Oskar Oehler
| Oskar Oehler | |
|---|---|
| Narození | 8. ledna 1904 Přerov  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 26. května 1973 (ve věku 69 let) Vídeň  Rakousko |
| Alma mater | České vysoké učení technické v Praze |
| Povolání | architekt a malíř |
| Choť | |
| Děti | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Oskar Oehler, po roce 1945 Oskar Olár (8. ledna 1904 Přerov[1] – 26. května 1973 Vídeň), byl český architekt.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v česko-německé rodině přerovského stavitele Františka Oehlera (* 1. prosince 1854) a jeho ženy Ludmily, rozené Koblihové (* 24. prosince 1870).[1] V roce 1914 absolvoval českou národní školu a poté v roce 1921 německou reálku v Olomouci. Od roku 1921 studoval architekturu na německé technice v Brně. Zde se seznámil se svou budoucí manželkou Elly Sonnenschein. V roce 1926 složil první státní zkoušku, studia ale z finančních důvodů nedokončil. Pracoval v ateliérech architektů Jindřicha Kumpošta, Michala Maximiliána Scheera a Bohuslava Fuchse. V letech 1931–1933 pokračoval ve studiu na německé technice v Praze. Studia ale dokončil až po 2. světové válce na Českém vysokém učení technickém v Praze.
V roce 1931 se oženil se svou spolužačkou Elly Sonnenscheinovou a v roce 1932 se jim narodila dcera Renata. V letech 1932–1939 měli samostatnou projekční kancelář v Praze. V létě 1939 se rozhodli uprchnout před nacismem do Austrálie. Pokus ale nebyl úspěšný. Byli vězněni v Mnichově a v Berlíně. Poté žili v Ostravě. V roce 1944 byla Elly deportována do koncentračního tábora Terezín. Jejich dcera Renata se do konce války skrývala v Praze.
Po skončení druhé světové války manželé obnovili společnou projekční kancelář v Ostravě. Změnili si jméno na Olárovi. V roce 1949 odešli do Prahy, kde nejprve pracovali společně ve Stavoprojektu, v roce 1951 přešel Oskar Olár do Hutního projektu, kde pracoval jako hlavní specialista a později jako hlavní architekt. V roce 1964 odešel do důchodu.
V roce 1966 vystoupil z KSČ a následně byl vyškrtnut ze Svazu československých architektů. V roce 1971 emigroval do Vídně za svou dcerou. Zde v roce 1973 zemřel.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
- 1932 Vila Antonína a Marie Markových, čp. 820, Na Bateriích 13, Praha 6 – Střešovice
- 1933–1934 Vila Ladislava Říhovského, Teplice nad Bečvou, Zbrašov 59
- 1935–1936 Vila Josefa a Blaženy Kefurtových s ordinací, Praha 8-Bohnice, V Nových Bohnicích 34
- 1936 pavilon Středomoravských elektráren, Středomoravská výstava, Přerov
- 1936 dostavba tovární budovy a administrativní pavilon továrny Kazeto Karla Zejdy, Přerov, Husova 19
- 1935–1936 přestavba zámku Václava Diviše Vysoký Hrádek, Březí u Týna nad Vltavou
- 1936–1938 nájemní dům Karla Zejdy, Přerov, čp. 2300, Bartošova 14
- 1937 Hotel Continental v Plzni
- 1937 Vila Ing. Františka Wawerky, Lipník nad Bečvou, čp. 888, Loučská 29
- 1936–1937 ubytovna „Bílý kříž“ beskydského turistického spolku, Staré Hamry
- 1937–1938 administrativní budova elektrárny S.M.E., Přerov, čp. 1917, Tržní 20
- 1940–1941 Administrativní budova továrny Philippa Kneisla ve Všetulech
- 1940 Dům nakladatelství Rodina v Praze[2]
Nerealizované projekty[editovat | editovat zdroj]
- 1930 přestavba a přístavba kina Odeon, Ostrava-Přívoz
- 1932 Sanatorium TBC Ústřední sociální pojišťovny, Vyšné Hágy
Většina předválečných projektů je společné dílo Oskara a Elly Oehlerových.
Po roce 1945[editovat | editovat zdroj]
- Přestavba centra Moravské Ostravy, 1945
- Obytné sídliště zaměstnanců drátovny Báňské a hutní společnosti v Bohumíně, Pudlov 1946
- Hornické sídliště v Ostravě, 1946
- Synagoga v Ostravě, 1947
- Lázeňská kotelna a obytný dům v Teplicích nad Bečvou, 1947
- Lázeňská kolonáda v Teplicích nad Bečvou, 1947–49
- Administrativní budova dusíkárny Ostravských chemických závodů v Ostravě, 1947
- Janáčkova koncertní síň v Ostravě, 1949
- Gravitační přehradní nádrž a úpravna pitné vody v Klíčavě, 1949–55
- Náměstí Budovatelů v Praze, 1949
- Obytný dům zaměstnanců Hutního projektu v Praze, 1954–55
- Hrudkovny v Mníšku, 1952
- Závod černé metalurgie v Ejpovicích, 1953–56
- Hutní závod pro Československý pavilon na světové výstavě EXPO '58 v Bruselu, 1957–58
- Most ve Žďákově, 1958–67 (architektonické řešení: Karel Vejmelka)
- (Nové) ředitelství Vítkovických železáren Klementa Gottwalda v Ostravě, 1961–65
- Interiéry hotelu Continental, Plzeň (1969)[2]
Výstavy[editovat | editovat zdroj]
- Elly a Oskar Oehlerovi-Olárovi / Architektonické dílo, Muzeum umění Olomouc, 10. dubna – 22. června 2008
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Záznam o narození a křtu v matrice chrámu Páně svatého Vavřince mučedníka v Přerově, svazek 14, Zemský archiv v Opavě, inv. č. 10627, sig. Př I 49.
- ↑ a b ing. arch. Oskar Oehler-Olár [1904-1973]. Prostor - architektura, interiér, design (www.prostor-ad.cz) [online]. [cit. 2023-01-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-29.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Elly Oehler/Olárová 1905–1953. Oskar Oehler/Olár 1904–1973 : architektonické dílo, editoři Petr Pelčák, Vladimír Šlapeta, Ivan Wahla, Brno : Spolek Obecní dům Brno; Olomouc : Muzeum umění, 2007, ISBN 978-80-254-0967-1
- KOHOUT, Michal; TEMPL, Stephan; ZATLOUKAL, Pavel. Česká republika – architektura XX. století. Díl I. Morava a Slezsko. Praha: Zlatý řez, 2005. ISBN 80-902810-2-8. S. 221, 228, 285.
- LUKEŠ, Zdeněk. Splátka dluhu : Praha a její německy hovořící architekti 1900–1938. Praha: Fraktály, 2002. ISBN 80-86627-04-7. S. 142–143.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Oskar Oehler na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Oskar Oehler
- [https://web.archive.org/web/20160303010443/http://www.prostor-ad.cz/pruvodce/okolobrd/mnisek/oehler.htm Archivováno 3. 3. 2016 na Wayback Machine. ing. arch. Oskar Oehler-Olár [1904-1973]] na stránkách PROSTOR architektura, interiér, design
