Marie Skálová
Marie Skálová | |
---|---|
Narození | 5. prosince 1924 Lešetice |
Úmrtí | 28. října 1996 (ve věku 71 let) Hluboká nad Vltavou |
Povolání | spisovatelka a učitelka |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Marie Skálová (5. prosince 1924, Lešetice – 28. října 1996, Hluboká nad Vltavou) byla česká spisovatelka a signatářka Charty 77.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Narodila se v Lešeticích u Příbrami. Jejími rodiči byli František Kopáček a Emilie Kopáčková, rozená Novotná. Měla dva starší bratry, kteří zemřeli krátce po narození. V roce 1928 se s rodiči přestěhovala do Mezipotočí u Českého Krumlova. Zde její otec pracoval na železnici jako traťmistr a byl mu přidělen drážní domek v Mezipotočí. Do české malotřídní školy chodila v Kájově (1931–1936), české reálné gymnázium, umístěné tehdy v budově základní školy T. G. Masaryka, navštěvovala v Českém Krumlově (1936–1938). V roce 1938 se rodina přestěhovala z pohraničí do Bělčic u Strakonic, kde Marie pokračovala ve studiu na gymnáziu. V roce 1944 pracovala v rámci akce totálního pracovního nasazení ročníku 1924 u firmy Junkers v Kasselu.
Po válce bydlela s rodiči v rodinném domku v Novosedlech u Kájova. Dne 24. listopadu 1945 se provdala za Jana Schaffelhofera, se kterým se seznámila v Kasselu. Po narození dcer Jany a Olgy byl manželům přidělen podnikový byt v Českém Krumlově, kam se v roce 1950 rodina přestěhovala. Jméno Schaffelhofer bylo na žádost manželů v roce 1952 změněno na Skála. František Kopáček zemřel v roce 1950 v Českém Krumlově, Emilie Kopáčková se po smrti manžela vrátila do drážního domku v Mezipotočí, kde žila do roku 1984.
Marie Skálová složila v roce 1954 na Pedagogickém gymnáziu v Prachaticích dílčí zkoušky pro aprobaci učitelka mateřské školy a v roce 1955 maturitu z pedagogiky. Vzdělání učitelky pro základní školu si doplnila na Jírovcově gymnáziu v Českých Budějovicích. Jako učitelka působila na mnoha školách na Krumlovsku (Vyšný, Domoradice, Větřní, Veleslavice u Slavkova, Český Krumlov aj.). Na některých malotřídních školách byla zároveň učitelkou, ředitelkou i školnicí. V roce 1960 se s rodinou přestěhovala do rodinného domku v Rudolfově, roku 1962 učila v Jivně[1], pak na základní škole v Rudolfově. Pro nesouhlas se vstupem vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 byla ze školství ke 30. listopadu 1970 propuštěna.
V letech 1972-1977 pracovala jako průvodčí a osobní pokladní u Československých státních drah (ČSD). Po podpisu Charty 77[2] byla vychovatelkou v internátní škole pro neslyšící v Českých Budějovicích. V roce 1980 odešla do starobního důchodu. V roce 1991 bylo vydáno Školským úřadem v Českých Budějovicích osvědčení, že ukončení pracovního poměru v roce 1970 bylo neplatné. V dalších letech pak složila potřebné zkoušky a pracovala jako průvodkyně pro německy mluvící turisty. V letech 1990 až 1991, na žádost Občanského fóra v Rudolfově, vyučovala po večerech v prostorách základní školy v Rudolfově němčinu. Po smrti manžela se v roce 1991 přestěhovala k dceři do Hluboké nad Vltavou. Zemřela 28. října 1996.[3]
V roce 1996 vydalo malé regionální nakladatelství, pojmenované podle jihočeské vesničky Jelmo, její knihu Vina nevinných. Práce vyšla jako pátý svazek edice Drobnosti českého jihu.[4] V tomto díle se autorka vrací ke svému dětství a dospívání, které prožila v Sudetech, na nasazení v Reichu,[5] na sousedy, zmizelé při odsunu. Kniha je pokládána za příspěvek k pochopení složité doby a k podpoře porozumění mezi národy. Byla přeložena také do němčiny, překlad vypracovali Elisabeth Kunze a Reiner Kunze.[6]
Druhé vydání, rozšířené o životopis Marie Skálové a obrazovou přílohu z rodinného archívu její dcery Jany Markové, vyšlo v roce 2023 v jihočeském nakladatelství Bohumír Němec–Veduta. Křest knihy proběhl na setkání se čtenáři v Městské knihovně v Českém Krumlově 9. října 2023.[7] Další besedy se uskutečnily koncem listopadu v knihovnách v Kájově a Hluboké nad Vltavou.[8] Příprava druhého vydání byla popsána v článku Antonína Pelíška[9] a nové vydání knihy bylo recenzováno v českém[10] i mezinárodním tisku.[11]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Kaple a dům č.p. 4 v Mezipotočí
-
Barokní kaplička, v pozadí zastávka v Mezipotočí
-
Mlýn pod železniční zastávkou
-
Křest knihy Vina nevinných v Českém Krumlově
-
Křest knihy Vina nevinných v Českém Krumlově
-
Beseda o knize Vina nevinných v Hluboké nad Vltavou
-
Beseda o knize v Hluboké nad Vltavou
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ FILIP, Karel. Paní učitelka. S. 4–6. Jivenský zpravodaj [online]. Obec Jivno, listopad 2018 [cit. 2023-11-02]. Roč. 4, čís. 3, s. 4–6. Dostupné online.
- ↑ SEZNAM VŠECH ZVEŘEJNĚNÝCH SIGNATÁŘŮ M – Ž [online]. [cit. 2022-12-09]. Dostupné online.
- ↑ SKÁLOVÁ, Marie. Vina nevinných. 2. vyd. České Budějovice: Bohumír Němec–Veduta, 2023. ISBN 978-80-88030-77-5. S. 130–142.
- ↑ PELÍŠEK, Antonín. Napsala knihu o válce, která nesměla vyjít. Mladá fronta DNES. 2018.06.01, s. 15.
- ↑ SKÁLOVÁ, Marie; KUNZE. Die Schuld der Unschuldigen. Lebenserinnerungen – Ein von 500 nummerierten und von Elisabeth und Reiner Kunze signierten Exemplaren! [online]. Pongratz [cit. 2022-12-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-12-06.
- ↑ SKÁLOVÁ, Marie. Die Schuld der Unschuldigen. Lebenserinnerungen. Překlad Elisabeth Kunze,Reiner Kunze. 1. vyd. Hauzenberg: Pongratz, 1999. 72 s. ISBN 3931883140. (německy) Edition Toni Pongratz, svazek 66, formát 21 x 12 cm.
- ↑ BERIT, Město Český Krumlov, webová platforma @OIS-Lubor Mrázek, Jaroslav. Křest knihy Vina nevinných. www.knih-ck.cz [online]. [cit. 2023-12-11]. Dostupné online.
- ↑ Zastávka v garážové kuchyni, kde vznikají ořechová másla, a také v hlubocké knihovně. České Budějovice [online]. 2023-12-06 [cit. 2023-12-11]. Dostupné online.
- ↑ PELÍŠEK, Antonín. Radimská: Často knihu před spaním otevřu a rázem mám pocit, že svět je normální. iDNES.cz [online]. 2023-10-21 [cit. 2023-11-02]. Dostupné online.
- ↑ KUCHAŘ, Marek. Příběh Marie Skálové z Mezipotočí znovu ožívá. Vydal by na celovečerní film. Českokrumlovský deník. 2023-11-30. Dostupné online [cit. 2023-12-11].
- ↑ Unikátní literární počin s mezinárodním přesahem se zrodil na jihu Čech | 11. 10. 2023 | Zdeňka Petáková. Britské listy [online]. 2023-10-11 [cit. 2023-11-02]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- SKÁLOVÁ, Marie. Vina nevinných. 1. vyd. Rudolfov: Nakladatelství Jelmo, 1996. 122 s.
- SKÁLOVÁ, Marie. Vina nevinných. 2. vyd. České Budějovice: Bohumir Němec - Veduta, 2023. 143 stran. ISBN 978-80-88030-77-5.
- SKÁLOVÁ, Marie. Die Schuld der Unschuldigen. Lebenserinnerungen. 1. vyd. Hauzenberg: Pongratz (Edition Toni Pongratz, sv. 66), 1999, 72 s. ISBN 3-931883-14-0, ISBN 978-3-931883-14-0.
- PELÍŠEK, Antonín. Knížka o válce, která nesměla vyjít. Mozaika. Toulky časem a krajinou Kájovska. 2022-09-30, roč. 4, čís. 2, s. 23–26. Dostupné online.
- PETÁKOVÁ, Zdeňka. In memoriam paní učitelce Marii Skálové. Krásná paní. 2004-11-21, roč. 2, čís. 11/12, s. 50–51.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Marie Skálová
- ČRo České Budějovice, rozhovor ke knize Vina nevinných (od 15:20 do 22:36)