Palladium (obchodní dům)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rozestavěná budova v červenci 2007
Interiéry obchodního domu

Palladium je multifunkční komplex a obchodní dům, stojící v centru Prahy na Novém Městě na východní straně Náměstí republiky na nároží ulice Na poříčí naproti staroměstskému obchodnímu domu Kotva. Otevřen byl 25. října 2007. Vznikl částečnou demolicí a přestavbou budov kasáren Jiřího z Poděbrad (původně Josefských kasáren) a vestavbou nové budovy. Objekt má 11 podlaží (pět pater pod zemí, šest v původním rozsáhle přestavěném objektu).[1] Kromě obchodních prostor je součástí Palladia také zábavní centrum, v nejvyšších třech patrech se nacházejí kancelářské prostory. Národní památkový ústav označuje tuto přestavbu za bezpochyby jeden z nejzávažnějších negativních zásahů v Pražské památkové rezervaci;[2][3] je uváděn jako jeden z předních příkladů fasádistického přístupu k památkám.[4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Jakubův chudinský špitál[editovat | editovat zdroj]

Na místě stávala již románská zástavba.[5]

Kolem roku 1350 zde staroměstský měšťan Jan Jakub založil tzv. Jakubův chudinský špitál s kostelem Panny Marie. Za husitských válek byl vypleněn a zničen.[6]

Kvůli sousedstvím s Královým dvorem bylo místo až do konce 15. století atraktivní a místo obnovení špitálu ze začaly vznikat domy zámožnějších měšťanů[6] a šlechtické rezidence.[5]

Kapucínský klášter[editovat | editovat zdroj]

V roce 1630 zde Gerhard z Questenberka, přítel a poradce Albrechta z Valdštejna, velmi zbohatlý pobělohorskými konfiskacemi, založil kapucínský klášter. Roku 1633 byl ustanoven konvent, roku 1636 založen kostel a roku 1641 zahájena výstavba klášterního domu. V 60. letech byl areál dokončen, ale roku 1689 jej poničil velký požár. Po něm byl obnoven a vydržel v téže podobě až do roku 1787, kdy Josef II. tento klášter zrušil.

Kasárna[editovat | editovat zdroj]

V 90. letech 18. století objekt získal vojenský ubytovací úřad a do roku 1800 nechal bývalou budovu konventu upravit na vozatajská kasárna. další přestavba proběhla v letech 1843 až 1844.[6]

Josefská kasárna na pohlednici z počátku 20. století

V letech 1857–1861 byl konvent zbourán a na jeho místě vzniklo směrem do náměstí hlavní křídlo ve stylu romantické neogotiky podle návrhu vídeňského stavitele K. Píchala a jízdárna při ulici Na Poříčí.[2][7] Historizující styl odkazuje na středověkou pevnostní architekturu.[5] Součástí areálu byly i stáje a volné prostranství cvičiště.[5] Po vzniku Československa získal objekt název kasárna Jiřího z Poděbrad.[6]

V roce 1834 napsal úředník vojenské pojišťovny Josef Kajetán Tyl v této budově kasáren slova písně Kde domov můj? pro svou frašku Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka. Píseň se stala národní a později i státní hymnou. Událost připomíná pamětní deska na čelní fasádě obchodního domu.

Privatizace a památková ochrana[editovat | editovat zdroj]

V roce 1993[6] armáda objekt opustila a stát se rozhodl objekt i s pozemkem prodat.[7] V roce 1996 objekt i s pozemkem koupila po výběrovém řízení za 50 milionů DM společnost European Property Development, která byla známa již dřívějším zbořením nedalekého neobarokního Špačkova domu, a chtěla zde postavit obchodní centrum, přičemž z původních kasáren měla být zachována jen průčelní zeď hlavní budovy.[5][7] Součástí kupní smlouvy byl projekt, který předtím nebyl ani konzultován s odpovědnými orgány památkové péče.[7] Město v té době nemělo detailní územní plán pro tuto oblast a nemělo předem vymezená jasná pravidla o výstavbě v historickém jádru města; vlastní vyhlášku o Pražské památkové rezervaci město několik let předtím zrušilo.[8] Památková regulace Petrské čtvrti byla sice podrobně zpracovaná, ale kvůli Palladiu nebyla nikdy přijata.[5]

Dne 30. července 1999 prohlásilo Ministerstvo kultury ČR na návrh Klubu Za starou Prahu z dubna 1999 hlavní budovu a jízdárnu kasáren za kulturní památku. Jízdárna je cenná půlobloukovým krovem o rozpětí 21 metrů, výšce 13 metrů a délce 57 metrů. Památková ochrana nezahrnuje bohaté archeologické nálezy v areálu kasáren. Nejstarší v 90. letech 20. století stojící budovou areálu byla rozlehlá dvorní jednopatrová budova stájí z let 1843–1844 s troljlodními halami v přízemí, ta však pod památkovou ochranu nespadala.[7][9] Klíčovou roli na omezení ochrany jen na dvě budovy měly posudky, které na objednávku investora zpracovali Dobroslav Líbal a Zdeněk Lukeš, přičemž Lukeš označil kasárna za průměrnou architekturu, připustil jejich demolici a přivítal projekt investora na využití parcely.[5] Investor vyjádřil i s takto omezenou památkovou ochranou nesouhlas a označil tento akt za zkrácení svých práv a závažnou komplikaci, která mu neumožní realizovat záměry přestavby.[7]

Začátkem roku 2000 předložil investor upravenou studii, v níž oproti původnímu návrhu byl zmenšen objem budovy na místě původního dvora a do jeho středu bylo navrženo volné a nezastřešené atrium. Stejně jako v původním návrhu měla být z hlavní budovy kasáren ponechána jen průčelní zeď, ta navíc měla být v celé výšce prolomena skleněným zborceným vstupem. Jízdárna měla být nastavěna do výšky sousedních budov.[7]

Rozestavěná budova v září 2006

Podle pořadu České televize televize Nedej se! byl schvalovací proces provázen řadou kontroverzních rozhodnutí ve prospěch investora na úkor veřejných zájmů.[8] Petr Kužvart jako zástupce občanského sdružení Ateliér pro životní prostředí podal žalobu na ministerstvo pro místní rozvoj kvůli tomu, že ministerstvo nevyhovělo jejich odvolání proti vydání stavebního rozhodnutí.[8]

Výstavba obchodního komplexu[editovat | editovat zdroj]

Výstavba komplexu v letech 20052007 si vynutila částečné uzavírky na náměstí, včetně uzavření jednoho z vestibulů metra. V souvislosti s tím však bylo náměstí rozsáhle přestaveno a změněno v pěší zónu, přibyly také i vjezdy do podzemních garáží. Výstavbu provázely bohaté archeologické nálezy dokumentující středověkou zástavbu.[2][6] Byly odhaleny základy dosud neznámé rozsáhlé románské městské zástavby, pro jejichž zmapování byl zorganizován historicky nejrozsáhlejší záchranný archeologický průzkum na území Česka. Nálezy nakonec ustoupily stavbě třípodlažních podzemních garáží pro 900 aut.[5]

Požár v roce 2008[editovat | editovat zdroj]

Požár, který 20. února 2008 odpoledne vypukl v podzemních prostorách centra, zasáhl hlavní rozvody a vyžádal si dočasné uzavření tohoto komplexu po dobu kontroly rozvodů.[10] Škody obchodníků byly vyčísleny na stovky tisíc korun, kompenzace se však zatím nedočkali. Obchodní centrum bylo znovuotevřeno dne 19. března v 9 hodin.[11]

Hodnocení přestavby[editovat | editovat zdroj]

Navzdory památkové ochraně hlavní budova prošla fasádistickou přestavbou,[6] podobně jako již dříve nedaleký komplex celnice. Do kulis původní fasády kasáren byl vestavěn kompaktní prosklený blok viditelný především z ulice Na Poříčí.[3] Památkově chráněn interiér byl natolik přestavěn, že prakticky zanikl; novostavba zcela vyplnila původně volné nádvoří budovy, měřítko stavby (monoblok o rozloze větší než Staroměstské náměstí[5]) je v zásadním rozporu s drobnou parcelací Petrské čtvrti, zahloubení až na drobné výjimky zlikvidovalo cenný archeologický historický terén.[2] Byla zbourána historická budova stájí.[5] Národní památkový ústav označuje tuto přestavbu za bezpochyby jeden z nejzávažnějších negativních zásahů v Pražské památkové rezervaci.[2] Někteří památkáři se obávali, že tato akce by mohla vést i k vyškrtnutí Pražské památkové rezervace ze seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.[8]

V obchodním centru je obtížná orientace, s nadsázkou je označováno za druhý nejoblíbenější labyrint v Praze po petřínském bludišti. Eskalátory jsou rozmístěny nepravidelně, na některých místech jen v jednom směru. Záchody jsou v celém komplexu jen dvoje, a to důmyslně skryty v nejnižším a v nejvyšším patře.[12]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Článek na stránkách lidovky.cz
  2. a b c d e Ing. arch. Petra Cibulová, PhDr. Richard Biegel, Ph.D.: Praha 1, Obchodní centrum PALLADIUM, Nové Město, čp. 1078, nám. Republiky 1, Národní památkový ústav]
  3. a b Památkáři hodnotí nové stavby: Tohle se povedlo a tohle se nám nelíbí, iHNed.cz, 13. 12. 2010
  4. Markéta Vrabcová: Romana Balcarov8: Vykuchat a vnitřnosti vyhodit… Tak se dnes zachází s památkami!, rozhovor, Naše rodina, 40/2010
  5. a b c d e f g h i j Petr Kubík: Místo zahrad obchodní dům: Bývalá Josefská kasárna – Palladium, Praguewatch.cz, 15. 6. 2011, text vznikl v rámci projektu „Pražská památková realita“ na Ústavu pro dějiny umění FF UK
  6. a b c d e f g Josefská kasárna, nedatováno, autor neuveden, Neznámá Praha, anonymní web
  7. a b c d e f g Josefská kasárna na náměstí Republiky, kauza na webu Klubu Za starou Prahu
  8. a b c d Martina Klapalová: Přestavba Josefských kasáren vyvrcholila soudem, Obnova.sk, 24. 2. 2004, jako zdroj uveden již nedostupný text na http://www.vecerka.cz/zpravy/kasarna031030.html (Deník.cz)
  9. Stanovisko klubu Za starou Prahu k prohlášení kasáren Jiřího z Poděbrad na náměstí Republiky za kulturní památku, 25. 8. 1999, Josef Hyzler a Richard Biegel, činitelé klubu Za starou Prahu
  10. Tisková zpráva - Palladium dočasně uzavřeno. [online]. 2008-02-21, [cit. 2008-03-17]. Dostupné online.  
  11. Palladium otevře ve čtvrtek, bude rozdávat tulipány [online]. 2008-03-19, [cit. 2008-03-19]. Dostupné online.  
  12. Jiří Markvart: Palladium, My bychom to udělali lépe

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]