Manfred z Clary-Aldringenu

Manfred z Clary-Aldringenu
Manfred z Clary-Aldringenu
Předseda vlády Předlitavska
	Ve funkci:; 2. října 1899 – 21. prosince 1899
Předchůdce	Franz Thun und Hohenstein
Nástupce	Heinrich von Wittek
Slezský zemský prezident
	Ve funkci:; 22. února 1896 – 1898
Předchůdce	Karl Maria Coudenhove
Nástupce	?
Narození	30. května 1852 ; Vídeň
Úmrtí	12. února 1928 (ve věku 75 let) ; Schloss Herrnau
Choť	Františka Pejačevićová (od 1884)
Rodiče	Edmund Mořic z Clary-Aldringenu a Alžběta Alexanda z Ficquelmontu
Děti	Edmund z Clary-Aldringenu; Marie Karolína z Clary-Aldringenu
Příbuzní	Marie Markéta z Clary-Aldringenu, Alžběta Alexandra z Clary-Aldringenu, Edmund z Clary-Aldringenu, Karel Antonín z Clary-Aldringenu a Františka z Clary-Aldringenu (vnoučata)
Alma mater	Vídeňská univerzita
Profese	politik
Commons	Manfred von Clary und Aldringen
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Manfred Clary-Aldringen (30. května 1852, Vídeň – 12. února 1928, Salzburg) byl politik, šlechtic, příslušník rodu Clary-Aldringen a roku 1899 zastával funkci ministerského předsedy Předlitavska. Jeho otcem byl Edmund Clary-Aldringen.

Stal se nejvýznamnějším členem rodu v 19. století. Studoval právní vědy na univerzitě ve Vídni, v roce 1877 vstoupil do státní služby. Od 2. února 1896 do roku 1898 zastával pozici slezského zemského prezidenta.^[2]^[3]^[4]

Jako významný politik zrušil Badeniho jazyková nařízení, která přikazovala, aby se úřední věci vyřizovaly v jazyce strany, čímž se snažil zavést češtinu jako úřední jazyk, což vzbudilo vídeňský odpor a Badeni musel odstoupit. V období od 2. října do 21. prosince 1899 působil jako předseda rakouské vlády a do povědomí se zapsal právě zrušením tohoto nařízení, čímž vzbudil odpor tentokrát na české straně a na funkci musel rezignovat. Od 1. prosince 1898 až do roku 1918 byl místodržícím ve Štýrsku. Mimo to byl dlouholetým členem panské sněmovny říšské rady.

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e Darryl Roger Lundy: The Peerage.
↑ Prager Tagblatt. 1896-02-23, s. 10. Dostupné online [cit. 2015-07-17].
↑ Der neue Landeschef von Schlesien. Mährisches Tagblatt. 1896-02-26, s. 3. Dostupné online [cit. 2015-07-17].
↑ Troppau. Wiener Zeitung. 1898-12-29, s. 8. Dostupné online [cit. 2015-07-17].

Literatura

HALADA, Jan. Lexikon české šlechty (erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti). Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Clary-Aldringen, s. 34.
Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 63.
VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 9. sešit : C. Praha: Libri, 2008. 369–502 s. ISBN 978-80-7277-366-4. S. 437.

Externí odkazy

Seznam členů Clary-Aldringenovy vlády^{[nedostupný zdroj]}

[3913844e06e055e8cd81608f22bad0e604d89d2d-1] Darryl Roger Lundy: The Peerage.

[2] Prager Tagblatt. 1896-02-23, s. 10. Dostupné online [cit. 2015-07-17].

[3] Der neue Landeschef von Schlesien. Mährisches Tagblatt. 1896-02-26, s. 3. Dostupné online [cit. 2015-07-17].

[4] Troppau. Wiener Zeitung. 1898-12-29, s. 8. Dostupné online [cit. 2015-07-17].

[1]

[2]

[3]

[4]

Ministerští předsedové Předlitavska

Friedrich Ferdinand von Beust (1867) • Karel Vilém Auersperg (1867–1868) • Eduard Taaffe (1868–1870) • Ignaz von Plener (1870) • Leopold Hasner von Artha (1870) • Alfred Potocki (1870–1871) • Karl Sigmund von Hohenwart (1871) • Ludwig von Holzgethan (1871) • Adolf Auersperg (1871–1879) • Karl von Stremayr (1879) • Eduard Taaffe (1879–1893) • Alfred August Windischgrätz (1893–1895) • Erich von Kielmansegg (1895) • Kazimír Felix Badeni (1895–1897) • Paul Gautsch (1897–1898) • Franz Thun und Hohenstein (1898–1899) • Manfred Clary-Aldringen (1899) • Heinrich von Wittek (1899–1900) • Ernest von Koerber (1900–1904) • Paul Gautsch (1904–1906) • Konrad Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst (1906) • Max Wladimir von Beck (1906–1908) • Richard von Bienerth-Schmerling (1908–1911) • Paul Gautsch (1911) • Karl von Stürgkh (1911–1916) • Ernest von Koerber (1916) • Heinrich Clam-Martinic (1916–1917) • Ernst Seidler von Feuchtenegg (1917–1918) • Max Hussarek von Heinlein (1918) • Heinrich Lammasch (1918)