Žalobce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Žalobce (lat. actor, angl. plaintiff, fr. demandeur, něm. Kläger) je ten, kdo podal k soudu žalobu, jíž se domáhá svého práva proti žalovanému. Je jednou ze stran občanského soudního řízení, v níž soud jeho žalobu projednává.

Komunistické právo, zákon č. 142/1950 Sb., o řízení ve věcech občanskoprávních (občanský soudní řád), ve znění pozdějších předpisů,[1] a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v původním znění,[2] označovalo žalobce jako navrhovatele (žalovaného jako odpůrce).

České právo neumožňuje (až na výjimky) podat žalobu, v níž by nebyl uveden žalovaný, ale která by po soudu požadovala prosté určení práva nebo právního vztahu (např. vlastnictví určité věci).

V trestním řízení se termín žalobce obvykle nepoužívá, roli žalobce plní státní zástupce.