Reivindikační žaloba
Reivindikační žaloba je žaloba na vydání věci. Žalobcem je vlastník, který se na žalovaném domáhá vydání neoprávněně zadržované věci, jejím prostřednictvím je tedy chráněno vlastnické právo (konkrétně oprávnění věc držet, nepřímo i oprávnění užívat ji, požívat její plody a užitky a nakládat s ní). V případě nemovitostí se v praxi neoznačuje jako žaloby na vydání věci, ale jako žaloba na vyklizení.[1] V českém právu je upravena v § 126 občanského zákoníku.[2]
Aby byla úspěšná, musí žalobce u soudu především prokázat, že má k věci, jejíhož vydání se domáhá, vlastnické právo. Dále ji musí směřovat přímo proti tomu, kdo věc zadržuje. Žaloba nebude úspěšná, namítne-li žalovaný oprávněnost držení věci, tedy existuje-li pro to právní důvod (např. nájemní smlouva,[3] ale také zadržovací právo[4] apod.)
Zákon výslovně nestanoví, zda je v případě úspěchu reivindikační žaloby nutno vydat nejen samotnou věc, ale i její přírůstky a užitky, vzniklé za dobu neoprávněného zadržování. Soudní praxe však na základě analogie § 458 odst. 2 občanského zákoníku[5] dovodila, že pokud u držitele byla dobrá víra (bona fide), vydány být nemusí, v případě špatné víry (mala fide) musí.[1]
