Olgoj chorchoj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Možná hledáte: Olgoj Chorchoj české designové studio.
Ilustrační vyobrazení olgoje chorchoje od belgického malíře Pietera Dirkxe

Olgoj chorchoj (mongolsky олгой хорхой; olgoj = červovitý přívěsek, chorchoj = červ) je mytický písečný červ, jehož výskyt se často situuje do jižní části asijské poušti Gobi. Zda tvor skutečně existuje, je ovšem velmi pochybné.

Setkání a pátrání[editovat | editovat zdroj]

Ač existují svědectví několika očitých svědků[zdroj?] a mnoho legend o tomto pouštním červu, jeho existence je velmi pochybná.

Žádný z vědců tohoto mytického tvora nikdy neviděl[zdroj?], ale víra v něj je mezi Mongoly silná a někteří jsou přesvědčeni, že se nejedná o zvíře, ale o nadpřirozenou bytost, a tak se bojí jeho jméno jen vyslovit.[1] Svědectví jsou údajně téměř shodná, tudíž nelze možnost existence zcela jednoznačně popřít.

Údajně jsou známy situace, kde pastevci vyprávějí o svém setkání s olgojem. Jeden takový příběh popisuje muže, který jednou vstoupil do jurty a viděl tam na zemi ležet olgoje, tak rychle popadl ocelový kotlík na čaj, který se nachází ve většině jurt, olgoje jím přikryl a rychle vytáhl ven před jurtu. Kotlík ovšem téměř okamžitě zežloutl a jevil známky jako po leptání kyselinou. Ostatně údajně všechny věci, které přišly do přímého kontaktu s olgojem, žloutnou díky působení silného jedu, který je pravděpodobně takového složení, že dokáže leptat i kov. Díky tomuto jevu se v mnoha textech o olgoji objevují informace o tom, že jej přitahuje žlutá barva,ale je to jenom domněnka.[zdroj?]

Pátrat se po olgojovi vydala v roce 1990 česká výprava[1], v červnu 1991 v časopise Fate publikoval Ivan Mackerle článek, kde tvrdí, že olgoj zabíjí elektrickým proudem.

Graffiti, 2009

Popis[editovat | editovat zdroj]

Někteří zoologové si myslí, že by se mohlo jednat o jeden z druhů z čeledi scinkovitých[zdroj?] – někteří z nich jsou jen málo podobní plazům, např. australský scink uťatý, jehož hlava i ocas jsou jen málo rozeznatelné od těla. Ovšem scinci mají bez výjimky nožky, zatímco všechna svědectví o olgojovi poukazují na tělo bez končetin.

Bývá popisován jako hladký živočich připomínající přerostlou žížalu nebo také tlusté střevo naplněné krví. Dosahuje údajně délky 0,5 až 1,5 metru.[1] Někteří pro popis jeho zevnějšku používají také výraz „šiška salámu“. Dle výpovědí dokáže člověka usmrtit na vzdálenost až šesti metrů.[1] Při útoku se jeho narůžovělá barva změní v rudou, jeho přední část těla se vztyčí a celkově velmi ztmavne.

Objevuje se jen v červnu a červenci, nejteplejším období roku, kdy se zahrabává do písku nebo zalézá do děr. Při pohybu se neplazí dopředu, ale koulí se do strany, jakoby zametal, a zanechává tak charakteristickou stopu.

Jedna verze tvrdí, že olgoj používá pro útok elektřinu, kterou generuje ve svém těle, a poté pomocí výboje zasáhne svůj cíl. Druhá verze spočívá v tom, že olgoj má na svém těle vak, nebo lépe bublinu, kterou v případě potřeby naplní jedem, který vytváří pomocí složek své potravy, a rychlým smrštěním bubliny naplněné jedem dojde k jejímu protržení a vystříknutí jedu na cíl. Složení jedu je dostatečně silné na to, aby zabilo dospělého člověka po několika vteřinách kontaktu s pokožkou.[zdroj?]

Kulturní odraz[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Ivan Mackerle: Odkud přicházejí?, Hořovice: Mht, 1996, str. 12–13.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]