Medojed kapský

Medojed kapský
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia) Kmen: strunatci (Chordata) Třída: savci (Mammalia) Řád: šelmy (Carnivora) Čeleď: lasicovití (Mustelidae) Rod: medojed (Mellivora) Storr, 1780
Binomické jméno
Mellivora capensis (Schreber, 1776)

Medojed kapský (Mellivora capensis) je šelma z čeledi kunovitých (dříve lasicovitých). Je jediným žijícím zástupcem podčeledi medojedi a rodu medojed. Rozšířena je na většině území Afriky a západní a střední části jižní Asie.

Původ jmen

Mellivora je vytvořeno z latinských slov mel (med) a voro (žeru, hltám). Druhové jméno capensis (kapský) poukazuje na to, že první jedinci tohoto druhu byli popsáni v roce 1776 právě v oblasti jižního cípu Afriky. V angličtině se druh nazývá honey badger, neboť se zjevem i pohybem velmi podobá jezevci. Nizozemští osadníci (Búrové) mu dali jméno ratel podle chrastivého zvuku, který medojed vydává.

Popis

Délka těla asi 70-90 cm, výška 25-30 cm, hmotnost 6-15 kg. Samci jsou větší a těžší (oproti samicím můžou mít i dvojnásobnou váhu). Medojed je robustní, se širokou hlavou a velmi malýma očima a ušima. Krk a ramennní oblast jsou svalnaté. Horní polovina těla je u medojeda zbarvena stříbro-šedě, zbytek těla je černý. Srst je hrubá a chrání medojeda stejně jako silná (v oblasti hrdla až 6 mm) volná kůže proti uštknutí nebo bodnutí žihadlem. Má velice krátké silné nohy. Přední jsou relativně svalnatější a pohyblivější něž zadní. Drápy předních nohou usnadňují hrabání v písčitém povrchu a mohou být až 4 cm dlouhé. Drápy na zadních nohou jsou velmi malé.

Život

Exemplář v Zoo Praha

Medojed je na svou velikost velmi agresivní a silné zvíře, dokáže přemoci útočníka (či kořist) většího, než je on sám. Medojed byl jmenován v Guinessově knize rekordů jako nejvíce nebojácné zvíře. Je evidentní, že má velmi málo vyvinutý pud sebezáchovy. Byly pozorovány případy, kdy sám zaútočil na několik lvic. Medojed je ale zároveň velmi inteligentní.

Žije samotářským způsobem života s převážně noční aktivitou. Samci a samice se stýkají pouze v době páření, většinou ne déle než týden.

Samice po šesti až osmi týdenní březosti rodí jedno až čtyři mláďata (nejčastěji dvě). Mláďata jsou po narození slepá a hluchá a samice je jednou za pár dní přemisťuje. Při stěhování je přenáší v tlamě. Toto opatření je hlavně kvůli bezpečnosti ze strany jiných predátorů, tak na ochranu před jinými medojedy. Mláďata zůstávají s matkou déle než rok, během kterého je matka naučí lovit. Samec se na výchově mláďat nepodílí.

Medojed je všežravec. Loví ptáky, plazy i savce, ale dokáže si pochutnat i na ovoci a různých hlízách, nepohrdne ani mršinami. Díky své rychlosti, síle a extrémní odolnosti vůči jedům (je schopen přežít i řádné uštknutí zmije útočné) loví i prudce jedovaté hady, jako jsou zmije útočná či kobry. Med a larvy včel jsou pro něj pouze pochoutkou. S jeho nalezením mu pomáhá pták medozvěstka, která požírá larvy a vosk včel. Navede medojeda k úlu a počká, až hnízdo rozbije.

Dospělý medojed prakticky nemá přirozené nepřátele. Vděčí za to i faktu, že je od přírody skvěle vybaven pro boj. V případě ohrožení je schopný vylučovat ze žláz páchnoucí sekret podobný tomu, který lze nalézt u skunka a tím odvrátit nepřítelův útok. Jeho kůže je velmi volná a proto se při napadení shora dokáže otočit o 180 stupňů. Pokud se podaří jedovatému hadovi prokousnout medojedí kůži a uštkne ho, může medojed vykazovat několik hodin známky otravy, ale většinou se poměrně brzy zotaví. Stává se, že je zabit levhartem či lvem, ale obvykle se těmto kočkám dokáže ubránit.

V zajetí se může medojed dožít až 26 let, ve volné přírodě je to zřejmě podstatně méně.

Rozšíření medojeda kaspského (zeleně).

Rozšíření

Medojeda lze najít prakticky v celé Africe v různých biotopech. Je schopen žít na savanách, v lesích i skalnatých oblastech. Často je jeho výskyt zaznamenán při okraji pouští (Namib, Kalahari). Dále obývá jihozápadní Asii od Jordánska a Turkmenistánu po Indii a šíří se zde v současné době dále na sever. Dnes už žije i v Malé Asii, kde ale není původním druhem.

Kam do Zoo

V ČR chová medojeda pouze Zoo Praha, která ho již několikrát úspěšně rozmnožila.

Zbarvení gepardích mláďat je nápadně podobné medojedímu. Zřejmě jde o jeden ze způsobů ochrany před predátory

Zajímavosti

Díky jeho dravosti a agresivitě o něm v Africe kolují mnohé mýty a legendy mezi domorodými obyvateli. Tvrdí se například, že se dokáže v případě uchopení otočit uvnitř své kůže. To je sice poněkud nadnesené tvrzení, ale jeho kůže je skutečně nápadně volná, takže ho např. nelze bezpečně uchopit za kůži na šíji jako jiné kunovité šelmy. Jeho kůže je také velmi tuhá a pevná, takže ji neprokousne ani pes velikosti Německého ovčáka a není snadné ji prostřelit broky. Medojed je na svou velikost velmi silný. Byl zaznamenán případ, že usmrtil dva ohaře a retrívra, kteří na něj byli poštváni.

Někteří vědci se domnívají, že podobnost zbarvení srsti mezi mláďaty gepardů a medojedy se u gepardů vyvinula jako druh mimiker na ochranu před predátory.

Medojed je velmi inteligentní a je schopný používat jednoduché nástroje. Bylo nafilmováno jak si při lovu mláděte ledňáčka, jež uvízlo v kořenech, přivalil kmen stromu a použil ho jako podstavec.

Zdroje

• Medojed kapský na příroda.cz
• Medojed kapský na WildAfrica.cz
• Živel zvaný Čert na Zoopraha.cz
• Mellivora capensis, American Society of Mammalogists, 2003
• KINGDON, Jonathan (1989). East African mammals, Volume 3 : an atlas of evolution in Africa. University of Chicago Press. ISBN 0-226-43721-3. Dostupné online.
• ROSEVEAR, Donovan Reginald (1974). The Carnivores of West Africa. London: British Museum (Natural History). ISBN 978-0-565-00723-2. Dostupné online.
• VÁGNER, Josef: Afrika: život a smrt zvířat. Praha, Svoboda 1987.