Ruční práce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ruční práce

Vznik ručních prací bezpochyby souvisí s lidskou touhou zdobit sebe, svůj oděv i své příbytky. Zdobených oděvů se z dávné historie mnoho nezachovalo, ale potřebu zdobit dokládají různé spony, gombíky, jehlice apod. Jedním z dokladů může být i zbytek háčkované síťky na vlasy nalezené při archeologickém hledání v hrobech z doby bronzové.

Kolem roku 1850 se pomocí delší ocelové jehlice háčkovaly prýmky. Prýmky se různě stáčely jako stužky a spojovaly se háčkováním. Často se háčkovaly i napodobeniny renesančních šitých krajek.

Obliba některých druhů ručních prací se znovu vrací, řada ručně dělaných ozdobných doplňků je v současnosti velmi módní.Ruční práce se také vyučují na základních školách.

Háčkování[editovat | editovat zdroj]

Malba zachycuje ženu při vyšívání

Háčkování má výhodu, že se nedá vykonat strojem, tedy ještě do nedávna nedalo. K háčkování stačí pouze jedna jehlice (pletací háček - druh krátké jehlice s malým háčkem na konci) a klubíčko příze. Princip háčkování spočívá ve vytváření smyček pomocí háčku, kdy vzniká takzvaný řetízek a zároveň první řada, která většinou určuje i počáteční šířku úpletu. Potom tam, kde se skončilo, se háčkem otáčíme a první řadou smyček protahujeme smyčku po smyčce řadu druhou. (jednotlivým smyčkám se říká oko). V tuto chvíli se háčkování stává také náročnější, smyčkou už další jednoduchou smyčku jen neprotahujeme, ale smyčky první a druhé řady lze různě kombinovat, techniky splétání smyček mají své názvy. Mezi ty základní patří řetízkové oko, pevné oko, krátký a dlouhý sloupek. Z ozdobných technik třeba křížový sloupek, nahazovaný sloupek, pecičky, pikotky. Na vybraných místech každé řady lze tímto specifickým splétáním oček určovat šířku a vzorky úpletu.

Pletení[editovat | editovat zdroj]

Pletení je háčkování hodně podobné a dá se předpokládat, že pletení a háčkování vznikalo současně. I u pletení protahujeme smyčku smyčkou, ale řada smyček zůstává na jedné ze dvou jehlic, které k pletení používáme. Tato technika je sice přesnější, ale také pomalejší než háčkování. Plést můžeme na dvou jehlicích, kdy pleteme tam a zpět, na 5 jehlicích, kdy 4 jehlice nesou oka a pátou jehlicí pleteme dokola, nebo na dvou jehlicích, které jsou spojeny silonovou nití, což také umožňuje plést stále dokola.

Při strojové výrobě se postupuje odlišně. Velkou výhodou je vyšší rychlost vytváření úpletů. Za nevýhodu pletacích strojů se označuje jejich přesnost - jedno očko jako druhé. Ale díky tomu zde je i velmi jednoduché řešení, aby bylo poznat, že jste například oděv pletli Vy a ne stroj. Stačí pouze jedno oko vynechat, či přidat. Jednoduše udělat malou chybu.

Vyšívání[editovat | editovat zdroj]

Vyšívání má mnoho stylů, dělí se podle typů stehů, mezi základní stehy patří křížkový a jednoduchý. Pro vyšívání postačuje mít jehlu, bavlnku či barevnou nit a tkaninu nebo oděv na který budete vyšívat motiv podle vybrané předlohy.

Indické korálkování[editovat | editovat zdroj]

Poslední dobou čím dál víc stoupá na oblibě takzvané indické korálkování - vytváření barevných motivů nebo obrazců našíváním korálků. Je možné, že k oblibě této techniky přispívá její exotičnost - dostala se k nám z Indie. Indové mají velice rádi barevné a blýskavé věci, proto je tato technika v Indii tak často využívaná.

Když si zakoupíte např. bílou látku a sadu malých, barevných, skleněných korálků, můžete začít. Stejně jako u vyšívaní potřebujete také jehlu a nit. Indické korálkování má výhodu v tom, že stačí pouze jedna pevná nit bez dalších barevných odstínů. Nit stejně není příliš vidět - vhodný je i vlasec.

Když začínáme s Indickým korálkování může někdy vzniknout pár omylů:

  1. Není hezké, když je na jeden steh více jak jeden korálek! Pravidlo zní: JEDEN STEH = JEDEN KORÁLEK
  2. Ze začátku používejte indické korálkování pouze na jednoduché motivy, což znamená: - vykorálkování obrysů, očí apod. Teprve když už jste „mistrem řemesla“, pak si můžete vyzkoušet vykorálkování celého objektu.

Další techniky[editovat | editovat zdroj]

Toto je základ některých ručních prací s jehlou, jehlicí, nití a vlnou. Dále samozřejmě existuje široké spektrum dalších ručních prací jako například:

  1. ubrousková technika
  2. batikování
  3. malba na hedvábí aj.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LUŽICKÁ, Věnceslava. Nauka o ženských pracích ručních v otázkách. Praha : Karel Bellmann, 1886-1887. Dostupné online.  
  • SRBOVÁ-LUŽICKÁ, Anna. Vyšívání. Praha : Karel Bellmann, 1885. Dostupné online.  
  • SRBOVÁ-LUŽICKÁ, Anna. Pletivo. Praha : Karel Bellmann, 1882. Dostupné online.  
  • SRBOVÁ-LUŽICKÁ, Anna. Háčkování. Praha : Th. Mourek, 1878. Dostupné online.  
  • SRBOVÁ-LUŽICKÁ, Anna. Uzlovatina. Praha : Karel Bellmann, 1881. Dostupné online.  
  • SRBOVÁ-LUŽICKÁ, Anna. Pletení. Praha : Th. Mourek, 1876. Dostupné online.  
  • DŘÍZA, Antonín. Jihočeské ruční krajkářství. Praha : Dědictví Husovo, 1925. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]