Nihilismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Černá vlajka - anarchistický symbol
Anarchismus
  • Směry:

Nihilismus (z lat. nihil, nic) je postoj nebo filosofické stanovisko, které pouze popírá a odmítá – například možnost pravdivého poznání (radikální skepse), ale zejména platnost všech hodnot, autorit a podobně. Obvykle se užívá jako hanlivé označení postojů druhých, například ruských „nihilistů“, kteří se ovšem sami pokládali za anarchisty.[1]

Ve filosofii

Slovo se poprvé vyskytuje jako teologický pojem u Augustina jako označení pro ty, kdo odmítají křesťanství a popírají Boží zjevení. U Abélarda a některých dalších scholastiků označuje ty, kdo dovozovali nesamostatnost Kristovy osoby a odtud i to, že Kristus není individuum a je tedy nic.

Ve filosofii slovo zavedl Friedrich Heinrich Jacobi (Poselství Fichtovi, 1799). Často se rozlišuje

  • teoretický nihilismus, který odmítá možnost pravdivého poznání a pravdy, a důležitější
  • praktický nihilismus, který popírá mravní hodnoty, odmítá oprávněnost autority a nevěří, že by kdy mohla vzniknout slušná a spořádaná společenská organizace
  • politický nihilismus, ruské anarchistické hnutí, jak je popsal například Turgeněv v románu „Otcové a děti“.

Nihilismus u F. Nietzscheho

Rozhodující význam má však pojem nihilismu až u Friedricha Nietzscheho. Podle něho je nihilismus přímým důsledkem „smrti Boha“, kterou však dávno připravila a nepřímo způsobila celá západní tradice, počínaje Platónem, a zejména pak křesťanství. Platónem podle něho začíná tradice, která proti viditelnému světu, v němž člověk žije a umírá, staví jiný, „onen svět“, který měl být věčný a dokonalý. Vyzvedáním „onoho světa“ platonici i křesťané záměrně znehodnocovali tento svět a když se představa „onoho světa“ a věčných idejí zhroutila, jeví se jim skutečný svět jako bezcenný a lhostejný.

To ovšem většině lidí nebrání, aby si ve světě bez Boha zařídili „své malé pohodlí“, založené na lži a přetvářce. Tu vidí zejména v křesťanství, v jeho „otrocké morálce“, která vyzvedá slabošské postoje soucitu, a naopak podrývá lidskou sílu, odvahu a velikost. Nietzsche sám sice na několika místech vyjadřuje zděšení nad tím, že „Bůh je mrtev“ a „my jsme ho zabili“, a ptá se, jak budeme bez něho žít.[2] Své vlastní poslání ale chápe jako překonání tohoto nihilismu vlastní vůlí a tvořivostí. Pokud se člověk k tomuto překonání vzchopí, pokud pochopí, že „člověk je něco, co musí být překonáno“ a že je „mostem k nadčlověku“,[3] může se mu „nihilismus“ ukázat jako osvobození od falešných představ a nadějí.

Odkazy

Reference

  1. Ottův slovník naučný, heslo Nihilismus, díl 18, strana 307
  2. Například F. Nietzsche, Radostná věda, aforismus 125 aj.
  3. F. Nietzsche, Tak pravil Zarathustra.

Související články

Externí odkazy

CHYBA: {{Wikicitáty}} — Chybí některý z parametrů „dílo“, „kategorie“, „osoba“, „téma“.

Literatura

  • Ottův slovník naučný, heslo Nihilismus, díl 18, strana 307