Kotvičník zemní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Kotvičník zemní

Kotvičník zemní (Tribulus terrestris)
Kotvičník zemní (Tribulus terrestris)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: kacibotvaré (Zygophyllales)
Čeleď: kacibovité (Zygophyllaceae)
Rod: kotvičník (Tribulus)
Binomické jméno
Tribulus terrestris
L.

Kotvičník zemní (Tribulus terrestris Linné) je jednoletá poléhavá bylina z čeledi kacibovitých.

Popis[editovat | editovat zdroj]

  • Lodyha: 10–60 cm dlouhá, málo větvená
  • Listy: krátce řapíkaté, vstřícné a palistnaté, eliptické nebo podlouhle kopinaté
  • Květ: pětičetný žlutě zbarvený
  • Plod: poltivý, složený z pětice rozložených, bradavičnatých a tvrdých plůdků s dvěma špičatými ostny po stranách
  • Semena: Vejcovitý tvar, světle hnědá barva

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Kotvičník roste v širokých oblastech Evropy, Asie, Afriky i Austrálie. Původem je pravděpodobně z písečných mořských pobřeží Číny a Japonska. Bližší rozšíření této jednoleté rostliny je zejména ve střední Asii a v evropské části Ruska. V povědomí obyvatelstva je dobře známá v Indii, Číně a Srí Lance.

Stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Kotvičník dobře roste podél řek a potoků, na přímořských píscích, pastvinách, zahradách, lemuje cesty, ale jeho typickým prostředím jsou suchá místa, stepi, polopustiny a písky. Setkat se s ní můžeme i v ostatních zemích, kde se pěstuje pro farmaceutické účely.

Účinky[editovat | editovat zdroj]

Relativně nedávný výzkum neprokázal zvýšení hladiny testosteronu ani jiných mužských pohlavních hormonů u mladých (20-36 let) mužů po čtyřtýdenním užívání dávky až 20 mg/kg tělesné váhy.[1] Dále byl proveden výzkum možných účinků na zvýšení svalové síly a tělesného složení (poměr svalstva a tuku) u mladých (průměrný věk byl 19.8 let) hráčů ragby, avšak ani zde nebyl zaznamenán žádný efekt.[2]

Obsažené látky[editovat | editovat zdroj]

Kotvičník obsahuje vysokou hladinu rostlinných „anabolických steroidů“ (souhrnně jsou označovány jako fytosteroly). Jejich nejvyšší koncentrace se nachází v plodech a kořenech rostliny. Pro obsah velkého množství účinných látek se využívá celá rostlina. Obsahuje především sapogeniny – chlórgenin, gitigenin, diosgenin, ruskogenin, trogoghenin a další. Dále je kotvičník bohatý na alkaloidy harman a harmin, bioflavonoidy, glykosidy, flavonoidy, třísloviny, pryskyřice a další látky. V kořenech se nachází zejména saponin diosgenin. Listy a nať jedné rostliny mají v sušině asi 12,1 % bílkovin, 2,6 % tuku, 40,8 % sacharidů, 27,8 % vlákniny a 16,7 % minerálních látek. Obsahuje také asi 2,8 % steroidních saponinů, alkaloidy, flavonoidy, pryskyřice, třísloviny a také 160 mg % vitamínu C. V květech jsou steriny, stigmasterin, campestrin, beta-sitosterin, steroidy diosgenin, flavonoidy campherol, alkaloidy, rutin a quercetin. V plodech a semenech jsou alkaloidy, pryskyřice 3,5-5 % oleje složeného z 57% kyseliny linolové a linoleové 27 % olejové, behenové, stearové a další. Zjištěno bylo, že kotvičník zemní obsahuje i taniny, sacharidy, steroly, derivát diosgeninu desoxidiosgenin, gracillin dioxin a terrestrosiny A – E.Některé z obsažených alkaloidů fungují jako Inhibitor monoaminooxidázy IMAO!

Pěstování v ČR[editovat | editovat zdroj]

Kotvičník lze velmi dobře pěstovat a množit i v našich klimatických podmínkách. Daří se mu ve volné půdě, kde bezproblémově dozrávají semena, která v půdě přezimují a na jaře klíčí. Jednou možností je nechat rostlinu „zplanět“ a pěstovat ji ve volné půdě ze samovýsevů. Druhou možností je jarní předpěstování ze semen. Ta se několik dní máčí ve vodě, aby pak lépe a rovnoměrněji klíčila. Protože jsou mladé rostlinky poměrně citlivé na houbové choroby, je dobré výsevní substrát propařit a semena před vlastním výsevem namořit nebo případně celý výsev zalít roztokem Previcuru. Po výsadbě na trvalé stanoviště rostou sazenice dosti rychle a po dosažení délky jednotlivých výhonů kolem 5 cm již začínají vykvétat. Rostliny ponecháváme na venkovním stanovišti, co nejdéle nám to počasí umožní, tzn. před příchodem prvních mrazů je vhodné sklidit celou rostlinu. Nať využíváme v průběhu celé vegetace a dozrávající plody sklízíme průběžně.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. [1]
  2. [2]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • prof. Ing. Pavel Valíček DrSc, Ing. Ladislav Kokoška, Ph.D., Ing. Kamila Holubová, CSc.: Léčivé rostliny třetího tisíciletí, 2001

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]