Ondřej (pražský biskup)
| Ondřej | |
|---|---|
 Znak pražské diecéze | |
| Narození | 12. století |
| Úmrtí | asi 30. července 1224 Castellammare di Stabia |
| Místo pohřbení | katedrála svatého Víta |
| Povolání | katolický kněz a katolický biskup |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
| Funkce | biskup pražský (od 1215) biskup |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ondřej z Gutenštejna (12. století? – asi 30. července 1224 Castellammare di Stabia, Kampánie) byl v letech 1211 až 1215 kancléřem Přemysla I. Otakara, od roku 1214[1] pražským biskupem.
Život a činnost
Ondřej působil nejprve jako boleslavský probošt, od roku 1201 jako člen pražské kapituly a od roku 1207 jako pražský probošt. V této funkci se pohyboval v blízkosti krále, který jej roku 1211 jmenoval kancléřem a později také biskupem a doufal, že si tím zajistí jeho loajalitu. Podobně jako předchozí biskup Daniel II., měl být zvolen, jako osoba loajální králi. Povahou neústupný biskup se ovšem po lateránském koncilu nečekaně pustil do boje o emancipaci církve.
Biskupské období
Ondřej byl vysvěcen na biskupa papežem Inocencem III. dne 22. listopadu 1215, v době probíhajícího Čtvrtého lateránského koncilu. Ve svém úřadu Ondřej usiloval zejména o povýšení pražské diecéze na arcibiskupství a chtěl demonstrovat větší příklon k Římu. Při vykonávání svých církevních povinností postupoval dosti nekompromisně, čímž se dostal do střetu s panovníkem a částí šlechty. Usiloval zejména o uplatnění kanonického práva při jmenování do církevních úřadů a při odvádění biskupského desátku.
Král Přemysl I. Otakar zpočátku postupoval podle starých metod (zábor Ondřejova majetku, pustošení biskupských statků, ignorování interdiktu) a opíral se o jmenované hodnostáře. V roce 1216 byl Ondřej donucen opusti zemi. Odebral se do Říma a v roce 1217 uvalil se souhlasem papeže na Čechy interdikt. Nadále se přitom domáhal práva na řízení české církve a jmenovat či odvolávat duchovenstvo.
Mezi českým králem a papežem však došlo k dohodě, vyhlášené za přítomnosti pražského legáta. 10. května 1221 byl uzavřen konkordát s církví (privilegium pro biskupství), roku 1222 rozšířený o obecné privilegium pro církev v Čechách. S takovým řešením se Ondřej nesmířil a zůstal nadále v Itálii. Následně se navíc ukázalo, že církevní instituce v zemích Koruny české byly kořistně využívány patronátními pány. Změna byla nezbytná pro přechod české společnosti do svobodnějšího vrcholného středověku.
Závěr života
Ondřejovi se odvolání svých protivníků z vedoucích funkcí, ani povýšení pražské diecéze, nepodařilo docílit. V Čechách nebyl vítán a pro svou neústupnost se stal nepohodlným také u papežské kurie. Pražský biskup Ondřej zemřel osamocen v létě roku 1224 v jihoitalském městě Castellammare di Stabia. Po jeho smrti byl na žádost krále novým pražským biskupem zvolen Pelhřim z Vartenberka. Lebka biskupa Ondřeje byla později převezena do Prahy a pohřbena ve zdi svatováclavské kaple v katedrále sv. Víta.
Reference
Externí odkazy
Ondřej ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
| Předchůdce: Daniel II. |
|
biskup pražský 1215 – 1224 |
|
Nástupce: Pelhřim z Vartenberka |
