Rosa Parksová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rosa Parksová
Rodné jménoRosa Louise McCauley
Narození4. února 1913
Tuskegee
ÚmrtíDetroit
Příčina úmrtíPřirozená smrt stářím
Místo pohřbeníWoodlawn Cemetery
BydlištěDetroit (do 2005)
NárodnostAfroameričané
Alma materAlabamská státní univerzita
Povoláníautorka autobiografie, lidskoprávní aktivistka, advokátka lidských práv, veřejná postava a politická aktivistka
OceněníMezinárodní cena průvodčího svobody (198)
Spingarnova medaile (1979)
Cena Ženského uměleckého výboru za celoživotní přínos (1981)
Síň slávy michiganských žen (1983)
Cena kandake (1984)
… více na Wikidatech
Nábož. vyznáníEvangelická církev metodistická
ChoťRaymond Parks
PodpisRosa Parksová – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rosa Parksová, celým jménem Rosa Lee Parks (někdy též Rosa Louise Parks; 4. února 1913 Tuskegee, Alabama, USA – 24. října 2005 Detroit, Michigan, USA) patřila k nejznámějším aktivistkám za práva černochů v USA. V prosinci 1955 byla v městě Montgomery na jihu USA zatčena, protože odmítla v autobusu uvolnit místo bělochovi, což vedlo k bojkotu autobusové dopravy v Montgomery. Tento případ vedl k velkým protirasistickým protestům a vzniku hnutí za zrovnoprávnění černých obyvatel USA. Rosa Parksová se stala symbolem pro boj amerických černochů za jejich práva.

Život

Narodila se jako Rosa Louise McCauley 4. února 1913 v Tuskegee ve státě Alabama. Měla irské, indiánské (čerokíjsko-krícké) a černošské předky, ale kvůli "pravidlu jedné kapky krve" (One drop rule) byla považována za Afroameričanku. V roce 1932 si Rosa vzala Raymonda Parkse, holiče z Montgomery. V roce 1943 se připojila k National Association for the Advancement of Colored People (NAACP) a začala v organizaci dělat sekretářku. Ačkoli nikdy nebyla členkou Komunistické strany Spojených států amerických, s manželem se účastnila jejích mítinků.[1]

Předehra

Segregace a rasová diskriminace v USA v padesátých letech 20. století byla zejména v jižních státech normálním a běžným jevem. To se týkalo možnosti návštěv restaurací, kin, škol a také užívání prostředků hromadné dopravy. V městě Montgomery (stát Alabama) platil zákon, že v přední části autobusu smí sedět pouze bílí; v prostřední části si směli sednout i černí resp. barevní občané, ale museli uvolnit celou řadu, chtěl-li si tam sednout i jen jeden běloch.

S touto situací nebyli spokojeni aktivisté za lidská práva a snažili se tyto zákony protesty a u soudů zpochybnit. Jen několik měsíců předtím bylo zatčeno několik Afroameričanek, mezi nimi i patnáctiletá Claudette Colvinová. Ta ale byla NAACP pro propagandistické účely shledána nevhodnou, protože otěhotněla mimo manželství.[2] Lídři NAACP proto věřili, že Rosa Parksová je tím nejlepším člověkem, který jim pomůže tyto segregační zákony napadnout u soudu.[3][4]

Incident v autobusu v Montgomery

Autobus, ve kterém byla Parksová zatčena, vystavený v Muzeu Henryho Forda v Detroitu

V této situaci se stalo, že Rosa Parksová 1. prosince 1955 během jízdy v autobusu odmítla vstát. Přivolaná policie ji zatkla a u soudu jí o čtyři dny později byla udělena pokuta 14 dolarů.

Zanedlouho došlo k bojkotu městské autobusové dopravy, který trval déle než jeden rok (382 dní) a jehož se zúčastnila většina černošského obyvatelstva města (tehdy téměř 50 000 obyvatel). S protesty se solidarizovali i černošští taxikáři, kteří po celou dobu vozili černošské pracující do práce za symbolickou cenu 10 centů (stejně stála i autobusová jízdenka).

Dne 19. června 1956 rozhodl federální soud, že politika rasové segregace je v rozporu s ústavou USA. Zástupci města Montgomery podali okamžitě odvolání proti tomuto rozsudku. Rasová diskriminace byla ve městě samotném zesílena. 13. listopadu 1956 však Nejvyšší soud prohlásil segregaci v autobusech města Montgomery za ilegální a protiústavní.

Jedním z iniciátorů tohoto bojkotu, známého jako Montgomery Bus Boycott, byl tehdy ještě poměrně neznámý Martin Luther King, baptistický kazatel. Tento protest vedl jednak ke zrušení segregace v městských autobusech, zejména je však považován za zrod hnutí za občanská práva v USA.

Rosa Parksová samotná i její manžel ztratili zaměstnání, po mnoha hrozbách se její muž nervově zhroutil. Parksovi se roku 1957 odstěhovali do Detroitu, zůstali však i zde aktivní v hnutí za občanská práva.

Ocenění

Rosa Parksová obdržela za svůj život řadu medailí a ocenění. V roce 1979 obdržela od NAACP Spingarnovu medaili, která je určena Afroameričanům, jež dosáhli významných úspěchů. O rok později získala cenu Martina Luthera Kinga Jr. Roku 1990 byla členkou skupiny osobností, které vítaly Nelsona Mandelu po propuštění z jihoafrického vězení. 9. září 1996 udělil prezident Bill Clinton Parksové prezidentskou medaili za svobodu, nejvyšší ocenění americké vlády. O tři roky později ji časopis Time zařadil mezi dvacítku nejvlivnějších osobností 20. století.

Reference

  1. ↑ How 'Communism' Brought Racial Equality To The South [online]. Dostupné online. 
  2. ↑ Brookes Barnes. From Footnote to Fame in Civil Rights History. www.nytimes.com. Dostupné online. 
  3. ↑ "The Other Rosa Parks: Now 73, Claudette Colvin Was First to Refuse Giving Up Seat on Montgomery Bus". Democracy Now!. NPR. 25 minutes in. Dostupné online. Retrieved on April 18, 2013.
  4. ↑ Taylor Branch. PARTING THE WATERS: America in the King Years [online]. Simon & Schuster [cit. 2013-02-05]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Česky

Anglicky

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rosa_Parksová&oldid=16564326“