Rilsko-rodopský masiv

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Rilsko-rodopský masív)
Rilsko-rodopský masiv,
Рило-Родопски масив
Řeka Mesta protékající pohořím Rodopy
Rodopy, Mesta

Nejvyšší bod2 925 m n. m. (Musala)

Nadřazená jednotkaTrácko-makedonský masiv
Sousední
jednotky
Srbsko-makedonský masiv, Stara planina, Hornothrácká nížina, Thrácký masiv, Egejské moře
Podřazené
jednotky
Rila, Pirin, Vitoša, Rodopy, Slavjanka, Stargač, Falakro, Pangaeon

SvětadílEvropa
StátBulharskoBulharsko Bulharsko
ŘeckoŘecko Řecko
Map
Horninyrula, žula, svor, fylit, vápenec
PovodíDunaj, Marica, Mesta, Struma
Souřadnice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rilsko-rodopský masiv je horský systém, tvořící střední a nejvyšší část Trácko-makedonského masivu. Zasahuje na území Bulharska a Řecka. Jeho nejvyšší horou je rilská Musala (2 925 m).

Vymezení[editovat | editovat zdroj]

Rilsko-rodopský masiv je na západě vůči Srbsko-makedonskému masivu vymezen riftovým údolím Strumy. Na severu od Staré planiny a Hornothrácké nížiny a na východě od Thráckého masivu jej odděluje údolí Marice, na jihu zasahuje až k Egejskému moři.

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Celá soustava je vrásno-zlomového původu, pohoří jsou tvořena krami vyzdviženými a pánve a kotliny pokleslými. Vývojově jsou to trosky velmi starých pohoří, jež byla zarovnána a teprve v neogénu získala dnešní uspořádání hrásťových pohoří s častými zbytky zarovnaných povrchů, příkrými svahy a velkými výškovými rozdíly. Vše pak dotvořila ledovcová modelace, která dala horským štítům vzhled karlingů, dala vzniknout skalním stěnám, karům a trogům.

Členění a nejvyšší vrcholy[editovat | editovat zdroj]

Vodstvo[editovat | editovat zdroj]

Přes Rilsko-rodopský masiv přechází rozvodí mezi úmořími Černého a Egejského moře. Pramení zde Struma, Iskăr, Marica a Mesta. Vzhledem k dřívějšímu zalednění jsou zdejší pohoří bohatá na jezera. V Rile je 183 ledovcových jezer, v Pirinu dokonce 186[1]. Největší z nich je rilské Smradlivo ezero (24 ha). V celé horské soustavě se také nachází mnoho vodních nádrží - např. Bílý Iskăr.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KRÁL, Václav. Fyzická geografie Evropy. [s.l.]: Academia, 1999. ISBN 80-200-0684-2.