Mastnoplod Hookerův

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxMastnoplod Hookerův
alternativní popis obrázku chybí
Mastnoplod Hookerův (Elaeocarpus hookerianus)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádšťavelotvaré (Oxalidales)
Čeleďmastnoplodovité (Elaeocarpaceae)
Rodmastnoplod (Elaeocarpus)
Binomické jméno
Elaeocarpus hookerianus
Raoul, 1846
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Listy mladého jedince
Listy dospělce a květy

Mastnoplod Hookerův (Elaeocarpus hookerianus) je stálezelený strom, endemická dřevina z Nového Zélandu, kde může dorůst až do výše 12 m. Kvete drobnými bílými květy, které se po opylení přemění ve fialové bobule. Strom je charakteristický svými vícetvarými listy a způsobem růstu větví, značně se lišícími v mládí a v dospělosti.

Rodové jméno Elaeocarpus je odvozeno z "olivě podobnému plodu", oliva je řecky ελιά a plod je řecky καρπός. Druhové jméno hookerianus dostala rostlina po věhlasném anglickém botanikovi a cestovateli Josephu Daltonu Hookerovi (1817-1911).[1][2][3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Dřevina roste na hlavních ostrovech Nového Zélandu. Na Severním ostrově se vyskytuje směrem na jih od 35° jižní zeměpisné šířky, převážně v chladnějších, výše položených místech. Na studenějším, Jižním ostrově roste hojněji, v nížinných i horských lesích. Vyskytuje se i na malém třetím, nejjižnějším, běžně nedostupném Stewartově ostrově.[2][4]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Nejlépe mu vyhovuje hluboká půda, která může být lehká písčitá nebo mírně jílovitá, vždy ale dobře odvodněná. Na pH půdy není náročný, roste v zeminách kyselých, neutrálních i zásaditých, které jsou hojně zásobené humusem. Vyskytuje se na plném slunci, stejně jako v polostínu světlého lesa, snese chlad, ne však mráz. Dobře zakořeněný strom, který nejlépe prosperuje v mírně vlhké půdě, snese i období sucha.

Rychlost růstu je středně velká, v pěti létech bývá vysoký asi 3 m. Kvete od října do ledna, plody zrají od listopadu do března. Počet chromozomů 2n = 30.[1][2][3][5]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Strom dorůstá v domovině nejvýše do 12 m a jeho kmen nebývá širší než 1 metr, kůra je světla a v mládi hladká, později vrásčitá. Listy v dospělém věku vyrůstají střídavě, mají asi 1 cm dlouhé řapíky i palisty, jsou celistvé, ploché a kožovité. Jsou na stromě dlouze vytrvalé, vyrůstají rozptýleně nebo jsou seskupené u konců větví, jejich čepele mohou být kopinaté, obvejčité, úzce podlouhlé, na vrcholu tupé nebo špičaté, od 4 do 8 cm dlouhé a 1 až 2 cm široké, po obvodě bývají vroubkované či pilovité, na lícní straně mají výraznou nervaturu tvořenou pěti až devíti páry žilek.

Květy jsou zelenavě bílé, asi 5 mm velké, visí na 1 cm stopkách a v počtu pěti až dvanácti vytvářejí 2 až 4 cm dlouhá hroznovitá květenství. Jsou oboupohlavné, pětičetné, kopinaté kališní lístky jsou 3 mm dlouhé, bílé korunní lístky velké 4,5 mm bývají vícelaločné nebo roztřepené. V květu může být průměrně 15 tyčinek s prašníky, horní semeník má jeden pestík. Opylení rozkvetlých květů zajišťují převážně včely.

Plod je asi 8 mm dužnatá peckovice eliptického tvaru, hnědé až tmavě fialové barvy. Obsahuje jedinou tvrdou, hluboce zvrásněnou pecku se semenem, asi 25 % plodu tvoří jedlá dužina. Na stromech se stávají potravou plodožravých ptáků, hlavně holuba maorského. Po opadu se stromů je požírají, případně odnášejí, drobní savci, občas semena ztrácejí a tak zajišťují jejich rozšiřování. Semena klíčí velmi pomalu, bez skarifikace nejdříve za dva roky.[1][2][3][5][6]

Různolistost[editovat | editovat zdroj]

Výše je uveden tvar a velikost listů dospělého exempláře. Dřevina však prochází během růstu třemi etapami, ve kterých rozdílně vypadají listy i tvary větví na kterých vyrůstají. V nejmladším stadiu, které nejčastěji probíhá ve stínu vzrostlých stromů, rostlina vytváří hustý, tzv. divarikující keř, jehož krátké a tuhé větvičky se v internodiích variabilně větví v širokém uhlu, vyrůstají svisle i vodorovně a vzniká tak těsně propletená, neprůchodná rostlina. Krátké větvičky jsou porostlé četnými malými, variabilními listy, jež jsou oválné, podlouhlé, kopinaté, zubaté nebo celokrajné, obvykle bývají skvrnité a zbarvené od světle hnědé až po černohnědou, v zastíněnému prostředí se téměř podobají starým listům ležícím na zemi. Po dosažení výšky asi 3 m klesá počet vodorovných větviček, začíná se prosazovat vrcholový růst a vytváří se kmen. Nové listy jsou o málo větší, slabě kožovité, většinou podlouhlé a různě zubaté. Jak dřevina vyrůstá a dostává více světla získává postupně tvar stromu, větve tloustnou, listy na nich se zvětšuji a stávají se tuhými.

Existuje názor, že některé rostliny jsou v mládí takto netradičně tvarované a jejich listy jsou nezeleně zbarvené proto, aby v juvenilním věku co nejvíce ztížily nalezení a spasení býložravými zvířaty. Nahrazují tímto způsobem neexistující trny, ostny nebo odpuzující látky v pletivu. Nový Zéland před příchodem lidí sice postrádal býložravé savce, místo toho jej obývali nelétaví býložraví ptáci Moa. Hustě rozvětvené větvičky a matná nezelená barva různě tvarovaných listů je měla v lesním šeru mást a odrazovat při hledání potravy. Tomu odpovídá změna v morfologii během ontogeneze, kdy dřevině při dosažení výšky 2 až 4 m (max. dosažitelnost ptáka Moa) začínají růst větší, zelené listy a začíná se stromovitě větvit. Nelze však již zjistit ostrost ani zrakové spektrum ptáků Moa.[7][8][9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c Dendrologie.cz: Elaeocarpus hookerianus [online]. Petr Horáček a J. Mencl, rev. 2006-12-31 [cit. 2021-04-21]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d DE LANGE, Peter J. Elaeocarpus hookerianus [online]. New Zealand Plant Conservation Network, Wellington, NZ [cit. 2021-04-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c Elaeocarpus hookerianus [online]. University of Auckland, School of Biological Sciences, Auckland, NZ [cit. 2021-04-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ POWO: Elaeocarpus hookerianus [online]. Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew, UK, rev. 2020 [cit. 2021-04-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b Plants For a Future: Elaeocarpus hookerianus [online]. Plants For a Future, Dawlish, Devon, UK [cit. 2021-04-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Elaeocarpus hookerianus [online]. Landcare Research, Lincoln, NZ, rev. 2010 [cit. 2021-04-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ DAY, Jamie S.; GOULD, Kevin S.; JAMESON, Paula E. Vegetative Architecture of Elaeocarpus hookerianus, Transition from Juvenile to Adult. S. 617–624. Annals of Botany [online]. Oxford University Press, Oxford, UK, 1997 [cit. 2021-04-21]. Roč. 79, čís. 6, s. 617–624. Dostupné online. ISSN 1095-8290. (anglicky) 
  8. ↑ Elaeocarpus hookerianus [online]. International Dendrology Society, Kington, Herefordshire, UK [cit. 2021-04-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ FADZLY, Nik; BURNS, Kevin. C. Hiding from the ghost of herbivory past: Evidencefor crypsis in an insular tree species. S. 828–833. International Journal of Plant Sciences [online]. University of Chicago, IL, USA, 2010 [cit. 2021-04-21]. Roč. 171, čís. 8, s. 828–833. Dostupné online. ISSN 1058-5893. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Mastnoplod_Hookerův&oldid=21300141“