Božetěch Medek

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Božetěch Medek
Narození26. června 1909
Hamštejn
Úmrtí4. února 2005 (ve věku 95 let)
Železný Brod
VzděláníUměleckoprůmyslová škola v Praze
Povolánírytec skla, sochař, pedagog
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Božetěch Medek (26. června 1909 Hamštejn – 4. února 2005 Železný Brod)[1] byl sochař, rytec skla a pedagog, v letech 1966–1970 ředitel Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Železném Brodě.

Život[editovat | editovat zdroj]

Roku 1926 patřil Božetěch Medek k prvním žákům ryteckého oddělení Ladislava Přenosila na Státní sklářsko-obchodní škole v Železném Brodě. Po absolvování školy pokračoval v letech 1929–1933 ve studiu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u prof. Josefa Drahoňovského. Studium ukončil o půl roku dříve, když koncem roku 1933 prof. Drahoňovského navštívil majitel sklárny Horní Bradlo Antonín Rückl s právníkem a podnikatelem Světničkou a žádali ho o uvolnění studenta, který by mu pomohl s výrobou rytého skla. Medek u něj navrhl a vyryl několik váz s figurálními motivy (Pomona, Tři grácie), ale v červenci 1934 musel narukovat na povinnou vojenskou službu.[2] Roku 1936 vykonával vojenskou službu u hraničářského praporu v Trutnově a vytvořil zde reliéf k poctě padlých příslušníků roty Nazdar v bitvě u Arrasu roku 1915.[3][4] Poté se ještě na "čestný rok" vrátil na Uměleckoprůmyslovo školu v Praze.[5]

Od roku 1937 pracoval samostatně ve své dílně v Železném Brodě. Roku 1938 přijal místo ve zdejší sklářské škole, nejprve jako výpomocná síla a po předčasném penzionování Ladislava Přenosila převzal roku 1941 jeho místo profesora v oddělení rytého skla.[6] V době uzavření školy po obsazení německou armádou v letech 1944–1945 pracoval pro místní firmu Rudolf Hloušek.[pozn. 1][7] Po skončení války se na školu vrátil, ale věnoval se přednostně výuce a na vlastní tvorbu mu zbývalo málo času.

V letech 1966–1970 byl ředitelem Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Železném Brodě, ale po srpnové okupaci roku 1968 byl při prověrkách ze školy vyloučen a komunisté zabránili i jeho registraci do normalizačního Českého fondu výtvarných umění.[8]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Během studia na VŠUP se věnoval převážně realistické kresbě, na kterou prof. Drahoňovský kladl velký důraz. Ovlivnilo ho však také avantgardní kulturní prostředí Prahy na přelomu 20. a 30. let a moderní názor, že sklo má mít především čisté tvary bez ozdob.[9] Zvládl vynikajícím způsobem rytí skla do hloubky (intaglii) i v reliéfu a patřil k nejnadanějším žákům prof. Drahoňovského. Roku 1938 ho Sklářský ústav v Hradci Králové vybral jako zástupce českého sklářství na Mezinárodní výstavu řemesel v Berlíně (rytá váza s motivy Sklářství).[10]

Medkova tvorba byla v souladu s představami ředitele školy Aloise Meteláka o jasně rozpoznatelném českém charakteru a duši českého skla. Respektoval moderní pojetí řezaného skla a ušlechtilý tvar vázy zdobil pouze drobnými figurálními motivy, které obohatily estetické vyznění a umocnily krásu hladkého křišťálového skla.[10] Poetické motivy, které Božetěch Medek ryl do váz z čirého skla, někdy předtvarovaných brusem[11], byly blízké tvorbě Jiřího Trnky. Přispěl k originální podobě skla, charakteristické pro železnobrodskou školu[1] i místní výrobce skla.[6] Jeho nejplodnějším obdobím byl konec 30. a celá 40. léta. Typickými Medkovými motivy byly alegorie ročních období a témata práce, mateřství, domova, dětských her, českých písní[12], měst nebo Českého ráje, v mnohém blízké tvorbě Mikoláše Alše a Josefa Mánesa. Často zdobil vázy jejichž tvar a brus navrhl arch. Alois Metelák. K jeho nejznámějším pracem patří Krasojezdkyně, Sv. Václav při vinobraní, Zimní jízda nebo portréty Boženy Němcové a dr. Alberta Schweitzera.[13]

Ve 40. letech se věnoval pedagogické práci a na vlastní tvorbu mu zbývalo málo času. Studentům práci neulehčoval předkreslováním návrhu na sklo jako jeho předchůdce, ale zadával k provedení kresbu na papíře. Vlastní autorskou tvorbu realizoval s pomocí svého žáka a dílenského vedoucího Jiřího Marouska. Vytvořil vázy s náměty Osvobození, Vítězství, Československo, Píseň práce, Liberecký kraj, pohár pro vítěze Leteckých závodů v Brně nebo křišťálový pohár s portrétem dr. Alberta Schweitzera.[14]

Zastoupení ve sbírkách (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Moravská galerie v Brně[15]
  • Městské muzeum v Železném Brodě[16]

Studenti B. Medka (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Antonín Drobník
  • Pavel Hlava
  • Miluše Hlubučková
  • Antonie Jankovcová
  • Ladislav Ježek
  • Dagmar Kudrová
  • Adolf Matura
  • Luboš Metelák
  • Jindřich Rejnart
  • Petr Renč
  • Eva Švestková[7]


Výstavy (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • 1955 Současné sklo (Deset let práce československých výtvarníků), Severočeské muzeum p.o.,
  • 1965 Ryté sklo: První přehlídka soudobé tvorby, Moravská galerie v Brně
  • 1969 50 let českého užitého umění a průmyslového výtvarnictví, Mánes, Praha
  • 1969 Sklo severočeských výtvarníků, Výstavní síň Betlémské náměstí, Praha
  • 1969 50 Jahre der Tschechischen angewandten Kunst und Industrial Design, MAK – Österreichisches Museum für angewandte Kunst / Gegenwartskunst, Vídeň
  • 1970 Zamiary i zapasy: 50 lat czeskiej sztuki stosowanej i plastyki przemysłowej, Muzeum Śląskie, Wrocław
  • 1990 Skleněný inspiromat: Československé sklo z let 1955–1965, Severočeské muzeum p.o., Liberec
  • 1994 Sklo 20. století, Východočeské muzeum, Pardubice
  • 1996/1997 Užité umění 60. let, Uměleckoprůmyslové muzeum, Brno (Brno-město)
  • 2007/2008 Umění všedního dne: Václav Hanuš / Jizerskohorská krystalerie, Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Milan Hlaveš, Ztráty ve sklářské obci, Ateliér 8, 2005, s. 3
  2. ↑ Medek B, 2004, s. 149
  3. ↑ Muzeum Podkrkonoší v Trutnově, Návštěva z francouzského velvyslanectví, 2021
  4. ↑ Do Trutnova se navrátila po 80 letech vzácná deska Roty Nazdar, 2020
  5. ↑ Hetteš K, 1955, s. 12
  6. ↑ a b Langhamer A, 1999, s. 151
  7. ↑ a b Milan Hlaveš, Za osobnostmi sklářské tvorby, Keramika a sklo 2, 2005, s. 30
  8. ↑ Langhamer A, 2004, s. 195
  9. ↑ Langhamer A, 2004, s. 193
  10. ↑ a b Palata O, 1996, s. 51
  11. ↑ Petrová S, 2001, s. 68
  12. ↑ Antik Mašek: Božetěch Medek, Česká píseň
  13. ↑ Hlaveš M, 2005, s. 30
  14. ↑ Langhamer A, 2004, s. 194–195
  15. ↑ Moravská galerie v Brně: Božetěch Medek, Váza
  16. ↑ e-sbírky: Božetěch Medek

Poznámka[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Rudolf Hloušek byl jedním z prvních absolventů železnobrodské sklářské školy. Roku 1930 založil závod na umělecké zpracování skla a zaměstnal až 40 brusičů. Jako první si pořídil pískovací stroj a dodával i lisované sklo s figurálními náměty B. Medka.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Karel Hetteš, Současné sklo, Liberec 1955, s. 12
  • Železnobrodské sklo (40 let sklářské školy), Výtvarná práce, 8, 17, 1960/09/05, s. 1–3
  • Jiřina Medková, Ryté sklo: První přehlídka soudobé tvorby, Moravská galerie v Brně 1965
  • Jiří Mašín, Výtvarníci Liberecka, SČVU 1966
  • Karel Hetteš, 50 let českého užitého umění a průmyslového výtvarnictví (Mezníky vývoje v letech 1918–1968), SČVU 1969
  • Alena Adlerová, Sklo severočeských výtvarníků, SČVU 1969
  • Oldřich Palata, Skleněný inspiromat. Československé sklo z let 1955–1965, Severočeské muzeum v Liberci 1990
  • Ivo Křen, Sklo 20. století (ze sbírky ateliérové tvorby českých výtvarníků ve východočeském muzeu v Pardubicích), Východočeské muzeum Pardubice 1994
  • Oldřich Palata: Božetěch Medek, Jizerská kóta 0428, č.5, 1996, s. 50–51
  • Antonín Langhamer, Legenda o českém skle / The Legend of Bohemian Glass / Legende vom böhmischen Glas, 292 s., TIGRIS spol. s r. o., Prštné, Zlín 1999, ISBN 80-86062-02-3
  • Sylva Petrová, České sklo, 283 s., Gallery, spol. s r.o. (Jaroslav Kořán), Praha 2001
  • Antonín Langhamer, Umělec a pedagog Božetěch Medek pětadevadesátiletý, Sklář a keramik 7–8, 2004, s. 193–195
  • Božetěch Medek, Sklárna Horní Bradlo v Železných horách, Sklář a keramik 54, č. 6, 2004, s. 149–150
  • Milan Hlaveš, Za osobnostmi sklářské tvorby, Keramika a sklo, 2, 2005, s. 30–32
  • Václav Hanuš, Umění všedního dne / Everyday Art / Kunst des Alltags, MSB Jablonec nad Nisou 2007, ISBN 978-80-86397-05-4

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Božetěch_Medek&oldid=23137339“