Portugalské království
Šablona:Infobox zaniklý stát Portugalské království (latinsky Regnum Portugalliae, portugalsky Reino de Portugal) se rozkládalo na Pyrenejském poloostrově a existovalo mezi lety 1139 až 1910. Hrabství, které bylo součástí Leónského království se osamostatnilo za vlády posledního hraběte Alfonse I., jehož potomci království vládli až do roku 1910.
Dějiny Portugalska
Roku 1128 vyhlásil portugalský hrabě, vnuk krále Alfonse VI. Kastilského, Alfons I. Dobyvatel (1107 – 1185) nezávislost svého hrabství na Leónském království, s nímž musel svést několik bitev. Nakonec po vítězství v bitvě u Ourique byl 26. červenec 1139 vojskem provolán za krále.
Burgundská dynastie pak vládla až do roku 1383, kdy vymřela po meči. Jediná dcera posledního krále této dynastie Beatrix si spolu s manželem Janem I. Kastilským nedokázala vládu udržet a na trůn usedl její polorodý strýc Jan I. z Avizské dynastie.
Po vymření dynastie Aviz po meči roce 1580 bylo Portugalské království připojeno jako korunní země ke Španělskému království a na trůn usedl král Filip II. Španělský (potomek po přeslici, ne však primogeniturní), který zde vládl jako Filip I. Moudrý.
Po úspěšné vzpouře proti španělským Habsburkům v roku 1640 usedl na trůn vévoda z Braganzy Jan a vládl pod číslovkou čtyři. Janův pra-pra-praděd z otcovy strany Alfons z Braganzy byl nemanželským synem prvního krále z Avizské dynastie Jana I. Jeho babička taktéž o otcovy strany byla vnučkou a primogeniturní dědičkou krále Manuela I. Braganzové vládli až do roku 1853, kdy nastoupili jejich následníci po přeslici z Braganzsko-koburské dynastie. Ti vládli do roku 1910 kdy byl poslední portugalský král Manuel II. Nešťastný donucen opustit království.
Portugalská koloniální říše
První portugalskou kolonií se stala v roce 1415 Ceuta na severoafrickém pobřeží (dnes ve španělských rukou). Ostrov Madeiru objevili portugalští mořeplavci o čtyři roky později. V roce 1441 byla do Lisabonu dopravena první loď s otroky, tento druh obchodu s lidmi se později stal velice výnosný. Portugalci dospěli na pobřeží Senegalu a Sierry Leone v roce 1445, resp. 1446, mezitím probíhala kolonizace Madeiry a Azorských ostrovů, objevených v roce 1427. Na významných místech na pobřeží Afriky Portugalci vztyčovali dřevěné kříže, později kamenné sloupy (Padrões, singulár: Padrão), které označovaly portugalské teritoriální nároky. Na sloupech byl latinsky a portugalsky napsán rok připlutí, jméno námořníka a vládnoucího krále.
Objevení zlata v dnešní Ghaně podpořilo další snahy o objevování nových zemí – zámořské plavby se stávaly velice výnosnými.
Na základě Smlouvy z Tordesillas získalo Portugalsko také exkluzivitu v plavbě okolo Afriky, Vasco da Gama v roce 1498 jako první Evropan doplul okolo Afriky do Indie, kde založil první portugalská stanoviště. Portugalsko se brzy stalo centrem obchodu s Orientem.
