavíně
Žena po koupeli, Rajecké Teplice
1965–1966 Odpočívající, plastika v parku Dudincích
1979 Památník osvoboditelů, Stará Turá
Památník SNP, Náměstí SNP, Rajec
Reliéf na rodičovském hrobě, Rajec

Reliéfní tvorba[editovat | editovat zdroj]

Transfúzní stanice v Bratislavě (1958)
Střední zemědělská a průmyslová škola JA Gagarina v Bernolákově (1959)
Československé velvyslanectví v Pchjongjangu (1960-61)
Reliéfní kompozice na nádvoří Muzea SNR v Myjavě
Pamětní tabule Romualda Zaymuse na farní budově v Bytčici

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rudolf Pribiš na slovenské Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Slovo sochaře: S magnetofonem u Rudolfa Pribiše. Umění a řemesla, 4/80, s. 5-6.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Rudolf Pribiš na Wikimedia Commons
Díla Rudolfa Pribiša v ^{[nedostupný zdroj]}SNG
Rudolf Pribiš a jeho medailérska tvorba pre vysoké školy [online]. [cit. 2014-03-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-22.
Rudolf Pribiš [online]. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}