Pomník císaře Josefa II. v Lanškrouně
| Pomník císaře Josefa II. v Lanškrouně | |
|---|---|
 Fotografie pomníku na staré pohlednici z roku 1900 | |
| Základní údaje | |
| Rok vzniku | 1882 |
| Datum odhalení | 25. června 1882 |
| Připomíná | Josef II. Habsbursko-Lotrinský |
| Umístění | |
| Stát |  Česko |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pomník císaře Josefa II. v Lanškrouně je zaniklý pomník, jenž byl vybudován německými občany města Lanškrouna v roce 1882. Stál na dnešním náměstí Aloise Jiráska vedle zámku a před kostelem sv. Václava. Josef II. byl českými úřady chápán jako symbol germanismu a vládce neoblíbené rakouské říše. Proto byl pomník českými úřady v polovině 20. let 20. století odstraněn.
Pozadí vzniku pomníku
[editovat | editovat zdroj]Na konci 19. století se v německých zemích šířila idea Velkého Německa, usilující o ideové a kulturní spojení všech lidí hovořících německy. V historii se hledali lidé, kteří pro německý národ mnoho vykonali. Obzvláště oblíbený byl Josef II., velký zastánce nejenom osvícenství, centralizace, ale i germanizace. Sto let po jeho smrti byl velice módní jeho kult. Nechávaly se zhotovovat jeho busty, sochy a pomníky.
Historie pomníku
[editovat | editovat zdroj]Rakouskému mocnářství se chtěli zavděčit i obyvatelé města Lanškrouna, což většinou byli čeští Němci. – Lanškroun ležel na území zvaném Hřebečsko (Schönhengstgau).
Místní zastupitelé využili nabídky železáren v Blansku a pořídili z tamní slevárny pro město Lanškroun jeden odlitek z tehdy sériově vyráběného pomníku císaře Josefa II. (Nešlo tedy o unikát ani o historicky nějak ojediněle významnou sochu. Identických odlitků se do dnešních dnů zachovalo hned několik.)[1]
Ke slavnostnímu odhalení došlo dne 25. června 1882[2] v rámci velké lidové slavnosti, po níž mimo jiné následovala velká hostina v místním Hotelu Benoni.[1] Školní náměstí (Schulsplatz), na kterém byl pomník umístěn, bylo při té příležitosti přejmenováno na Josefské náměstí (Josefsplatz).
Po vzniku ČSR nechaly české úřady lanškrounský pomník odstranit (ovšem teprve v roce 1924). Podobný osud potkal v letech 1919–1925 i celou řadu dalších pomníků Josefa II., stojících do té doby na různých místech v severním pohraničí Čech. Josef II. se jako odpůrce úředního používání českého jazyka českým nacionalistům nezamlouval.[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b BENONI, Josef. Příběhy ze starého Lanškrounska. Praha: NZB, 2014. 174 s. ISBN 978-80-905864-0-6. S. 168.
- ↑ Uhlíř, Karel – Borkovcová, Marie: Lanškroun na starých pohlednicích. S. 52.
- ↑ BENONI, Josef. Příběhy ze starého Lanškrounska. Praha: NZB, 2014. 174 s. ISBN 978-80-905864-0-6. S. 147–153.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Uhlíř, Karel; Borkovcová, Marie: Lanškroun na starých pohlednicích. Lanškroun 1996. ISBN 80-86052-04-4. S. 52.
- Krajem koruny země. Vlastivěda Lanškrounska. Lanškroun 2002.