Klabava (řeka)
| Klabava | |
|---|---|
 Údolí Klabavy pod železničním mostem na trati Chrást Radnice | |
| Základní informace | |
| Délka toku | 51,2 km |
| Plocha povodí | 373 km² |
| Průměrný průtok | u ústí 2,1 m³/s |
| Světadíl | Evropa |
| Hydrologické pořadí | 1-11-01-038 |
| Pramen | |
| Brdy 49°39′54,44″ s. š., 13°48′22,97″ v. d. | |
| Ústí | |
| do Berounky u Chrástu 49°48′40,91″ s. š., 13°29′54,79″ v. d. 289 m n. m. | |
| Protéká | |
 Česko (Plzeňský kraj - Rokycany) | |
| Úmoří, povodí | |
| Atlantský oceán, Severní moře, Labe, Vltava, Berounka | |
| Geodata | |
| OpenStreetMap | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Klabava je řeka v Plzeňském kraji, pravostranný přítok Berounky. Její délka je 51,2 km, plocha povodí činí 373 km². V letech 1926–2015 se prameniště řeky nacházelo ve vojenském újezdu Brdy.
Název
[editovat | editovat zdroj]Název řeky nebyl v minulosti ve státních mapových dílech ustálený. Přibližně do 60. let 20. století se na státní mapě řeka nazývala Klabavka.[1] Ve stejném období se ve vojenských topografických mapách její horní tok do soutoku s Holoubkovským potokem nazýval Padrťský potok a dolní tok Klabava.[2] Rozdělení řeky na dva názvy (Klabavka a Padrťský potok) proniklo v roce 1969 i do státní mapy,[3] ale název Klabava pronikl do státní mapy až ve vydání z roku 1987.[4] Jednotný název Klabava pro celý tok řeky pak byl na státní mapě poprvé použit ve vydání z roku 1994.[5]
Popis toku
[editovat | editovat zdroj]Řeka pramení v Brdech severozápadně od vrchu Praha v okrese Příbram, nedaleko samoty Na Rovinách, a teče nejprve na jihozápad. Napájí Gangloffův náhon odvádějící vodu na jih do Bukové. U Hořejšího Padrťského rybníka se stáčí na sever a v následujícím úseku protéká v blízkosti hranic Plzeňského a Středočeského kraje. Následně vtéká definitivně na území Plzeňského kraje a zleva přijímá výtok přitékající z Dolejšího Padrťského rybníka a severní směr si udržuje až k obci Strašice. Poté pokračuje jeho tok na západ k Dobřívi, Hrádku, dále k Rokycanům, která protéká městem a za ním přijímá zprava Holoubkovský potok. Protéká vesnicemi Klabava, Ejpovice, Dýšina-Nová Huť a Chrást. U Chrástu přes tok přechází železniční trať ocelovým mostem o třech polích. Pod Chrástem se vlévá do řeky Berounky; toto ústí je trojmezím okresů Rokycany, Plzeň-město a Plzeň-sever.
Významnější přítoky
[editovat | editovat zdroj]- Holoubkovský potok (P)
- Rakovský potok (L)
- Ejpovický potok (L)
- Svatka (P)
- Bušovický potok (P)
Fotogalerie
[editovat | editovat zdroj]-
Meandr Klabavy na soutoku s Berounkou, vysoký stav vody -
Meandr Klabavy na soutoku s Berounkou -
Vstup do jednoho z tunelů u Ejpovic -
Koryto u Ejpovické nádrže
Vodní režim
[editovat | editovat zdroj]Řeka má značně rozkolísaný průtok, rychle reaguje na srážky v povodí. Pro regulaci toku byla nad vsí Klabavou vybudována v roce 1957 přehrada s vodní nádrží o ploše 32 hektarů. Po ukončení těžby vznikla, zatopením dolu v letech 1967 až 1975, Vodní nádrž Ejpovice o ploše 44 hektarů.
Jako odklon řeky (v souvislosti s otevřením železnorudného dolu v katastru obce Ejpovice)[6] byly v letech 1956–1959 vybudovány dva souběžně vedoucí tunely. Oba klabavské tunely mají rozměry profilu cca 5×5 metrů a jsou dlouhé cca 1563 metrů.
Využití
[editovat | editovat zdroj]Okolí je využíváno pro rekreaci, řeka je vodácky velmi zajímavá, jedná se o jednu z nejzajímavějších divokých vod v kraji, je sjízdná pouze v období tání sněhu nebo významných dešťů.
Mlýny
[editovat | editovat zdroj]Mlýny jsou seřazeny po směru toku řeky.
- Mlýn u Guthů – Rokycany, okres Rokycany, kulturní památka
- Bílý mlýn (Nová Huť) – Mlýnská 20, Nová Huť, Dýšina, okres Plzeň-město
- Jílkův mlýn – Chrást čp. 114, okres Plzeň-město, kulturní památka
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Státní mapa 1 : 5 000, ML Plzeň 2-6 [online]. 2. doplněné. vyd. Ústřední správa geodézie a kartografie, 1963 [cit. 2022-12-13]. Dostupné online.
- ↑ Vojenská topograf. mapa v systému S-1952 M 1 : 25 000, ML M_33_76_C_c [online]. Generální štáb Československé armády, 1961 [cit. 2022-12-13]. Dostupné online.
- ↑ Státní mapa 1 : 5 000, ML Plzeň 2-6 [online]. 3.. vyd. Český úřad geodetický a kartografický, 1969 [cit. 2022-12-13]. Dostupné online.
- ↑ Státní mapa 1 : 5 000, ML Plzeň 2-6 [online]. Český úřad geodetický a kartografický, 1987 [cit. 2022-12-13]. Dostupné online.
- ↑ Státní mapa 1 : 5 000, ML Plzeň 2-6 [online]. 3.. vyd. Český úřad zeměměřický a katastrální, 1994 [cit. 2022-12-13]. Dostupné online.
- ↑ Lom Ejpovice. www.geologie-astronomie.cz [online]. [cit. 2024-01-24]. Dostupné online.
