Louis-Auguste-Victor de Ghaisnes de Bourmont

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Louis-Auguste-Victor de Ghaisnes de Bourmont
Narození2. září 1773
Anjou
Úmrtí27. října 1846 (ve věku 73 let)
Anjou
Povolánípolitik, důstojník a voják
Oceněnírytíř Řádu čestné legie
komandér Řádu svatého Ludvíka
velkokříž Řádu čestné legie
velkodůstojník Řádu čestné legie
maršál Francie
DětiLouis de Ghaisne de Bourmont
PříbuzníRaoul de Ghaisne de Bourmont (vnuk)
FunkceGovernor of Algeria (1830)
francouzský pair
ministr války Francie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Louis-Auguste-Victor de Ghaisnes, comte de Bourmont (2. září 1773 na zámku Bourmont v kraji Anjou – 27. října 1846 tamtéž) byl francouzský státník, maršál a pair.

Život[editovat | editovat zdroj]

Bourmont byl při výbuchu Francouzské revoluce důstojník královské gardy a emigroval se svým otcem. Sloužil jako pobočník prince de Condé, ale roku 1794 se vrátil do Francie, aby ve Vendée bojoval proti revoluci. Jako velitel chouanů dobyl roku 1795 Le Mans. Roku 1796 uprchl do Londýna, ale roku 1799 se vrátil zpět do Vendée a opět bojoval proti revoluci.

Po 18. brumairu se přidal k Napoleonovi, ale po atentátu v ulici sv. Nikase 24. prosince 1800 byl jedním z podezřelých. Roku 1803 byl zatčen a uvržen do citadely v Besançonu, odkud ale roku 1805 uprchl do Portugalska. Prostřednictvím generála Junota se smířil s Napoleonem a roku 1808 odešel s Muratem do Neapole, kde vstoupil do tamní armády jako plukovník a brzy nato povýšil na brigádního generála. V taženích v letech 1813 a 1814 se vyznamenal při několika příležitostech, zejména u Drážďan a hlavně při obraně Nogantu roku 1814, za což byl povýšen na divizního generála.

Dne 31. března 1814 přešel k Bourbonům a obdržel velení 6. divize v Besançonu. Po Napoleonově návratu z Elby převzal od něho velení 2. divize Moselské armády ve Flandrech. V předvečer bitvy u Ligny, poté co se účastnil závěrečné válečné porady a byl seznámen s Napoleonovými bojovými plány a pokyny, přešel 15. června 1815 ke spojencům, což Napoleona výrazně oslabilo. Po návratu Bourbonů se Bourmont neblaze angažoval při odsouzení maršála Neye a poskytl důkazy, které vedly k Neyově popravě.

Jako velitel intervenční armády ve Španělsku roku 1823 porazil konstitucionalisty u San Lucar la Major, obsadil Sevillu a po pádu Cádizu převzal vrchní velení v Andalusii. 6. října 1823 byl jmenován pairem. Pro nepřiměřenou ostrost byl roku 1824 povolán ze Španělska zpět do Francie a roku 1829 byl jmenován v Polignacově vládě ministrem války. Roku 1830 se stal vrchním velitelem alžírské expedice. Obratně vedenou operací přinutil město 5. července kapitulovat a již 22. července obdržel maršálskou hůl. Po červencové revoluci se vzdal veškerých funkcí a odjel do Anglie k vypuzené královské rodině. Odmítl přísahu Ludvíku Filipovi a byl roku 1832 vyškrtnut z armády a horní sněmovny. Krátce velel roku 1833 oddílům Doma Miguela v Portugalsku a radou podporoval karlisty ve Španělsku.

Na amnestii roku 1840 se vrátil do Francie, žil zcela v soukromí na svém zámku Bourmont, kde také 27. října 1846 zemřel.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BARNETT, Correlli. Bonaparte. Překlad Jan Kozák. Brno: Jota s. r. o., 2005. 422 s. ISBN 80-7217-352-9. 
  • BLATNÝ, Richard. Napoleonská encyklopedie. Praha: Aquarius, 1995. 342 s. ISBN 80-902062-0-4. 
  • Louis-Auguste Victor de Ghaisne de Bourmont
    BOUHLER, Filip. Napoleon. Praha: Orbis, 1994. 378 s. 
  • CASTELOT, André. Napoleon Bonaparte. Praha: Melantrich, 1998. 557 s. ISBN 80-7023-265-X. 
  • JOHNSON, Paul. Napoleon. Brno: Barrister & Principal, 2003. 166 s. ISBN 80-86598-52-7. 
  • KOVAŘÍK, Jiří. Maršálové Napoleonových orlů. Třebíč: Akcent, 2000. 297 s. ISBN 80-7268-097-8. 
  • KOVAŘÍK, Jiří. Napoleonova tažení III. – Proti všem. Třebíč: Akcent, 2004. 593 s. ISBN 80-7268-296-2. 
  • KOVAŘÍK, Jiří. Napoleonova tažení IV. - Pád orla. Třebíč: Akcent, 2004. 571 s. ISBN 80-7268-307-1. 
  • KOVAŘÍK, Jiří. Napoleonova tažení V. – Ať žije císař. Třebíč: Akcent, 2005. 584 s. ISBN 80-7268-332-2. 
  • KOVAŘÍK, Jiří. 100 dní z Elby k Waterloo. Praha: Elka Press, 1999. 358 s. ISBN 80-902353-9-5. 
  • KOVAŘÍK, Jiří. Bitva u Marenga aneb Waterloo naruby. Třebíč: Akcent, 2006. 580 s. ISBN 80-7268-271-7. 
  • KOVAŘÍK, Jiří. 1812 – Napoleonovo ruské tažení. Praha: Hart s. r. o., 2001. 520 s. ISBN 80-86529-20-7. 
  • KOVAŘÍK, Jiří. 1809 - Orel proti orlu. Praha: Hart s. r. o., 2001. 466 s. ISBN 80-86529-37-1. 
  • KOVAŘÍK, Jiří. Bonaparte v Egyptě. Třebíč: Akcent, 2007. 470 s. ISBN 978-80-7268-466-3. 
  • LACOUR-GAYET, Georges. Napoleon. Praha: F.Borový, 1931. 851 s. 
  • LUDWIG, Emil. Napoleon. Překlad Karel Hoch. Praha: Melantrich, 1930. 592 s. 
  • MANFRED, Albert Z. Napoleon Bonaparte. Praha: Svoboda, 1990. 616 s. ISBN 80-205-0129-0. 
  • TARABA, Luboš. Waterloo. Praha: Prostor, 1999. 440 s. ISBN 80-7260-016-8. 
  • TARLE, Jevgenij. Napoleon. Praha: Naše vojsko, 1950. 450 s. 
  • WINTR, Stanislav. 26 maršálů Napoleona I.. Cheb: Svět křídel, 2004. 225 s. ISBN 80-86808-14-9. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Louis-Auguste-Victor_de_Ghaisnes_de_Bourmont&oldid=23091500“