Kostel svatého Josefa (Nové Město)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kostel svatého Josefa na Novém Městě pražském
Kostel svatého Josefa na Novém Městě
Kostel svatého Josefa na Novém Městě
Místo
StátČeskoČesko Česko
ObecPraha
ČtvrťNové Město
Souřadnice
Základní informace
Církevřímskokatolická,
ritus západní římský
ProvincieČechy
DiecézeArcidiecéze pražská
Farnostdo roku 2003 Římskokatolická duchovní správa u kostela sv. Josefa Praha - Nové Město, od 1. ledna 2004 změněn na klášterní kostel ve správě farnosti sv. Petra, Praha Nové-Město[1]
Statusklášterní kostel
Zasvěcenísvatý Josef
Architektonický popis
Stavební slohrenesance, baroko
Typ stavbykapucínský klášterní kostel
Výstavba1636-1653
Další informace
AdresaPraha 1-Nové Město
Ulicenáměstí Republiky a Na Poříčí
Oficiální webhttps://katalog.apha.cz/web/chramy/19
Kód památky39838/1-1055 (PkMISSezObrWD) (součást památky Kapucínský klášter)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Josefa na náměstí Republiky v Praze na Novém Městě je pozdně renesanční kapucínský kostel s přiléhajícím klášterem - Řeholním domem sv. Josefa. Areál kláštera je i s kostelem chráněn jako kulturní památka.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kostel svatého Josefa s kapucínským klášterem
Interiér kostela
Socha svatého Judy Tadeáše

Nejdříve zde byl roku 1630 založen klášter kapucínů Gerhardem z Questenberka, poté 16361653 Melicharem Mayerem kostel. Původně stál klášter vlevo od kostela, kde byl zrušen 1795 a roku 1833 pro konvent postavena novostavba kláštera na pravé straně kostela. O rok později ve staré budově kláštera, sloužící tehdy už jako kasárna, napsal Josef Kajetán Tyl text zpěvohry Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka včetně budoucí české hymny Kde domov můj. Stará klášterní budova byla zbořena a 1860 nahrazena novostavbou, částečně zachovanou (fasáda) v rámci nákupního centra Palladium.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Tabulky Ex voto ke svatému Judovi Tadeáši

Exteriér: Typicky prostá jednolodní kapucínská stavba s valenou klenbou a sedlovou střechou bez věží byla postavena podle projektu Melchiora Meera. Na západním průčelí nad vchodem je umístěn plastický erb zakladatele, svobodného pána Gerharda z Questenberka a trojúhelný štít s obrazem sv. Josefa s Ježíškem. Kostel od náměstí odděluje dvorek (atrium), u jeho levé zdi stojí pod stříškou poutní socha svatého Judy Tadeáše, proslulého přímluvce proti utrpení všech nuzných a nemocných, mezi dvěma sochami andělů. Na zdi jsou umístěny tabulky = ex vota věřících s jejich prosbami, díky a modlitbami k této soše, zvané odedávna Tadeášek.

Do výklenků zdi do náměstí byly ve 30. letech 19. století druhotně umístěny sochy sv. Františka Serafinského a Jana Nepomuckého (1741). Sochy sv. Františka a obou andělů jsou datovány chronogramem 1708, snad z dílny Františka Preisse, tvořily původně sousoší na Karlově mostě, nahrazené novějším dílem se stejným tématem.

Interiér kostela je rovněž prostý, architektura sedmi oltářů je pozdně barokní z let 1770–1780:

  • Hlavní oltář je třídílný: uprostřed má obraz svatých Josefa s Ježíškem, Panny Marie, Antonína Paduánského a Ludvíka z Toulouse s žehnajícím Bohem Otcem nad nimi; po stranách obrazy sv. Václava v knížecím oděvu a sv. Ludmily. Kupolový tabernákl s anděly a krucifixem na oltářní menze je řezbou z dílny Richarda Prachnera.
  • Obrazy dvou bočních oltářů s Apoteózou sv. Antonína Paduánského a sv. Felixe z Cantalice s madonou a Ježíškem jsou díly Karla Škréty z roku 1653.
  • Oltář sv. Kříže je sochařský a má pouze krucifix.
  • Protějškový oltář sv. Jana Nepomuckého zdobí polychromovaná socha sv. Jana mezi anděly a Bolestné Jezulátko s nástroji svého budoucího utrpení.
  • Klasicistní oltář Panny Marie Radostné má sošku této madony uprostřed na tabernáklu. Nad ní manýristický obraz sv. Františka Serafínského přijímajícího od Panny Marie porciunkulový odpustek, pochází z dílny Matyáše Gundelacha ze 2. čtvrtiny 17. století.
  • Oltář sv. Fidelia ze Sigmaringen je zasvěcen řádovému světci kapucínů.
  • Varhany přepracoval varhanář Schiffner roku 1880.

Betlém V kostele je během vánočních svátků vystavován betlém, který je dílem řezbáře Josefa Chocholy (1866–1918) a jeho synů Josefa, Adolfa a Václava. Josef Chochola pocházel z Příbrami a později se přestěhoval na Smíchov. Od roku 2016 je betlém nově uspořádán tak, aby byl přizpůsoben pohledu malých dětí.[3]

Hroby: hrobka Jana Václava Bílka z Bílenberka (1675) s manželkou a čtyřmi dětmi; mramorový náhrobek se sarkofágem polního maršála Maxmiliána Browna, který byl zraněn v bitvě u Štěrbohol a zemřel nedlouho poté při pruském obléhání Prahy roku 1757; v dlažbě chrámu je vsazena pamětní deska Václava Leopolda hraběte Radeckého z Radče (†1781), strýce slavného vojevůdce, pohřbeného v kryptě. Pod kostelem je zachována podzemní kapucínská krypta.

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

  • V klenbě kostela jsou uchovány dvě železné kule z doby pruského bombardování Prahy v roce 1757, kdy byl kostel poškozen.

Hospic[editovat | editovat zdroj]

Kapucínský klášter byl zrušen v rámci josefínských reforem do roku 1795. Roku 1827 podal provinciál řádu kapucínů žádost na znovuzískání budov. Roku 1832 je armáda vyklidila a roku 1839 zde řád zařídil hospic. K baroknímu domku přiléhá třítraktový klasicistní objekt, který sloužil až do vyhnání řeholníků v roce 1950.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Farnosti Pražské arcidiecéze na apha.cz
  2. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-02-04]. Identifikátor záznamu 151874 : Klášter kapucínů. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  3. DOFFEK, Jiří; KOMPAS, Petr. Křesťanské Vánoce - Praha 1 - Nové Město, kostel sv. Josefa. www.krestanskevanoce.cz [online]. [cit. 2018-12-29]. Dostupné online. 
  4. BAŤKOVÁ, s. 567

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • EKERT, František: Posvátná místa král. hl. města Prahy, svazek II., Praha 1854, s. 40-45. Dostupné online.
  • BAŤKOVÁ, Růžena, a kolektiv: Umělecké památky Prahy 2, Nové Město a Vyšehrad. Academia, Praha 1998; kostel s. 112-114, hospic s. 566-567.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]