Kosmatcovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Kosmatcovité

Lampranthus sp.
Lampranthus sp.
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: hvozdíkotvaré (Caryophyllales)
Čeleď: kosmatcovité (Aizoaceae)
Martinov, 1820

Kosmatcovité (Aizoaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu hvozdíkotvaré (Caryophyllales). Jsou to sukulentní byliny často neobvyklého vzhledu a s nápadnými květy. Rostou v teplých oblastech celého světa, nejvíce druhů je v jižní Africe. Pěstují se jako zajímavé sukulenty a některé druhy také jako venkovní letničky. Čeleď je zastoupena i v jižní a západní Evropě.


Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Kosmatcovité jsou sukulentní jednoleté nebo vytrvalé byliny či polokeře přizpůsobené růstu v suchých oblastech. Obvykle mají C4 nebo CAM metabolismus. Často obsahují alkaloidy, betalainy a rafidy šťavelanu vápenatého. Ve stoncích bývají koncentrické prstence vodivých svazků nebo střídající se prstence xylému a floému. Kořeny jsou nejčastěji vláknité, někdy i hlízovité. Listy jsou jednoduché, většinou vstřícné a bez řapíku, se zpeřenou ale nezřetelnou žilnatinou, silně sukulentní, s průhlednými buňkami ve středu čepele. Čepele listů mohou být ploché nebo s okrouhlým či trojúhelníkovitým průřezem anebo šupinovité. Palisty obvykle chybějí. Na povrchu listů bývá často voskový povlak.

Květy jsou pravidelné, obvykle oboupohlavné, s češulí, jednotlivé nebo v úžlabních či vrcholových vrcholících. Okvětí je nerozlišené, obvykle z 5 více či méně srostlých lístků. Tyčinek je 5 až mnoho, vnější jsou často prodloužené a přeměněné ve staminodia nahrazující korunní lístky. Nitky tyčinek jsou volné nebo na bázi srostlé. Semeník je svrchní až spodní, srostlý ze 2 až 5 plodolistů. V každém plodolistu je 1 až mnoho vajíček. Plodem je lokulicidní, septicidní nebo kruhovitě pukající tobolka, někdy i dužnatá. Semena jsou bez endospermu a mohou mít míšek.[1][2][3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Čeleď kosmatcovité zahrnuje asi 2500 druhů ve 127 rodech. Největší rody jsou Conophytum (asi 290 druhů), Delosperma (150), Lampranthus (150) a Drosanthemum (100 druhů).[1]

Kosmatcovité jsou zastoupeny na všech kontinentech, četnost rodů a druhů je však velmi rozdílná. Centrum druhové diverzity je v jižní Africe, zatímco např. v celé tropické Americe je pouze 20 druhů v 7 rodech. Rody Sesuvium, Tetragonia a Trianthema jsou pantropické. Mnohé druhy, původně pěstované jako okrasné rostliny, zdomácněly v klimaticky příhodných oblastech celého světa.[4]

Kosmatcovité nejčastěji rostou v sušších oblastech tropů a subtropů se zimní deštivou periodou (mediterránní klima), časté jsou na pobřežních písčinách.

V Evropské flóře jsou původní 3 druhy kosmatcovitých: Aizoon hispanicum, Mesembryanthemum crystallinum a Mesembryanthemum nodiflorum. Mimo to se v jižní a západní Evropě porůznu vyskytuje množství zdomácnělých, případně zavlečených druhů: Aptenia cordifolia, Carpobrotus aequilaterus, Carpobrotus edulis, Carpobrotus glaucescens, Disphyma crassifolium, Drosanthemum floribundum, Drosanthemum hispidum, Erepsia heteropetala, Galenia secunda, Lampranthus deltoides, Lampranthus falciformis, Lampranthus glaucus, Lampranthus multiradiatus, Ruschia caroli.[5] V květeně České republiky není tato čeleď zastoupena, pouze čtyřboč rozložitá (Tetragonia tetragonoides) je vzácně zavlékána na rumiště.[6]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

V klasické taxonomii byla čeleď kosmatcovité stejně jako dnes řazena do řádu hvozdíkotvaré (Caryphyllales). Někdy do ní byly řazeny i rody čeledi Molluginaceae,[2] případně byly rody Tetragonia a Tetragonocarpus řazeny do samostatné čeledi Tetragoniaceae.[3]

Vymezení rodů je dosti proměnlivé, u některých taxonomů se lze setkat i se zařazením většiny druhů do velmi široce pojatého rodu Mesembryanthemum.[1]

Kosmatcovité s petaloidními staminodii (Mesembryanthemoideae a Ruschioideae) prošly bouřlivým rozvojem zejména v jižní Africe a také v Austrálii. Podle molekulárních studií tvoří monofyletickou skupinu.

Podle kladogramů APG jsou kosmatcovité součástí monofyletické větve řádu hvozdíkotvaré zahrnující čeledi líčidlovité (Phytolaccaceae), nocenkovité (Nyctaginaceae), Lophiocarpaceae, Barbeuiaceae, Gisekiaceae a Sarcobataceae.[7]

V současné taxonomii je čeleď kosmatcovité členěna na 4 podčeledi:

  • Sesuvioideae - 41 druhů ve 4 rodech. Největší rody jsou Trianthema (32 druhů) a Sesuvium (12). Tropy a subtropy celého světa.
  • Aizooideae - 135 druhů v 7 rodech. Tetragonia (85). Nejvíce druhů je v suchých oblastech jižní Afriky, také východní a severní Afrika, Asie a Austrálie.
  • Mesembryanthemoideae - 100 druhů asi v 11 rodech. Jižní Afrika, několik druhů i v Jižní Americe, Austrálii a Středomoří.
  • Ruschioideae - asi 1600 druhů ve 115 rodech. Ruschia (290-350), Conophytum (87-290), Lampranthus (180-220), Delosperma (155-165) a Phyllobolus (150). Jižní Afrika.[7]


Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

Fenestraria aurantica

Kosmatcovité jsou velmi dobře přizpůsobeny růstu v suchém a slunném prostředí. V pokožce dužnatých listů i stonků mají měchýřkovité buňky sloužící k uchovávání vody. V extrémních případech je celá rostlina redukována na pár vstřícných, téměř kulovitých listů. U některých rodů, např. Ophtalmophyllum a Fenestraria, jsou listy válcovité a téměř celé skryté v půdě, na povrchu se objevuje pouze vrcholová část s průhledným 'oknem', přičemž zelené asimilující buňky jsou omezeny na tenkou vrstvu při okraji nebo na bázi listu.[1]

Květy kosmatcovitých bývají nápadné a lákají rozličný hmyz, zejména včely, vosy, motýly, mouchy a brouky. Většinou jsou cizosprašné. Drobná semena jsou obvykle šířena větrem nebo vodou. Tobolky některých druhů se otevírají jen pokud jsou vlhké. Semena zvláště z tobolek pukajících kolem dokola jsou do okolí rozstřikována deštěm.[1][4]

Některé druhy, zvláště z rodů Trianthema a Sesuvium, mají velký areál rozšíření. Tato druhy jsou povětšině vázány na vlhké biotopy a semena jsou šířena vodou nebo ptáky. Ostatní druhy kosmatcovitých mají spíše omezené areály výskytu. [2]


Galerie sukulentů[editovat | editovat zdroj]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Čtyřboč rozložená (Tetragonia tetragonoides), nazývaná také novozélandský špenát, je používána jako zelenina. Rostlina pochází z Nového Zélandu, dnes je však pěstována po celém světě. Plody kosmatcovníku Carpobrotus edulis a Carpobrotus acinaciformis jsou jedlé a jako zelenina slouží i dužnaté listy. Šťávu z listů používají jihoafričtí domorodci při zánětech v krku, popáleninách a pod., neboť má antiseptické účinky. Jedlé jsou i různé druhy kosmatce, např. australský Mesembryanthemum aequilaterum nebo chilský M. chilense. Z plodů afrického druhu M. forskahlei si beduíni v povodí Nilu připravují chléb.[8]

Žvýkání kořenů některých druhů kosmatce, jako je Mesembryanthemum crystallinum a M. nodiflorum, způsobuje díky obsahu alkaloidů (zejména mesembrin a mesembrenin) vizuální halucinace. Podobné alkaloidy obsahují i druhy Sceletium expansum a S. tortuosum, používané jihoafrickými domorodci jako stimulans a narkotikum.[8]

Kosmatcovité jsou pěstovány především jako okrasné rostliny. Nejhojněji pěstovaná letnička z čeledi kosmatcovité je kosmatec sedmikráskovitý (Dorotheanthus bellidiformis). V některých oblastech se z nich stávají invazní rostliny, např. kosmatec (Mesembryanthemum) v Kalifornii. [4]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]


Přehled rodů[editovat | editovat zdroj]

Acrodon, Acrosanthes, Aethephyllum, Aizoanthemum, Aizoon, Aloinopsis, Amphibolia, Antegibbaeum, Antimima, Apatesia, Aptenia, Arenifera, Argyroderma, Aspazoma, Astridia, Bergeranthus, Berrisfordia, Bijlia, Braunsia, Brownanthus, Carpanthea, Carpobrotus, Carruanthus, Caryotophora, Cephalophyllum, Cerochlamys, Chasmatophyllum, Cheiridopsis, Circandra, Cleretum, Conicosia, Conophytum, Corpuscularia, Cylindrophyllum, Cypselea, Dactylopsis, Delosperma, Dicrocaulon, Didymaotus, Dinteranthus, Diplosoma, Disphyma, Dorotheanthus, Dracophilus, Drosanthemopsis, Drosanthemum, Eberlanzia, Ebracteola, Enarganthe, Erepsia, Esterhuysenia, Faucaria, Fenestraria, Frithia, Galenia, Gibbaeum, Glottiphyllum, Gunniopsis, Hallianthus, Hereroa, Herreanthus, Hymenogyne, Imitaria, Jacobsenia, Jensenobotrya, Jordaaniella, Juttadinteria, Khadia, Lampranthus, Lapidaria, Leipoldtia, Lithops, Machairophyllum, Malephora, Mesembryanthemum, Mestoklema, Meyerophytum, Mitrophyllum, Monilaria, Mossia, Muiria, Namaquanthus, Namibia, Nananthus, Nelia, Neohenricia, Octopoma, Odontophorus, Oophytum, Ophthalmophyllum, Orthopterum, Oscularia, Ottosonderia, Phyllobolus, Pleiospilos, Plinthus, Polymita, Psammophora, Pseudobrownanthus, Psilocaulon, Rabiea, Rhinephyllum, Rhombophyllum, Ruschia, Ruschianthemum, Ruschianthus, Saphesia, Schlechteranthus, Schwantesia, Scopelogena, Sesuvium, Skiatophytum, Smicrostigma, Stayneria, Stoeberia, Stomatium, Synaptophyllum, Tanquana, Tetragonia, Titanopsis, Trianthema, Tribulocarpus, Trichodiadema, Vanheerdea, Vanzijlia, Wooleya, Zaleya, Zeuktophyllum[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e JUDD, et al.. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.] : Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034.  
  2. a b c Flora of North America: Aizoaceae [online]. . Dostupné online.  
  3. a b Flora of China: Aizoaceae [online]. . Dostupné online.  
  4. a b c SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton : Princeton University Press, 2003. ISBN 069111694.  
  5. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.  
  6. KUBÁT, K. et al.. Klíč ke květeně České republiky. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0836-5.  
  7. a b c STEVENS, P.F.. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: . Dostupné online.  
  8. a b VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.