Lipicán

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Favory Pallavicina, Lipizzan Stallion.jpg
Lipicán ve Španělské jezdecké škole ve Vídni
Lipicán v hřebčíně v Lipici

Lipicán (slovinsky Lipicanec) je koňské plemeno úzce spojené se Španělskou jezdeckou školou ve Vídni. Počátky chovu těchto koní sahají do 16. století a do slovinské vesnice Lipica, podle níž nese celé plemeno své jméno.

Historie chovu[editovat | editovat zdroj]

Rok po založení hřebčína v Kladrubech rozhodl císař Rudolf II roku 1580 o založení dalšího chovatelského centra nedaleko Terstu u Jadranu. V rakouském Piberu nedaleko Grazu je chovná základna lipicánů pro Vysokou španělskou jezdeckou školu ve Vídni (Spanische Hochreitschule). Zde se chovají koně od roku 1920 s výjimkou válečných let za druhé světové války, kdy byl chov přesunut do městečka Hostouň na Domažlicku. Menší počet lipicánů najdeme také na Slovensku v městečku Topoľčianky, dále pak v Maďarsku a v Srbsku.

Vídeňští lipicáni[editovat | editovat zdroj]

Hřebčín v Piberu dodává koně pro vídeňskou Španělskou jezdeckou školu. Mladí hřebci jsou umístěni na alpské pastviny, kde několik let sílí, a vybraní jedinci pak putují do Vídně k dalšímu výcviku. Po pěti až sedmi letech jsou připraveni k vystoupení před obecenstvem formou Morgenarbeit (dopolední trénink za poplatek přístupný veřejnosti) nebo večerních představení, která jsou ovšem na dlouhé měsíce předem vyprodaná. Díky své odolnosti a dlouhověkosti nejsou výjimkou koně vystupující ve věku dvaceti až pětadvaceti let. Součástí inventáře vídeňské jezdecké školy jsou i postroje a barokní sedla stará 200 let, stále plně funkční a používaná. Část roku tráví vystupující koně na "letním bytě" v rakouském Heldenbergu, kam jsou každoročně převezeni, aby relaxovali a nabrali síly. Zde je možno je navštívit a shlédnout občasné vystoupení těchto překrásných zvířat.

Popis plemene[editovat | editovat zdroj]

Je to středně velký teplokrevník, zástupci tohoto plemene mají většinou bílou barvu srsti. Je to kůň velmi mírumilovný, hodný, vyniká svojí učenlivostí a proto se hodně používá v cirkusech a jezdeckých školách. Je také vhodný jako kůň jezdecký nebo kočárový. Není tak rychlý, ale je spíše vytrvalý. Je blízký příbuzný starokladrubského koně (Equus Bohemicus)[1]. Jako u starokladrubského bělouše se hříbata rodí téměř černá,postupně začínají šednout,až srst zbělá - tento proces může trvat i desítky let. Příležitostně se vyskytnou i hnědáci, ti však nejsou zařazeni do chovu, avšak je tradicí Španělské školy mít jednoho hnědáka. Lipicán dospívá pomalu, ale výkonnost si drží do vysokého věku.

Chovné linie[editovat | editovat zdroj]

V chovu lipicána bylo založeno šest linií podle šesti hlavních hřebců, kteří se považují za zakladatele slavných kmenů. Byli to:

  • Favory - plavák, narozený v roce 1779 v hřebčíně v Kladrubech nad Labem
  • Maestoso - kladrubský bělouš, narozený roku 1773
  • Conversano - vraník, narozený v roce 1767
  • Neapolitano - hnědák, narozený v roce 1790
  • Pluto - bělouš španělského původu, narozený v roce 1795
  • Siglavy - pravý arabský hřebec, nar. v roce 1810, import z Arábie

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. DOLEŽAL, Vladimír; DOLEŽALOVÁ, Alena. Člověk a kůň. České Budějovice : Dona, 1995. ISBN 80-85463-52-0. Kapitola Skupina koní východních, s. 77.