Medojed kapský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Medojed kapský

Popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: šelmy (Carnivora)
Čeleď: lasicovití (Mustelidae)
Rod: medojed (Mellivora)
Storr, 1780
Binomické jméno
Mellivora capensis
(Schreber, 1776)

Medojed kapský (Mellivora capensis) je šelma z čeledi kunovitých (dříve lasicovitých). Je jediným žijícím zástupcem podčeledi medojedi a rodu medojed. Rozšířena je na většině území Afriky a západní a střední části jižní Asie.

Původ jmen[editovat | editovat zdroj]

Mellivora je vytvořeno z latinských slov mel (med) a voro (žeru, hltám). Druhové jméno capensis (kapský) poukazuje na to, že první jedinci tohoto druhu byli popsáni v roce 1776 právě v oblasti jižního cípu Afriky. V angličtině se druh nazývá honey badger, neboť se zjevem i pohybem velmi podobá jezevci. Nizozemští osadníci (Búrové) mu dali jméno ratel podle chrastivého zvuku, který medojed vydává.[2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Délka těla asi 70–90 cm, výška 25–30 cm, hmotnost 6–15 kg. Samci jsou větší a těžší (oproti samicím mohou mít i dvojnásobnou váhu). Medojed je robustní, se širokou hlavou a velmi malýma očima a ušima. Krk a ramenní oblast jsou svalnaté. Horní polovinu těla má medojed zbarvenou stříbro-šedě, zbytek těla je černý. Srst je hrubá a chrání medojeda stejně jako silná (v oblasti hrdla až 6 mm) volná kůže proti uštknutí nebo bodnutí žihadlem. Má velice krátké silné nohy. Přední jsou relativně svalnatější a pohyblivější než zadní. Drápy předních nohou usnadňují hrabání v písčitém povrchu a mohou být až 4 cm dlouhé. Drápy na zadních nohou jsou malé.[3]

Život[editovat | editovat zdroj]

Exemplář v Zoo Praha

Medojed je na svou velikost agresivní a silné zvíře, dokáže přemoci útočníka (či kořist) většího, než je sám. Medojed je uveden v Guinessově knize rekordů jako nejvíce nebojácné zvíře.[4] Je evidentní, že má málo vyvinutý pud sebezáchovy. Byly pozorovány případy, kdy sám zaútočil na několik lvic. Medojed je však velmi inteligentní.

Žije samotářským způsobem života s převážně noční aktivitou. Samci a samice se stýkají pouze v době páření, většinou ne déle než týden.

Samice po šesti- až osmitýdenní březosti rodí jedno až čtyři mláďata (nejčastěji dvě). Mláďata jsou po narození slepá a hluchá a samice je jednou za pár dní přemisťuje. Při stěhování je přenáší v tlamě. Chrání je tak před predátory včetně jiných medojedů. Mláďata zůstávají s matkou déle než rok, během kterého je matka naučí lovit. Samec se na výchově mláďat nepodílí.

Medojed je všežravec. Loví ptáky, plazy i savce, ale dokáže si pochutnat i na ovoci a různých hlízách, nepohrdne ani mršinami. Díky své rychlosti, síle a extrémní odolnosti vůči jedům (je schopen přežít i uštknutí zmije útočné), loví i prudce jedovaté hady, jako jsou zmije útočná či kobry. Med a larvy včel jsou pro něj pouze pochoutkou. S hledáním medu mu pomáhá pták medozvěstka, který požírá larvy a vosk včel. Navede medojeda k úlu a počká, až hnízdo rozbije.

Dospělý medojed nemá přirozené nepřátele. Vděčí za to i faktu, že je od přírody skvěle vybaven pro boj. Při ohrožení vylučuje ze žláz páchnoucí sekret podobný sekretu skunka, a tím odvrátí nepřítelův útok. Jeho kůže je velmi volná, a proto se při napadení shora dokáže otočit o 180 stupňů. Pokud se podaří jedovatému hadovi prokousnout medojedí kůži a uštkne ho, může medojed vykazovat několik hodin známky otravy, ale většinou se poměrně brzy zotaví. Stává se, že je zabit levhartem či lvem[5], ale obvykle se těmto kočkám dokáže ubránit.[6]

V zajetí se může medojed dožít až 26 let, ve volné přírodě je to zřejmě podstatně méně.

Rozšíření medojeda kaspského (zeleně).

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Medojeda lze najít v celé Africe v různých biotopech. Je schopen žít na savanách, v lesích i skalnatých oblastech. Často je jeho výskyt zaznamenán při okraji pouští (Namib, Kalahari). Dále obývá jihozápadní Asii od Jordánska a Turkmenistánu po Indii a šíří se zde v současné době dále na sever. Dnes žije i v Malé Asii, kde ale není původním druhem.

Kam do Zoo[editovat | editovat zdroj]

V ČR chová medojeda pouze Zoo Praha, která ho již několikrát úspěšně rozmnožila.

Zbarvení gepardích mláďat je nápadně podobné medojedímu. Zřejmě jde o jeden ze způsobů ochrany před predátory

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Kvůli jeho dravosti a agresivitě o něm v Africe kolují mnohé mýty a legendy mezi domorodými obyvateli. Tvrdí se například, že je-li uchopen, dokáže se otočit uvnitř své kůže. To je sice poněkud nadnesené tvrzení, ale jeho kůže je skutečně volná, takže ho např. nelze bezpečně uchopit za kůži na šíji jako jiné kunovité šelmy. Jeho kůže je také velmi tuhá a pevná, takže ji neprokousne ani pes velikosti německého ovčáka a není snadné ji prostřelit broky. Medojed je na svou velikost velmi silný. Byl zaznamenán případ, že usmrtil dva ohaře a retrívra, kteří na něj byli poštváni.

Někteří vědci se domnívají, že podobnost zbarvení srsti mezi mláďaty gepardů a medojedy se u gepardů vyvinula jako druh mimiker na ochranu před predátory.[7]

Medojed je velmi inteligentní a je schopný používat jednoduché nástroje. Bylo nafilmováno, jak si při lovu mláděte ledňáčka, jež uvízlo v kořenech, přivalil kmen stromu a použil ho jako podstavec.[8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Begg, K., Begg, C. & Abramov, A.. Mellivora capensis [online]. IUCN Red List of Threatened Species, 2012, [cit. 2012-12-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Mellivora capensis, American Society of Mammalogists, 2003, s. 5-6
  3. KINGDON, Jonathan (1989). East African mammals, Volume 3 : an atlas of evolution in Africa. University of Chicago Press, s. 87.
  4. The deadliest creatures on Earth? [online]. BBC, rev. 2009-05-27, [cit. 2009-08-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. . Zde je zachycen úspěšný útok levharta na starší samici medojeda Death Of A Honey Badger
  6. Ukázka neúspěšného útoku lvice na medojeda Badger vs lion in the Kalahari Desert
  7. Mellivora capensis, American Society of Mammalogists, 2003, s. 4
  8. India Land of the Tiger பாகம் 4 – ஆங்கிலம். Video.google.com. 2011-11-07.

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]