Mariner 9

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mariner 9
Mariner09.jpg
COSPAR 1971-051A
Katalogové číslo 5261
Start 30. května 1971, 22:23 UTC
Kosmodrom Cape Canaveral Air Force Station
Nosná raketa Atlas-Centaur SLV-3C
Stav objektu již nesledován, na areocentrické dráze
Provozovatel NASA - JPL
Výrobce NASA
Druh planetární sonda
Hmotnost 974 kg[1]


Mariner 9 (Mariner Mars '71 / Mariner-I) byla americká planetární sonda určená pro průzkum planety Mars v rámci programu Mariner. V katalogu COSPAR byla označena 1973-085A.[2]


Průběh letu[editovat | editovat zdroj]

Start rakety Atlas Centaur se sondou Mariner 9

Sonda byla vyslána k planetě 30. května 1971 z Cape Caneveral a k Marsu dorazila 14. listopadu téhož roku. Po brzdícím manévru a navedení na oběžnou dráhu se stala první lidskou sondou, který se nacházela na orbitě jiné planety, jen těsně před tím, než se u Marsu objevily sovětské sondy Mars 2 a Mars 3. Po měsících, kdy zuřila v atmosféře Marsu prachová bouře, zaslala sonda překvapivě jasné fotografie povrchu, které sloužily pro pozdější plánování výzkumných misí.

Sonda prováděla pozorování planety během 698 oběhů[3], během kterých se jí podařilo pořídit 7 329 snímků[4] a zmapovat okolo 80 % povrchu (jiné zdroje uvádějí 100 %[5]). Sonda přestala pracovat 27. října 1972, kdy došel plyn pro orientační trysky[1] a bylo rozhodnuto o jejím vypnutí.

Mariner 9 zůstal na oběžné dráze, kde bude kroužit kolem Marsu asi do roku 2022[4], kdy se dostane do hustších vrstev Marsovské atmosféry. Vlivem zvyšujícího se tření se pak rozpadne a jednotlivé části shoří nebo dopadnou na povrch planety.[6]

Náklady na misi dosáhly 137 miliónů amerických dolarů[5] z celkových 554 miliónů dolarů, které byly použity na program Mariner od sond Mariner 1 až po Mariner 10.

Úkoly[editovat | editovat zdroj]

Mariner 9 byl navržen, aby pokračoval ve výzkumu atmosféry Marsu, ve kterém započaly sondy Mariner 6 a 7 a současně aby doplňoval výzkum plánované sondy Mariner 8. Dalším úkolem (po neúspěšném startu Mariner 8) bylo mapování až 80% Marsovského povrchu z nižší oběžné dráhy (ve výšce okolo 1500 kilometrů) s nejvyšším možným rozlišením (od 1 kilometru na pixel až po detailní snímky o rozlišení 100 metrů na pixel). Sonda byla současně vybavena i infračerveným radiometrem, který byl schopen detekovat tepelné zdroje a případný probíhající vulkanismus na povrchu. Plán mise počítal i s výzkumem dvou měsíců Marsu.

Popis sondy[editovat | editovat zdroj]

Finální kontrola sondy a příprava na naložení do nosiče

Mariner 9 byla první sonda obíhající kolem jiné planety. Byla založena na konstrukci sond Mariner 6 a 7, oproti těmto sondám byla ale hmotnější díky většímu řídícímu systému sondy, což v důsledku vedlo k tomu, že sonda Mariner 9 byla těžší než Mariner 6 a 7 dohromady.[4]

Přístroje na palubě[editovat | editovat zdroj]

Stavba sondy[editovat | editovat zdroj]

Mariner 9 byla sonda osmiúhelníkového průřezu o průměru 1,384 metrů a výšce 0,457 metru tvořená z hořčíku, hliníku a laminátu.[5] O dodávku elektrické energie se staraly čtyři solární panely o rozměrech 2,15 × 0,90 metru umístěné v horní části těla sondy na sklápěcích ramenech, které zajišťovaly dostatek energie pro chod komunikačních, řídících a povelových systémů. Celková plocha panelů po rozložení dosáhla 7,7 m2[1], jenž produkovaly 800 W u Země a 500 W u Marsu.[5] Energie byla ukládána do NiCd baterií.

Mezi složenými solárními panely se nacházela i nízkozisková a vysokozisková parabolická anténa určená pro komunikaci s řídícím střediskem mise, jenž byly umístěny na 1,44 metru dlouhém stožáru. Vyjma antén se zde nacházely i dvě nádrže na palivo. Spodní část sondy byla vyhrazena pro vědecké zařízení, které na palubě tvořilo 63,1 kilogramu nákladu.[1]

O stabilizaci sondy se staraly 2 sady 6 motorků na stlačený dusík umístěných na koncích slunečních panelů, sledovač Slunce a hvězdy Canopous, setrvačník, akcelerometr a inerciální jednotka. Hlavní motor určený pro korekce dráhy a navedení sondy na oběžnou dráhu Marsu byl raketový motor o tahu 1340 N s pětinásobným restartem. Motor spaloval směs oxidu dusičitého a monometylhydrazinu.[1] Celková výška sondy byla 2,28 metru se startovní váhou 997,9 kg, ze kterých bylo 439,1 kg postupně spotřebováno.

Řízení sondy bylo realizováno pomocí centrálního počítače a řadiče, který měl zabudovanou paměť na 512 slov (1 slovo = 2 bajty = 16 bitů). Příkazový systém byl naprogramován pomocí 86 přímých, 4 násobných a 5 řídících příkazů. Data byla uložena v kotoučovém magnetofonu. 168 metrů dlouhá 8stopá páska mohla uchovat až 180 milionů bitů nahraných rychlostí 132 kbit/s. Přehrávání bylo možné rychlostí 16, 8, 4, 2 a 1 kbit/s s využitím dvou stop současně. Telekomunikační spojení bylo realizováno pomocí dvou 10 a 20 W vysílačů v pásmu S. Jediný přijímač přijímal signály z vysokoziskové parabolické antény, středněziskové trychtýřové antény a pomocí všesměrové antény s nízkým ziskem.

Mise[editovat | editovat zdroj]

Vrchol sopky Olympus Mons vyrůstající nad celoplanetární prachovou bouři

Mise Mariner v roce 1971 byla původně koncipována tak, že bude uskutečněna dvojicí sond Mariner 8 a 9. Každá sonda se měla zaměřit na jiný aspekt mise, kdy Mariner 8 měl mapovat až 70% povrchu planety[7] a Mariner 9 se měla věnovat výzkumu přechodných změn v atmosféře a na povrchu planety. Sonda Mariner 8 havarovala během startu po selhání nosné rakety a tak bylo nutné sloučit program obou sond do jediné sondy, což mělo za následek omezení výzkumu polárních oblastí a redukci pozorování probíhajících změn povrchu na menší oblasti.

Start nosné rakety proběhl 30. května 1971 v 22:23:00 UTC úspěšně, následně o 13 minut později došlo k oddělení nosné rakety od sondy, o 4 minuty později se rozvinuly solární panely. Krátce poté, co se sonda dostala ze stínu Země, nalezlo orientační čidlo Slunce a 31. května ve 02:26 došlo k orientaci sondy směrem na Canopus (spolu se Sluncem jeden ze dvou orientačních bodů sondy). Během letu se 5. června uskutečnila korekce dráhy. 14. listopadu se sonda přiblížila k Marsu po překonaných 398 milionech kilometrů[8] a započal brzdný manévr za pomoci hlavního raketového motoru, které trval 15 minut a 23 sekund.[8] Brzdění proběhlo v pořádku a sonda se dostala na orbitální dráhu Marsu po 167 dnech letu kosmickým prostorem s nejbližším přiblížení k planetě na 1398 km a oběžnou dobou 12 hodin a 34 minut.[8] O dva dny později byl proveden další korekční manévr trvající 6 sekund pro upravení oběžné dráhy na dráhu s oběžnou dobou těsně pod 12 hodin a přiblížením 1387 km. Závěrečná korekce byla provedena 30. prosince, kdy se již sonda dostala na konečnou oběžnou dráhu umožňující vysílat data na pozemský radioteleskop v Goldstone[1] s oběžnou dobou 11 hodin 59 minut a 28 sekund a přiblížením 1650 km.[8]

Mariner 9 obíhal po 349 dní na orbitě Marsu 2 krát denně planetu s 12 hodinovou periodou během níž ho podrobně mapoval. Plánovaná životnost sondy byla 9 měsíců, které sonda ale překonala o téměř 30 %.[5]

Při příletu sondy k planetě byl povrch Marsu zcela zahalen globální prachovou bouří, která zuřila v celé atmosféře. Bouře vypukla v oblasti Noachis 22. září, rozšířila se do celé atmosféry a brzy se stala největší pozorovanou bouří na povrchu Marsu všech dob.[8] Množství prachu v atmosféře bylo příliš velké, než aby zaslané fotografie ukázaly něco z povrchu vyjma vrcholku nejvyšších sopek v oblasti Tharsis a tak byl z řídícího střediska vyslán příkaz, aby sonda vydržela z pořizováním mozaikových snímků ve vysokém rozlišení na dobu, kdy se atmosféra pročistí.[9] V listopadu a prosinci začala bouře pomalu slábnout a na začátku roku 1972[10] skutečně ustala, což umožnilo sondě začít mapovat povrch a posílat na Zemi snímky povrchových útvarů.

Na získaných snímcích se objevil členitý terén, jenž nebylo možno ze Země pozorovat dalekohledy, složený z množství kráterů (včetně obrovské impaktní oblasti Hellas Planitia), obrovských sopek (včetně největší známé hory sluneční soustavy Olympus Mons), kaňonů (včetně Valles Marineris - systém kaňonů táhnoucí se přes 4 000 kilometrů), útvarů vzniklých větrnou a vodní erozí či říčních koryt. V atmosféře objevila sonda důkazy o existenci proměnlivého počasí, postupu front, mlhu a další jevy.

Během oběhů kolem planety byly zkoumány i měsíce Phobos a Deimos, díky čemuž byly získány první kvalitní fotografie jejich povrchu.

Koncem října 1972 byla sonda vypnuta, protože se vyčerpala zásoba dusíku v orientačním a stabilizačním systému.[2]

Výsledky mise[editovat | editovat zdroj]

Přistávací modul sondy Viking, který využíval znalosti povrchu díky sondě Mariner 9

Sonda pravidelně během oběhů měřila základní parametry atmosféry (teplotu, tlak, chemické složení či hustotu), což později umožnilo analyzovat základní chování atmosféry a vytvořit její první matematický model.

Ze zaslaných snímků bylo konečně zcela jasné, jak povrch Marsu vypadá a že se jedná o mrtvou a suchou planetu, na které se nenachází velké oceány kapalné vody. Podrobné zmapování povrchu umožnilo využít tyto znalosti při dalších misích a pro výběr vhodných přistávacích míst u navazujícího programu Viking.

Mise Mariner 9 získala celkem 54 miliard bitů vědeckých informací[8] včetně 7329 fotografií pokrývající většinu povrchu planety. Tyto získané fotografie umožnily vytvořit první celoplanetární fotografickou mapu planety.

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mariner 9 na anglické Wikipedii.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f 1971-051A - Mariner 9 [online]. [cit. 2007-09-24]. Dostupné online.  
  2. a b VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982. Kapitola Umělé družice Země, s. 263.  
  3. IAN.cz - Historie dobývání Marsu – díl první (Mars 1 až Mariner 9) [online]. [cit. 2007-09-24]. Dostupné online.  
  4. a b c Mariner 8+9 [online]. [cit. 2007-09-24]. Dostupné online.  
  5. a b c d e JPL library - Mariner 8,9 [online]. [cit. 2007-09-24]. Dostupné online.  
  6. This Month in NASA History - Mariner 9 [online]. NASA, 2011-11-29, [cit. 2013-04-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Mariner 9 to Mars [online]. [cit. 2007-09-24]. Dostupné online.  
  8. a b c d e f NSSDC Master Catalog Display: Spacecraft - Mariner 9 [online]. [cit. 2007-09-24]. Dostupné online.  
  9. Past Missions - Mariner 8 & 9 [online]. [cit. 2007-09-24]. Dostupné online.  
  10. csep10.phys.utk.edu - Mariner 9 [online]. [cit. 2007-09-24]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]