Luisa Ziková
| Luisa Ziková | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Aloisie Ziková |
| Narození | 16. ledna 1874 Praha  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 12. května 1896 (ve věku 22 let) Praha Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Alma mater | měšťanská škola v Praze |
| Povolání | spisovatelka a novinářka |
| Partner(ka) | Karel Kamínek |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Luisa Ziková (vlastním jménem Aloisie Ziková, 16. ledna 1874 Praha[1] – 12. května 1896 tamtéž[2]) byl česká spisovatelka, básnířka, novinářka a feministka. Její jediný vydaný soubor próz Spodní proudy byl dobovou kritikou velmi kladně hodnocen, v další tvorbě jí však zabránila nemoc a ve věku dvaadvaceti let zemřela na tuberkulózu.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodila se v rodině hokynáře Lukáše Zyky a jeho manželky Alžběty, rozené Hejhalové. Z devíti jejích sourozenců přežilo pouze několik.[3] Poté, co rodina přišla o majetek při povodni roku 1877, přestěhovala se na Malou Stranu, kde byl otec výběrčím mostného. V Praze vychodila obecnou i měšťanskou školu. Brzy osiřela, vyrůstala u příbuzných, zdravotní problémy jí zabránily ve studiu. Krátce pracovala v obchodě, poté žila v ústraní.[4]
Po jistou dobu žila s divadelním kritikem a novinářem Karlem Kamínkem.[5]
Úmrtí[editovat | editovat zdroj]
V dospělém věku onemocněla tuberkulózou, kvůli které žila v ústraní, a které nakonec podlehla. Zemřela 12. května 1896 v Praze. Pohřbena byla na Olšanských hřbitovech (IV, 6, 244).
Její nekrolog do Národních listů zpracoval Viktor Dyk[6].
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Psala povídky, první publikovaným textem byla povídka Kotě otištěná v červenci 1894 v časopise Vesna, následovalo několik dalších. Roku 1896 pak vydala čtyři svá rozsáhlejší díla ve sbírce textů Spodní proudy u vydavatele Arnošta Procházky v časopise Moderní revue. Část kritiků se pochvalně vyjádřila o hloubce a procítěnosti psaného projevu. Zobrazovala silné ženské hrdinky, často v konfliktu se svým okolím.
- Spodní proudy (1896)
- Třetí ročník (1896, nedokončeno)
- Karel Arkton (nedokončeno)
- Almanach secese (uveřejněné texty)
Posmrtné ocenění[editovat | editovat zdroj]
Spisovatel Viktor Dyk ocenil talent Luisy Zikové, který neměl čas se rozvinout, při příležitosti desátého výročí jejího úmrtí.[7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Matrika narozených, sv. 1868-1877, snímek 221 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2021-10-04]. Dostupné online.
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Petra na Poříčí, sign. PE Z14, s. 136
- ↑ Policejní ředitelství I, konskripce, karton 730, obraz 606 [online]. Praha: Národní archiv [cit. 2021-10-04]. Dostupné online.
- ↑ MERHAUT, Luboš. Luisa Ziková. In: Luboš Merhaut a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1993. ISBN 978-80-200-1572-3. Svazek č/II. U–Ž. S. 1752–1753.
- ↑ KARÁSEK ZE LVOVIC, Jiří. Vzpomínky. Praha: Thyrsus, 1994. Dostupné online. ISBN 80-901774-0-9. S. https://ndk.cz/view/uuid:82591d90-88ea-11e3-bd09-005056827e51?page=uuid:848f5990-b1de-11e3-a597-5ef3fc9bb22f&fulltext=%22karel%20kam%C3%ADnek%22%20zikov%C3%A1. Dostupné online po registraci.
- ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2021-01-21]. Dostupné online.
- ↑ DYK, Viktor. Literární vzpomínka. S. 1. Národní listy [online]. 1906-05-22 [cit. 2021-10-04]. S. 1. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- MERHAUT, Luboš. Luisa Ziková. In: Luboš Merhaut a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1993. ISBN 978-80-200-1572-3. Svazek č/II. U–Ž. S. 1752–1753.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Luisa Ziková na Wikimedia Commons - Luisa Ziková v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- Wikizdroje
- Článek o Zikové
- Životopis
- Ottův slovník naučný
