Olympus Mons

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Olympus Mons
Topografická mapa Olympus Mons
Topografická mapa Olympus Mons
Poloha 18° s. š., 134° z. d
Útvar štítová sopka
Výška 27 km, resp. 21 km
Rozměr 624 km (průměr)[1]

Olympus Mons (latinsky Hora Olymp) je nejvyšší známá hora sluneční soustavy,[1] která se nachází na povrchu Marsu v severozápadní části oblasti Tharsis. Jedná se o klasickou štítovou sopku, která má na vrcholku několikanásobnou kalderu. Činí se svojí výškou 27 km[2] nad nulovou nadmořskou výškou Marsu (zhruba 21 km nad gravitačním povrchem Marsu)[1] a je přibližně třikrát vyšší než nejvýše položená hora na Zemi Mount Everest a dvakrát vyšší než nejvyšší sopka Země Mauna Kea (počítáno od báze sopky na dně oceánské kůry). Její základna zabírá plochu odpovídající přibližně území Francie. Hora byla astronomům známa již na konci 19. století, ještě před lety kosmických sond, na základě pozorování rozdílného albeda (míry odrazivosti světla) povrchu. Tento albedový útvar dostal pojmenování Nix Olympica („Olympský sníh“) a byl všeobecně považován za pohoří či horu.[3] Definitivní potvrzení přinesl ale až věk kosmických výprav k planetě.

Olympus Mons je součástí většího komplexu Tharsis, ve kterém se nachází několik dalších vysokých sopek, se kterými tvoří řetězec vzniklý během sopečných erupcí v historii Marsu. Jsou jimi Arsia Mons, Pavonis Mons a Ascraeus Mons, které se nacházejí v jižním až jihovýchodním směru od hory.

Jméno[editovat | editovat zdroj]

Celkový pohled na vulkán i s jeho masivní základnou

Název pochází od bájné hory Olymp, na které měli sídlit řečtí bohové. Starší název pro sopku byl Nix Olympica, což se dá volně přeložit do češtiny jako Sněhy Olympu, jelikož se při prvotních pozorováních zdál bělavý. Později byla sněhobílá barva vysvětlena pozorovanými mračny z oxidu uhličitého a vody.[4]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Srovnání Olympus Mons s ostrovem Havaj a s Mount Everestem

Základna kužele má průměr 624 km, což odpovídá přibližně rozloze Francie, přičemž průměr kaldery (jícnu sopky) je zhruba 85 km. Výška sopky dosahuje 27 km (88 600 stop), či 25 km (podle použité střední hodnoty povrchu Marsu). Velikost Olympu může být porovnávána s velikostí největší pozemské sopky Mauna Kea nacházející se v Havajském souostroví, které je vysoká pouze 10 km a její průměr je 120 km, takže je 2,5 × nižší.

Ukloněný pohled na Olympus Mons z paluby americké sondy Mars Global Surveyor

Při pohledu z vrcholku Olympus Mons by případný pozorovatel neměl pocit, že stojí na nejvyšší „hoře“ soustavy, jelikož vlivem obrovské rozlohy základny spadají její svahy pouze pod úhlem 2,5° až 5°. Výjimku tvoří pouze spodní část sopky, posledních 6 km vytváří téměř kolmou stěnu.[4] Jedná se o zcela atypické zakončení štítové sopky, které nemá známý ekvivalent. Pro vznik tohoto útvaru neexistuje žádné zcela přesvědčivé vysvětlení (jedna hypotéza například předpokládá výskyt ledovce okolo hory, který by mohl způsobit atypické zakončení[4]). Při pohledu do dálky by se tedy zdálo, že se jedná jen o mírně zvlněnou krajinu. Změna by nastala při pohledu do kaldery sopky, kde se nachází propadlina hluboká až 3 km.

Těleso sopky není symetrické, ale hora je protáhlá severozápadním směrem, naopak směrem k jihovýchodu je zúžená. Existuje názor, že toto netypické pokřivení by mohlo být způsobeno magmatickými rezervoáry pod povrchem, které by teoreticky mohly umožňovat přežívání či případný výskyt jednoduchého života.[5] Na svazích Olympu Mons se nacházejí dva větší krátery, které byly IAU dočasně pojmenovány jako kráter Karzok (průměr 15,6 km) a kráter Pangboche (průměr 10,4 km).[6]

Kaldera[editovat | editovat zdroj]

Kaldera na vrcholku Olympu Mons je několikanásobně propadlá vzniklá kolapsem dna do vyprázdněného magmatického rezervoáru. Její šířka dosahuje okolo 80 km[7] a hloubka až 3 km (s maximální hloubkou 4 km[8]).[9][10] V jižní, nejstarší části kaldery se nachází tektonické zlomy, které vznikly jako výsledek extenze po kolapsu dna do vyprázdněných komor.[10]

Při detailním mapování kaldery bylo rozpoznáno šest jednotlivých kolapsů, které se postupně odehrály a vytvořily současnou podobu vrcholku hory.[11]

Vulkanismus[editovat | editovat zdroj]

Olympus Mons je obrovská štítová sopka, která vznikla erupcí málo viskózní a tedy vysoce mobilní lávy unikající z kaldery po dlouhou dobu. Vysoká pohyblivost lávy umožnila roztečení materiálu do širokého okolí a vytvoření útvaru s velice nízkými svahy. Na základě analogie pozemských nízkoviskózních láv se předpokládá, že těleso sopky je tvořeno hlavně bazickými až ultrabazickými lávami (např. bazalty). Jelikož je na povrchu Marsu menší gravitační působení, může být těleso sopky i v těchto enormních rozměrech stabilní.[12]

Sopečná aktivita[editovat | editovat zdroj]

V roce 2004 snímkovala evropská sonda Mars Express starý lávový proud na svahu sopky. Pozdějším průzkumem založeným na sčítání množství kráterů a jejich velikosti se přišlo, že západní strana sopky byla vytvořena před přibližně 115 milióny lety a některé menší oblasti dokonce pouze před 2 milióny lety.[13] V geologickém pohledu se případně jedná o velice nedávnou erupci, která by mohla naznačovat, že je Olympus Mons respektive Mars stále vulkanicky aktivní.

Důvodem extrémního rozměru sopky je s největší pravděpodobností chybějící desková tektonika v kůře Marsu, která by pohybovala litosférickými deskami respektive v případě Marsu jedinou litosférickou deskou. Olympus Mons vznikl nejspíše nad horkou skvrnou a oproti například pozemské Havaji nepostupovala deska dále a nevznikla tak další sopka. Veškerý unikající materiál ze skvrny se soustředil na vznik jediné masivní sopky.

Olympus Mons v kultuře[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Olympus Mons ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Tharsis a Olympus Mons [online]. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta pedagogická, rev. 2010-01-15, [cit. 2011-12-21]. Multimediální učební text. Dostupné online.  
  2. [cit. 2009-03-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Patrick Moore 1977, Guide to Mars, London (UK), Cutterworth Press, p.96
  4. a b c Planety.astro.cz - Olympus Mons [online]. planety.astro.cz, [cit. 2009-03-14]. Dostupné online.  
  5. Ukrývá Olympus Mons život? [online]. Exoplanty.cz, 2009-2-21, [cit. 2009-03-14]. Dostupné online.  
  6. BLUE, Jennifer. New names on Olympus Mons [online]. USGS, 2006-04-07, [cit. 2006-07-11]. Dostupné online.  
  7. CALVIN, J. Hamilton. Solarviews.com - Olympus Mons [online]. Solarviews.com, [cit. 2009-03-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. 36. Summit Caldera, Olympus [online]. [cit. 2009-03-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. NEUKUM, G.. Olympus Mons - the caldera in close-up [online]. ESA, 2004-2-11, [cit. 2009-03-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. a b Olympus Mons caldera in perspective [online]. ESA, 2004-8-11, [cit. 2009-03-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. 37. Olympus Mons Caldera Topography and Chronology [online]. [cit. 2009-03-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Astronomy Picture of the Day - Olympus Mons [online]. NASA, 1998-9-19, [cit. 2009-03-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. MARTEL, Linda M. V.. Recent Activity on Mars: Fire and Ice [online]. Planetary Science Research Discoveries, 2005-01-31, [cit. 2006-07-11]. Dostupné online.  
  14. Futurama, epizoda „Pod kopyty bugolů“ v čase 9:13

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]