Piz Bernina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Piz Bernina
Piz Bernina
Piz Bernina

Vrchol 4049 m n. m.
Prominence 2234 m ↓ Malojapass
Izolace 138 km → Finsteraarhorn
Poznámka nejvyšší vrchol Východních Alp

Světadíl Evropa
Státy Švýcarsko Švýcarsko
Pohoří Bernina
Souřadnice 46°22′56″ s. š., 9°54′29″ v. d.
Piz Bernina
Fire.svg
Piz Bernina
Prvovýstup 13. září 1850, Johann Coaz, Jon Ragut Tscharner, Lorenz Ragut Tscharner
Typ ledovcový vrchol
Hornina žula
Povodí Adda, Inn, Mera
Vlevo Piz Bernina, vpravo Piz Roseg od severu
Hřeben Biancograt

Piz Bernina (4049 m n. m.) je nejvyšší vrchol Východních Alp a zároveň jediný s výškou přesahující 4000 m. Leží na hranici Švýcarska a Itálie. Ve Švýcarsku náleží do kantonu Graubünden a v Itálii do provincie Sondrio. Na jih, do Itálie, spadá spolu s vrcholem Piz Roseg skalnatými stěnami až 1000 m vysokými a k severu zase vysutými ledovci opancéřovanou severní stěnou. Piz Bernina je vzdálenostně nejbližším čtyřtisícovým vrcholem z České republiky. Z Piz Bernina je dohledné Monte VisoKottických Alpách, 291 km vzdálené.[1]

Výstupy[editovat | editovat zdroj]

Klasické cesty[editovat | editovat zdroj]

Itálie[editovat | editovat zdroj]

Obtížnost výstupu z Itálie i Švýcarska je oficiálně ohodnocen stupněm PD. K výstupu je nutno mít ledovcovou výzbroj a ovládat techniku slaňování a jištění.

Výstup začíná na konce silnice vedoucí ze Sondria do oblasti přehradní nádrže Campomoro. Odtud stoupá cesta k chatě Rif. Carate Brianza (2662 m). Zde končí většina vystupujících turistů. Skutečným opěrným bodem výstupu je však výše položená horská chata Rif. Marinelli Bombardieri (2813 m). Trasa výstupu dále vede po ledovci Scerscen Superiore a ke konci velmi strmě stoupá zajištěnou cestou (obtížnost C) k chatě Rif. Marco e Rosa (3609 m). Výstup dále vedeme sněžným polem k prvním skalám pod hřebenem Spallagrat. Ty přelézáme – II (UIAA) a dostáváme se tak na hřeben, kde čeká ještě lezení ve skále obtížnosti II–III (UIAA). Jištění se zde doporučuje vlastní (nýty, slaňovací kruhy instalovány). Tím dosáhneme předvrcholu La Spalla (4020 m). Dále prudce doprava úzkým sněhovým hřebenem Spallagrat pod skalnatý vršek. Již lehčím lezením kruchými skálami na vrchol.

Délka: Campomoro – Rif.Carate Brianza (3 hod.) – Rif. Marinelli (1 hod.) – Rif. Marco e Rosa (3 hod.) – Piz Bernina (2.30 hod.) – sestup (6 hod.) – Celkem 15–16 hod. Nutno rozdělit do dvou dní.

Švýcarsko[editovat | editovat zdroj]

Přístup na chatu Marco e Rosa ze švýcarské strany je obecně brán jako těžší. Avšak cesta je daleko frekventovanější. Jako výchozí bod se dá považovat žel. stanice Morteratsch nedaleko Pontresiny. Cesta vede lehce k chatě Rif. Boval (2495 m). Od chaty pokračuje podle ledovce Morteratsch, později sejde přímo na něj. Traverzuje se téměř po celé šířce až skalnatý „ostrov“ Isla Persa. Dále sestupuje na ledovec Pers a přechází ho ve směru z dálky viditelného komplexu chaty Diavolezza. Výhodnější (ale ne nutné) je dosažení chaty a napojení na ledovcových chodník odsud. Od chaty stoupá chodník sněhovým svahem a cesta nastupuje na výraznou skalnatou hranu Fotezzagrat (I–II. UIAA). Po překonání hřebene dosahuje cesta horního patra ledovce Pers, který traversuje, v západním směru pod věží Crast Agüzza, až do sedla Fuorcla Cresta Agüzza (3601 m). Dalším 300metrovým traversem dosahuje chatu Marco e Rosa. Odtud pokračuje výstup stejně jako italská varianta.

Délka: žel. stanice Morteratsch – Boval (2 hod.) – Diavolezza (2 hod.) – Marco e Rosa (5 hod.) – Piz Benina (2.30 hod.) – sestup 8 hod. – celkem 19.30 hod. Nutno rozdělit minimálně do dvou dní.

Horolezecké cesty[editovat | editovat zdroj]

Biancograt[editovat | editovat zdroj]

Oficiální hodnocení obtížnosti hovoří o stupni AD s lezeckými partiemi III (UIAA).

Údolní varianta trasy vede přímo z Pontresiny k hotelu Roseggletscher (9 km). Ještě cestou na okraji ledovcové morény míjí chatu Chamanna Tschierva (2573 m) (nocleh vhodný). První část cesty vede na sedlo Fuorcla Prievlusa. To dosahuje lezením v ledovém kuloáru. Dosažení sedla může být orientačně velmi obtížné. trasa výstupu pokračuje přímo přes skály, hřebenem. Některé překážky na hraně obchází zleva, jiné zase zprava. Takto místy velmi exponovaně dosahuje sněhový hřeben Biancograt. Ten je zpočátku široký, později se zužuje na doslova „žiletku“. Terén je velmi strmý a nafoukaný sníh zde často tvoří mohutné převěje. Podle schopností a podmínek zde vládnoucích lze tento úsek překonat za 1.30 hodiny nebo také za 4 hodiny. Strmost sněhu či ledu zde dosahuje až 55 °. Na jeho konci cesta pokračuje opět po skále. Nejprve asi 15 m slanění a dále travers skal zleva ve stupni III (UIAA). Dále výstup vzhůru a asi 25 m ledovou policí obchází skalní věže v hřebeni. Zpět na hřeben a ledovým kuloárem nebo skalami zpět. K vrcholu vede krátká ale prudká sněhová hrana.

Chaty[editovat | editovat zdroj]

Panorama[editovat | editovat zdroj]

Pohled na masiv od chaty Diavolezza

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.viewfinderpanoramas.org/gallery/alps/bernina-a.html

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]