Mario Korbel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mario Korbel
Narození22. března 1882
Osík
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí31. března 1954 (ve věku 72 let)
New York
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Povolánísochař
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Josef (Joseph) Mario Korbel (22. března 1882 Osík[1], okres Svitavy31. března 1954, New York) byl český sochař a medailér žijící v USA.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině člena protestantské Moravské církve Josefa Korbela a jeho ženy Kateřiny. Chtěl se stát sochařem, ale v osmnácti letech, kvůli nedostatku finančních prostředků na studia v Praze, se přestěhoval do Spojených států. V Chicagu se učil ornamentální modelování u firmy Kunst and Pfaffke. Roku 1905 se vrátil do Evropy a studoval sochařství v Berlíně a po tři roky na Královské Akademii umění v Mnichově. Poté se přestěhoval do Paříže a navštěvoval kursy na Julianově akademii. Roku 1909 vystavoval na pařížském Salonu.[2]

Roku 1909 se vrátil do Chicaga, kde si otevřel vlastní ateliér a získal soukromé i veřejné zakázky na portréty a sochy (pomník v Racine, Wisconsin). Oženil se zde s Hildou Beyer, která byla modelem pro několik jeho soch, ale manželství vydrželo jen do roku 1924. Roku 1913 se přestěhoval do New Yorku. V letech 1917 a 1925 navštívil Havanu.

Během první světové války propagoval ve Spojených státech myšlenku československé nezávislosti a stýkal se s československými politiky. Za pobytu v New Yorku byl členem National Sculpture Society, the Architectural League of New York, the Czechoslovak Art Club, the Evangelical Church Club and the Embassy Club. Roku 1944 se stal členem americké National Academy of Design. Byl také jmenován členem Legion d´honneur.

V době svého prvního pobytu v Havaně v roce 1917 vytvořil sochu Alma Mater na Univerzitě v Havaně.[3]

Zemřel 31. března 1954 v New Yorku. Roku 2012 bylo jeho sousoší dívek Andante prodáno v aukci Christie’s za 62 500 dolarů.[4]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Korbel byl uznáván pro svůj smysl pro klasický řád a proporce a stal se vyhledávaným sochařem.

Mario Korbel - jedna z variant Andante, 1916
Alma Mater, Univerzita v Havaně

Známá díla[editovat | editovat zdroj]

  • 1910 Resignation, rodina Beránkova, Bohemian National Cemetery, Chicago
  • před 1924 The Dancer
  • 1926 Andante, několik verzí (New York Metropolitan Museum, Detroit Institute of the Arts)
  • 1931 Kiss, Wichita state University[5]
  • Soldier's monument pro stát Illinois
  • McPhee Memorial, Denver
  • Alma Mater, University of Havana, Cuba
  • busta Jarmily Novotné, Národní divadlo v Praze
  • medaile: British-American Ambulance Corps, Czech National Council

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

Univerzitní sbírky[editovat | editovat zdroj]

Black angel (1913), Oakland Cemetery, Iowa city

Sepulkrální plastika[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SOA Zámrsk, Českobratrská církev evangelická Matrika narozených 1837-1890 v Osíku , sign.R 8-5, ukn.11263, str.30. Dostupné online
  2. Mario Joseph Korbel, Czech/American (1882 - 1954)
  3. [1]
  4. Christie’s: 'ANDANTE' (DANCING GIRLS)
  5. Mario Korbel: Kiss. webs.wichita.edu [online]. [cit. 2015-01-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-01-07. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Arnold Genthe, "The Work of Mario Korbel and Walter D. Goldbeck", International Studio 57 (November 1915)
  • A.T. Gardner, American Sculpture: a Catalogue of the Collection of The Metropolitan Museum of Art, New York, 1965, p. 145, no. 28.119.
  • Janis Conner and Joel Rosenkrantz, Rediscoveries in American Sculpture: Studio Works 1893-1939, (Austin, Texas: University of Texas Press, 1989), 95-104.
  • Katherine Solender, "Mario Korbel", The American Way of Sculpture, 1890-1930, exhibition catalogue (Cleveland: Cleveland Museum of Art, 1986), 36.
  • "Mario Korbel, 72, A Noted Sculptor", (obituary), The New York Times
  • Benešová Z, Straková P, Busty v Národním divadle, Národní divadlo 2010, s. 172, ISBN 978-80-7258-331-7

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]