Olivovníkovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Olivovníkovité

jasan zimnář (Fraxinus ornus)
jasan zimnář (Fraxinus ornus)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: Vyšší dvouděložné rostliny (Eudicots)
Řád: hluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleď: Olivovníkovité (Oleaceae)
šeřík obecný (Syringa vulgaris)

Olivovníkovité (Oleaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu hluchavkotvaré (Lamiales). Jsou to dřeviny se vstřícnými listy a čtyřčetnými květy.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Olivovníkovité jsou jednodomé nebo řidčeji dvoudomé keře, stromy a liány, výjimečně polokeře (Menodora). Větve mají na sobě často lenticely. Listy jsou vstřícné, u některých druhů jasmínu i střídavé, jednoduché, zpeřené nebo trojlisté, bez palistů. Čepel listů je celokrajná nebo zubatá, se zpeřenou žilnatinou, výjimečně je udávána i žilnatina dlanitá. Odění je nejčastěji ze štítnatých šupin.¨

Květenství jsou vrcholová nebo úžlabní, různých typů, někdy redukovaná na jediný květ. Květy jsou obvykle oboupohlavné, pravidelné, čtyřčetné, malé. Kalich je obvykle malý, srostlý, se 4 cípy, výjimečně chybí. Koruna je záhy opadavá, srostlá, u rodu Forestiera a některých jasanů chybí, nejčastěji čtyřčetná, vzácně vícečetná. Tyčinky jsou 2, řidčeji 4, přirostlé ke koruně. Semeník je svrchní, srostlý ze 2 plodolistů, se 2 pouzdry a jednou čnělkou s dvoulaločnou bliznou. Placentace je axilární, v každém plodolistu je 1 až několik vajíček. Plodem je nejčastěji peckovice, někdy samara, bobule nebo dřevnatá tobolka.[1][2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Čeleď zahrnuje asi 615 druhů ve 24 rodech. Je rozšířena víceméně po celém světě, nejvíce druhů je ve východní Asii.[3]

V květeně ČR je čeleď zastoupena 3 původními druhy: jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare) a v úvalech jižní Moravy jasan úzkolistý podunajský (Fraxinus angustifolia subsp. danubialis). Některé pěstované druhy občas zplaňují, zejména šeřík obecný (Syringa vulgaris).[4]

Mimo naše domácí druhy roste v evropské květeně ještě 11 druhů olivovníkovitých. Picconia azorica a jasmín azorský (Jasminum azoricum) jsou endemity Azorských ostrovů. Jasan zimnář (Fraxinus ornus), olivovník evropský (Olea europaea), jasmín křovitý (Jasminum fruticans), jamovec úzkolistý (Phillyrea angustifolia) a jamovec širokolistý (Phillyrea latifolia) jsou rozšířeny víceméně v celé jižní Evropě. Zlatice evropská (Forsythia europaea), jasan balkánský (Fraxinus pallisae), šeřík evropský (Syringa vulgaris), šeřík karpatský (Syringa josikaea) a fontanesie Fontanesia philliraeoides jsou omezeny na východní Středomoří.[5][6]

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Charakteristickými obsahovými látkami jsou zejména fenolické glykosidy a iridoidy.[2]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

V minulosti byly olivovníkovité nejčastěji řazeny do řádu krtičníkotvaré (Scrophulariales, např. Cronquist) nebo do samostatného řádu olivovníkotvaré (Oleales, Dahlgren a Tachtadžjan).

Olivovníkovité tvoří jednu z bazálních větví řádu hluchavkotvaré (Lamiales). Vymykají se z něj především čtyřčetnými pravidelnými květy. Klasické dělení na dvě podčeledi, Jasminoideae a Oleoideae se ukázalo problematické, neboť podčeleď Jasminoideae je v tomto pojetí parafyletická.[2]

V dnešní taxonomii jsou olivovníkovité děleny celkem na 6 tribů:

  • Fontanesieae - 2 druhy rodu Fontanesia, Sicílie, západní Asie a Čína
  • Forsythieae - 8 druhů ve 2 rodech, jv. Evropa a východní Asie
  • Myxopyreae - 7 druhů ve 3 rodech, Indomalajsie
  • Jasmineae - asi 300 druhů v rodu jasmín (Jasminum), tropy až teplé oblasti mírného pásu Starého světa
  • Oleeae - 415 druhů v 17 rodech, tropy i mírné oblasti celého světa (Fraxinus, Ligustrum, Olea aj.)[3]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

zlatice (Forsythia sp.)

Využití[editovat | editovat zdroj]

Olivovník evropský je jednou z nejstarších kulturních rostlin a dnes je pěstován v řadě subtropických zemí. Získává se z něj kvalitní stolní olej a plody jsou oblíbenou pochutinou.[7]

Květy jasmínu pravého (Jasminum officinale) a jasmínu arabského (J. sambac) se používají k aromatizování čaje a získává se z nich silice, podobně jako z některých dalších druhů jasmínu.[7] Podobně se v Číně používají tradičně k ovoňování čaje kvítky vonokvětky Osmanthus fragrans.

Nemalý význam mají olivovníkovité jako okrasné keře. Pěstovány jsou zejména různé druhy a kultivary šeříku (Syringa), zlatice (Forsythia) a ptačího zobu (Ligustrum), řidčeji bělas (Chionanthus), abeliovník (Abeliophyllum), bezucha (Fontanesia), forestiera (Forestiera), jamovec (Phillyrea) a jasmín (Jasminum). Ze stromovitých druhů jsou pěstovány různé jasany, zejména severoamerické a evropské.[8]

Jasany také poskytují ceněné dřevo.[2]

Přehled rodů[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton : Princeton University Press, 2003. ISBN 069111694.  
  2. a b c d JUDD, et al.. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.] : Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034.  
  3. a b STEVENS, P.F.. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: . Dostupné online.  
  4. KUBÁT, K. et al.. Klíč ke květeně České republiky. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0836-5.  
  5. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.  
  6. Dendrologie online [online]. . Dostupné online.  
  7. a b VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.  
  8. KOBLÍŽEK, J.. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov : Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Kategorie Oleaceae ve Wikimedia Commons