Ladislav Přenosil

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ladislav Přenosil
Narození23. prosince 1893
Příšovice
Úmrtí30. září 1965 (ve věku 71 let)
Turnov
VzděláníOdborná škola šperkařská v Turnově, Uměleckoprůmyslová škola v Praze
Povolánídesignér, glyptik, sochař, sklářský výtvarník a pedagog SUPŠS Železný Brod
OceněníDiplome d ´honneur za ryté sklo, Paříž 1925
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ladislav Přenosil (23. prosince 1893, Příšovice – 30. září 1965, Turnov) byl český designér, glyptik, sochař, sklářský výtvarník a pedagog. Spolu s Aloisem Metelákem, Jaroslavem Brychtou a Zdeňkem Junou je považován za zakladatele Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské, Železný Brod.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Ladislav Přenosil absolvoval Odbornou školu šperkařskou v Turnově v kamenoryteckém oddělení. V letech 1911-1914 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze sochařství u prof. Stanislava Suchardy a glyptiku u prof. Josefa Drahoňovského. Roku 1914 měl nastoupit jako pedagog na šperkařskou školu v Turnově, ale po vypuknutí války byl povolán do rakouskouherské armády. Na východní frontě roku 1915 padl do ruského zajetí. Podařilo se mu uplatnit své sochařské školení a nalezl zde i svou budoucí manželku.[2] Později vstoupil do československých legií a roku 1921 se přes Vladivostok, Havaj a Panamu vrátil domů. Po válce pokračoval ve studiu v letech 1921-1922 na UPŠ v Praze u prof. Josefa Drahoňovského.[3] Původně chtěl pracovat jako keramik v Bechyni, ale díky svému vzdělání, které kromě rytí kamenů zahrnovalo i sochařství, kovorytectví a výrobu forem pro mačkání skla, uspěl v konkursu na místo v nově založené železnobrodské uměleckoprůmyslové sklářské škole. Po zaškolení v Novém Boru zde od roku 1922 působil jako dílovedoucí v oddělení rytí skla. První rytecká dílna byla zřízena na přelomu let 1921/1922 v domě, který byl později zbourán kvůli stavbě Sokolovny. Ve škole byly rytecké stroje instalovány roku 1926.

Roku 1926 byl na studijním pobytu u prof. Wilhelma von Eiffa na Uměleckoprůmyslové škole ve Stuttgartu. Osvojil si zde techniku reliéfní rytiny[4][5] a seznámil se s metodou rytí na plochém skle pomocí kotoučů na ohebné hřídeli. Seznámil se zde také s ředitelem školy G.E. Pazaurkem, který později věnoval sbírku skla pražskému Uměleckoprůmyslovému muzeu.[6] Během svého pedagogického působení podnikl studijní cesty do Francie, Holandska, Švédska a Itálie. Jeho školením prošlo kolem 40 rytců skla, jejichž další životní osudy sledoval a zaznamenával. Roku 1939 se přihlásil do konkurzu na místo ředitele šperkařské školy v Turnově, ale přednost dostal jeho kolega Juna.[7]

Roku 1941 byl jako bývalý legionář německou správou nuceně penzionován a jeho úvazek převzal Božetěch Medek.[8] Za Ladislava Přenosila bezvýsledně orodoval ředitel školy Alois Metelák u prezidenta Háchy.[9] Za války Přenosil spolupracoval s místní sklářskou firmou Františka Halamy, pro kterou modeloval formy na lisované sklo. Pro stejnou firmu vytvořil před únorem 1948 čtyři okna s náboženskými motivy pro kostel v Telgártu na Slovensku.[10]

Po druhé světové válce byl rehabilitován a vyzván, aby se vrátil do Uměleckoprůmyslové školy sklářské v Železném Brodě, ale místo pedagoga rytí skla bylo obsazeno. Neúspěšně žádal na Ministerstvu školství o místo profesora na některé umělecké škole v Praze a nakonec až do roku 1958 vyučoval modelování, odborné kreslení a ruštinu na železnobrodské SUPŠS.[9] Po penzionování až do své smrti kreslil, maloval a modeloval. Jeho oblíbenými motivy byly portréty, ženské akty a koně. Zemřel 30. září 1965 v Turnově.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 1925 Diplome d ´honneur za ryté sklo, Exposition internationale des arts décoratifs et industriels modernes, Paříž[11]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Městské muzeum Železný Brod

Ve 20. letech byl Ladislav Přenosil ve své tvorbě ovlivněn stylem Art deco.[12] Zpočátku ryl návrhy prof. Josefa Drahoňovského, např. vázu na paměť Všesokolského sletu roku 1926 určenou pro T.G. Masaryka. Jeho vlastní výtvarný názor se ale lišil od vzorů prof. Drahoňovského a bližší mu byla např. energická kresba Mikoláše Alše nebo motivicky i kompozičně odlišná švédská rytina.[6]

Ladislav Přenosil ovládal techniku ploché a zejména nízké reliéfní rytiny[7], negativní i pozitivní, ručovanou nebo tečkovanou diamantem. Jeho vlastní náměty byly většinou lyricky pojaté výjevy z venkovského života a ženské akty. Byl tvůrcem rytých a broušených pohárů pro významná výročí a životní jubilea, sportovních cen a soukromých nebo oficiálních darů (pohár s motivy Železného Brodu pro ministra obchodu J. Matouška, 1933, Pohár s Mosteckou věží pro francouzského ministra obchodu, 1937, Jubilejní pohár Republiky, 1938).[13] Dával přednost jednoduché, nepříliš pracné, levné a snadno prodejné rytině. Kombinoval rytí na mědi a kamínku s ručováním a později užíval i pískování. Metodu pískování vyvinul ing. Max Tischer koncem 20. let v Kamenickém Šenově. Železnobrodská škola získala první pískovací stroj roku 1933 a v následujím roce zde vznikly první pískované a ryté vázy. Přenosil ale pískování chápal především jako přípravu k rytí, které stopy pískování postupně překrylo.[14] Školní roční produkce rytého skla stoupla od 300 položek v letech 1927/1928 na dvojnásobek v následujícím školním roce a až těsně před válkou klesla na desítky položek.[6]

Reliéfní rytiny prof. Přenosila a jeho žáků ze 30. a počátku 40. let zahrnují jako náměty exotické krajiny a zvířata, letící ptáky, ryby, jeleny, gazely, venkovské motivy se žnečkami a ženci, oráči, pasáčky, dělníky, rybáře, muzikanty, poutníky, ponocné, vlastenecké a legionářské motivy (sv. Václav, Jan Žižka, Republika, legionáři), náboženské motivy s Madonou, Zvěstováním, Ukřižováním, sv. Jiřím, alegorie ročních dob a vesmíru, mytologické postavy (Diana, Merkur) ad.[7]

Přenosil spolupracoval také s arch. Josefem Metelákem, který navrhoval moderní funkcionalistické tvary skla.[15] Kromě rytectví se věnoval i glyptice a byl sochařem. Jeho pískovcová socha Spořivost zdobí průčelí městského muzea (bývalé Městské spořitelny z roku 1936) v Železném Brodě.[16]

Sochařské dílo L. Přenosila[editovat | editovat zdroj]

  • reliéf pro Památník svobody na hřbitově, Železný Brod
  • pamětní desky legionářů, radnice Železný Brod
  • reliéf s legionáři pro pomník T.G. Masaryka, Železný Brod
  • socha Spořivost, Městská spořitelna Železný Brod

Studenti L. Přenosila (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Petrová S, 2001, s. 203
  2. ↑ Palata O, 1996, s. 54
  3. ↑ Langhamer A, in: 100% sklo, 2010, s. 21-23
  4. ↑ Langhamer A, 1999, s. 130
  5. ↑ Langhamer A, in: 100% sklo, 2010, s. 33
  6. ↑ a b c Langhamer A, 2011, s. 165
  7. ↑ a b c Langhamer A, 2011, s. 166
  8. ↑ Langhamer A, in: 100% sklo, 2010, s. 58
  9. ↑ a b Langhamer A, 2011, s. 162
  10. ↑ Langhamer A, 2011, s. 163
  11. ↑ Antonín Langhamer, Sbírka železnobrodského skla, Sklář a keramik 9-10, 2015, s. 233-234
  12. ↑ České art deco, Uměleckoprůmyslové museum, Electa 1993, s. 43
  13. ↑ Palata O, 1996, s. 55
  14. ↑ Langhamer A, in: 100% sklo, 2010, s. 52
  15. ↑ Milan Hlaveš, in: NEČVU-dodatky, 2006, s. 626
  16. ↑ Železný Brod - městské muzeum

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • František Xaver Jiřík, České sklo, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze 1934
  • Alena Adlerová, České užité umění 1918-1938, 262 s., Odeon, Praha 1983
  • České art deco, Uměleckoprůmyslové museum, Electa 1993, s. 43
  • Art deco Boemia 1918-1938, Electa 1966, s. 110
  • Oldřich Palata: Ladislav Přenosil, Jizerská kóta 0428 (kulturní revue severovýchodních Čech), č .3, 1996, s.54-55
  • Antonín Langhamer, Legenda o českém skle / The Legend of Bohemian Glass / Legende vom böhmischen Glas, 292 s., TIGRIS spol. s r. o., Prštné, Zlín 1999, ISBN 80-86062-02-3
  • Sylva Petrová, České sklo, 283 s., Gallery, spol. s r.o. (Jaroslav Kořán), Praha 2001
  • Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění - dodatky, 988 s., Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky 2006, ISBN 80-200-1209-5, s. 625-626
  • 100% Sklo, text Antonín Langhamer, Milan Hlaveš, UPM v Praze, SUPŠS Železný Brod 2010, ISBN 978-80-7101-086-9
  • Antonín Langhamer, Ladislav Přenosil a železnobrodské ryté sklo, Sklář a keramik 61, č. 7-8, 2011, s. 162-166

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ladislav_Přenosil&oldid=23865998“