Kryptozoologie
Tento článek není dostatečně ozdrojován a může obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s předmětem článku dostatečně seznámeni, pomozte prosím vylepšit tento článek doplněním věrohodných zdrojů, které dokládají uvedená tvrzení.
 |
Bylo navrženo rozdělit tento dlouhý článek na několik článků a stávající článek přepracovat na zastřešující hlavní článek. (diskuse) |
Kryptozoologie (z latinského crypto skrytý) bývá často označována jako obor zoologie zkoumající živočichy, o kterých neexistují nezvratné důkazy, ale jejichž existenci naznačují zprávy domorodců, pozorování cestovatelů, historické záznamy, legendy apod. Samotní zoologové však kryptozoologii v převážné většině jako vědu neuznávají. Někteří skeptici ji dokonce označují přímo za pseudovědu.
Za zakladatele kryptozoologie je považován francouzský zoolog Bernard Heuvelmans, jehož kniha Na stopě ignorovaných zvířat (1955) upozornila světovou veřejnost na mnohé záhady zoologického světa. V roce 1982 byla založena organizace International Society of Cryptozoology, místopředsedou byl zvolen Roy P. Mackal. Tato organizace vydávala 4× ročně publikace, ve kterých se snažila zmapovat záhadné tvory této planety. Roku 1998 ale z finančních důvodů ukončila činnost.
V České republice se touto problematikou zaobírají mimo jiných Jaroslav Mareš, Ivan Mackerle a Vojtěch Sláma.
Obsah |
[editovat] Potomci pravěkých živočichů
[editovat] Mokele Mbembe
Jméno: Mokele Mbembe
Další přízviska: N’yamala, Amali, Jago-nini
Výskyt: Celá střední Afrika, především Demokratická republika Kongo
Nejstarší pozorování: 1776 (první informace v Evropě)
Nejčastější zobrazování: zvíře šedohnědé barvy s hladkou kůží. Má malou hlavu na dlouhém krku. Občas popisován roh (nebo chobot). Je zpodobňován se sauropodními dinosaury.
Potrava: býložravec, liána molombo
Pátrání po tajemném ještěru Roku 1776 byla vydána kniha popisující misionářskou práci v Kongu. Jmenovala se „Historie de Loango Kakongo et Autres Royaumes d’Afrique, Rédigée d’aprés les Memoires des Préfets Apostoliques de la Mission Francoise“. Tuto knihu sepsal abbé Lievaine Bonaventura Proyart. Zajímavá je část, která popisuje zvíře, o kterém misionáři slyšeli od domorodců. Jedná se o zvíře s dlouhým krkem a ocasem, malou hlavou a nohama jako má slon, ale navíc opatřenými drápy. Misionáři prý viděli i stopy tohoto zvířete. Měly obvod kolem 90 centimetrů a otisky drápů byly jasně vidět. Domorodci se nemohli inspirovat popisem dinosaurů, protože v té době byli dinosauři neznámí (1. popis dinosaura se objevil až v 19. Století).
Roku 1913 se po stopách mokele mbembe vydal německý cestovatel von Stein zu Lausnitz. Ten přinesl do Evropy první detailnější popis tohoto tvora. Slyšel také, že se mokele mbembe živí jediným druhem potravy, a to jistým typem liány s bílými květy a plody podobnými jablku. Tato liána nese název molombo (z rodu Landolphia). Zvíře zabíjí hrochy a slony, ale těla nechává na pokoji.
Von Stein zu Lausnitz napsal, že: „tvor nežije v malých řekách, jako jsou ramena řeky Likouala. Pouze několik jedinců navštěvuje menší říční toky. Během naší expedice bylo jedno zvíře pozorováno v nesplavné části řeky Sanga, někde mezi řekami Mbaio a Pikunda. (…) Slyšeli jsme vyprávět, že zvíře navštěvuje řeku Saombo.“
V 80. letech se do Konga vydalo několik expedic. Roku 1980 se po stopách tajemného tvora vydal badatel James Powell, který předtím v Africe zkoumal krokodýly. V jeho expedici byl i Roy Mackal, který se o rok později do Konga vrátil s novou expedicí. Pátrali v oblasti jezera Telle, kde se prý mokele mbembe vyskytuje. Jezero je oválného tvaru s šířkou přibližně 25 kilometrů, přitom hluboké není ani 3 metry. Cesta k jezeru je velice těžká a vede neprozkoumanými hustými lesy. Nejtěžší pro expedici, tak byla právě cesta k jezeru.
Roku 1981 se k jezeru Telle vydaly dvě americké expedice. První vedl již zmíněný Roy Mackal. Ten měl informace od domorodců a dokonce prý viděl stezku vyšlapanou mokele mbembe. Druhou expedici vedl Herman Regusters. Ten donesl nějaké fotky, na nichž údajně bylo zvíře zachyceno, ale byly nekvalitní a nebyly jako důkaz uznány.
Roku 1982 vyslala konžská vláda vlastní expedici, kterou vedl Marcelin Agana (byl členem už Mackelovi expedice z roku 1981). Agana prý zvíře viděl, ale nepodařilo se mu ho natočit, protože v kameře došel film.
Další expedici podnikla roku 1986 Velká Británie a o dva roky později se do Konga vydali Japonci. Ti měli nejlepší techniku té doby a také jich byl velký počet (49 mužů). Dva domorodci jim řekli, že kousek dál se objevilo mokele mbembe. Japonci celé území prohledali, ale nic nenašli.
Tři na sobě nezávislé zdroje mluví o zvířeti, kteří prý zabili Pygmejové. Údajně se jedná právě o mokele mbembe. Dvě ze zpráv se dostaly k Francouzi Christianu Le Noelovi. Domorodý průvodce mu vyprávěl, že před lety ulovili jeden kus tvora známého jako mokele mbembe, poté, co je tvor několik týdnů ohrožoval na jezeře.
Roku 1958 přišli domorodí rybáři za Jacquem Mangianem a řekli mu, že zabili „velké maso“. Také mu doporučili, ať se jde podívat. Jacques nešel, protože cesta byla dlouhá a neměl dost vybavení. Za nějakou dobu Mangian zjistil, že ti, kteří jedli maso z tohoto uloveného zvířete, se otrávili a zemřeli. Mangian poté tuto historku řekl Noelovi. Třetí zpráva pochází od rybáře Lateka Pascala. Ten ji pověděl Royi Mackalovi. Pygmejové prý zabili nějaké velké zvíře, které otrávilo ty, kteří z něj jedli maso.
Všechny tři zprávy mluví o jedné události. S určitostí se však neví, co vlastně ulovili. Popisy mrtvol všech tří zpráv se shodují – jedná se o velké zvíře s tmavou kůží a rohem. Možná šlo o Mokele Mbembe, ale možná taky ne. Můžeme předpokládat, že s nosorožcem, hrochem či slonem si úlovek nespletli, protože tato zvířata pozná každý domorodec.
Prý na dně řeky, ve které bylo zvíře zabito, stále zůstávají jeho kosti. Možná, kdyby se našlo dost finančních prostředků, by expedice mohla najít kostru mokele mbembe a dokázat tak jeho existenci.
[editovat] Čipekve
Jméno: Čipekve
Další přízviska: Libata, Ntambue-ya-mali, Dingonek, Oi-maima, Muru-ngu
Výskyt: střední Afrika, především Zambie a Angola
Nejstarší pozorování: mezi domorodci se o čipekve mluví odnepaměti
Nejčastější zobrazování: obrovský ještěr, má dlouhý krk, protáhlou tlamu (podobně jako krokodýl) a menší roh na hlavě. Dokáže stát na zadních nohách a na končetinách má dlouhé drápy. Podobá se dinosaurovi s vědeckým názvem Baryonyx walkeri
Potrava: maso, nejraději má velké ryby, nosorožce a hrochy
Domorodci v Angole a Zambii si už po léta vypráví o nebezpečném tvoru, který nese název čipekve. Popisují ho jako velkého ještěra s dlouhou tlamou, nebezpečného a krvelačného. Tento tvor má prý zvlášť spadeno na hrochy, kteří v místech údajného výskytu čipekve téměř nežijí, přestože tu jsou pro ně ideální podmínky. Jejich vymizení kolem jezera Bangweul prý zapříčinilo právě čipekve.
Výpravy do Afriky
V roce 1907 zkoumal oblast kolem jezera Bangweul (jezero leží v Zambii) cestovatel Hans Schomburkg. Domorodci mu pověděli, že u jezera žije dravý tvor čipekve. Jeho jídelníček tvoří především větší ryby, ale jeho specialitou jsou hroši. Schomburkga vyprávění tak zaujalo, že se do Zambie roku 1932 vrátil. Cestoval i po Angole a vyslechl další zprávy o tvoru, který žere hrochy.
Po návratu do Evropy své poznatky předal Karlu Hagenbeckovi, který už předtím slyšel o tvoru, který je „napůl slonem, napůl drakem“. Hagenbeck organizoval výpravu za tímto tvorem, ale nic neobjevili a tak už v pátrání nepokračoval.
Ve stejném roce, jako je Schomburkgův návrat do Zambie, se lovec F. Grobler vrátil ze své cesty po střední Africe, která trvala pět let. Také on slyšel o čipekve.
Taktéž roku 1932 se do Angoly vydala švýcarská expedice. Tuto výpravu vedl dr. Monard. Od domorodců z okolí močálů Tshiumbe slyšeli o tvoru, který je pravděpodobně čipekve, ale říkali mu libata. Monard chtěl zvíře spatřit, ale to se mu nepodařilo.
Vysvětlil to tím, že za to může vzácnost tohoto zvířete, ne jeho neexistence.
Švédský lovec J. C. Johansson, který pracoval v konžské provincii Kasai jako dozorce, prý čipekve viděl. Slyšel nějaký divný zvuk, a tak se za ním vydal. Uviděl obrovského ještěra, jak žere nosorožce. Přitom čipekve funěl a vydával zvuky podobné mručení. Popis tvora přesně seděl na čipekve – hlava a ocas plazí, krokodýlí tlama, roh na hlavě a na předních nohách velké drápy.
John Hugh, který v Africe žil 18 let slyšel, že domorodci před mnoha lety jednoho čipekve zabili. Stalo se to právě u jezera Bangweul. Popisovali hladké tmavé tělo bez šupin a roh s barvou slonoviny. Hugh zastával názor, že čipekve je reálné zvíře, které však už vymřelo.
Před 2. sv. válkou vydala zprávu Ilsa von Noldenová, která v Angole prožila 10 let. Tam slyšela o tvoru se jménem kojje-ja-mena. Podle popisu se opět jedná o čipekve. Zvíře prý žije převážně ve vodě, na souš chodí málo.
V 70. letech se jel na čipekve podívat Rus Sergej Kulik. Potkal v Zambii zoologa Pata, který mu řekl, že jednou viděl něco velkého z letadla. Napadlo ho, že je to čipekve, ale nebyl si úplně jistý. Vzal tedy několik hrochů a vypustil je blízko místa, kde tvora spatřil. Zprvu se nic nedělo, ale po pár dnech začali hroši mizet.
Dinosaurus nebo varan?
Roku 1986 byl v Anglii popsán nový druh dinosaura, který nese název Baryonyx walkeri. Tento dinosaurus byl hojně rozšířen v Africe a jeho vzhled i způsob života se nápadně podobá čipekve. Baryonyx měl délku kolem 10 metrů, chodil po zadních a na předních nohách měl drápy. Lebka byla protáhlá, jako u krokodýla. Na hlavě měl hřeben, který připomíná roh. Podle zbytků šupin, které se našli v místech žaludku tohoto dinosaura, se usuzuje, že se živil rybami.
Žil v močálech a na břehu jezer a řek. Stejně jako čipekve. Ale je možné, že čipekve je jen nový druh varana nebo podobného většího plaza (největší varan byl dlouhý sedm metrů!).
Odpověď už možná nikdy nedostaneme, protože podle toho, že už čipekve nebylo několik let spatřeno a také podle zpráv domorodců, už „vodní lev“ vymřel. Už na počátku století byl velice vzácný a pozorovaní jedinci v třicátých letech byli poslední.
