Pihel (hrad)
| Pihel | |
|---|---|
 Pihelský vrch s pozůstatky hradu, v popředí Pivovarský rybník | |
| Základní informace | |
| Výstavba | před rokem 1363 |
| Zánik | před rokem 1552 |
| Stavebník | Hynek Zajíc z Hazmburka |
| Další majitelé | Zajícové z Hazmburka páni z Dubé Berkové z Dubé |
| Poloha | |
| Adresa | Pihelský vrch, Pihel,  Česko |
| Souřadnice | 50°43′32,88″ s. š., 14°34′5,16″ v. d. |
  Pihel | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 30008/5-3211 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pihel je zaniklý hrad nad vsí Dolní Pihel u Nového Boru. Stával na strmém Pihelském vrchu (315 metrů) a dochovaly se z něj pouze nepatrné terénní relikty budov a opevnění. Pozůstatky hradu jsou chráněné jako kulturní památka.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1396 a archeologické nálezy dokládají, že byl založen krátce předtím.[2] Jeho zakladatelem tedy mohl být Hynek Zajíc z Hazmburka († 1363) nebo jeho syn Vilém Zajíc z Hazmburka.[3] Podle Rudolfa Anděla a Augusta Sedláčka měl Vilém stejnojmenného syna, který se stal litoměřickým proboštem,[3][4] ale jiní badatelé považují probošta a jeho případného otce za stejnou osobou.[5] Na počátku patnáctého století na hradě sídlil Vilémův bratr Hynek Zajíc z Hazmburka připomínaný v letech 1402–1408, jehož potomci se nazývali Pihelskými z Hazmburka a vymřeli před koncem patnáctého století.[4]
Před rokem 1421 Pihel získal Jan z Chlumu, majitel Svojkova. Během husitských válek hrad v době od června 1422 do srpna 1423 obsadila husitská posádka a po ní hradu zmocnil Hynek Hlaváč Berka z Dubé, který jej připojil k panství hradu Lipý. Nepotřebný Pihel potom nejspíš zanikl a popis lipského panství z roku 1455 jej už neuvádí. Pouze v letech 1457 a 1461 se Pihel ještě objevil v predikátu Hynka z Hazmburka.[5] V té době hrad nejspíš už neexistoval.[2]
Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]
Hrad byl postaven na čedičové kupě, které své okolí převyšuje asi o čtyřicet metrů. Přístupová cesta nejspíše stoupala jihozápadním úbočím ke stěně lomu, který narušil západní část kopce téměř až k vrcholu. Stavebním materiálem byl místní čedič, tuf a pískovec z blízkého okolí, přičemž pískovcové kameny nesou stopy hrubého opracování.[6] Pihel typologicky patřil nejspíše mezi malé hrady donjonového typu.[2]
Na základě terénní konfigurace se předpokládá, že hrad byl dvoudílný, ale jeho přesný rozsah nelze vymezit. Mělký příkop na jihovýchodě může být pokračováním přístupové cesty nebo projevem vnitřního rozdělení hradu. Na severní straně příkop uzavírají zbytky zdiva, jehož šířka byla podle archeologického výzkumu z roku 1973 téměř 200 centimetrů. Hlavní obytná budova stála na vrcholu kupy, kde se dochovala prohlubeň s fragmenty zdiva. Podsklepená budova měla rozměry 10 × 16 metrů a měla střechu z prejzové krytiny.[6]
Přístup[editovat | editovat zdroj]
K pozůstatkům hradu nevede žádná žádná turisticky značená cesta. Vsí pod hradem prochází modře značená trasa z České Lípy do Sloupu v Čechách a po silnici na severozápadním úpatí vede cyklotrasa č. 3062 v úseku ze Skalice u České Lípy do Sloupu a Svojkova.[7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2020-03-28]. Identifikátor záznamu 141421 : Zřícenina hradu Pihel. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Pihel, s. 429–430.
- ↑ a b Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. S. 599.
- ↑ a b SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIV. Litoměřicko a Žatecko. Praha: Šolc a Šimáček, 1923. 502 s. Dostupné online. Kapitola Pihel hrad, s. 193–194.
- ↑ a b GABRIEL, František; PANÁČEK, Jaroslav. Hrady okresu Česká Lípa. Praha: Argo, 2000. ISBN 80-7203-295-X. S. 20. Dále jen Gabriel, Panáček (2000).
- ↑ a b Gabriel, Panáček (2000), s. 116.
- ↑ Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2020-03-28]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pihel na Wikimedia Commons
