Kolyma
| Kolyma | |
|---|---|
 řeka u města Debin | |
| Základní informace | |
| Délka toku | 2 129 km |
| Plocha povodí | 643 000 km² |
| Průměrný průtok | 3 900 m³/s |
| Světadíl | Asie |
| Zdrojnice | |
| Kulu, Ajan-Jurjach 62°17′35″ s. š., 147°43′57″ v. d. | |
| Ústí | |
| Kolymský záliv 69°37′46″ s. š., 161°29′27″ v. d. 0 m n. m. | |
| Protéká | |
 Rusko (Magadanská oblast, Sacha) | |
| Úmoří, povodí | |
| Severní ledový oceán, Východosibiřské moře | |
 Povodí | |
| Geodata | |
| OpenStreetMap | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kolyma (rusky Колыма, jakutsky Халыма) je řeka v severovýchodní části Sibiře. Protéká Magadanskou oblastí a v Jakutskou republikou v Rusku. Je dlouhá 2 129 km. Povodí řeky je 643 000 km² a zasahuje také na území Čukotského autonomního okruhu.
Průběh toku
Vzniká soutokem zdrojnic Ajan-Jurjach a Kulu v Magadanské oblasti. Zdrojnice pramení na svazích Chalkanského hřbetu. Na horním toku nad ústím Bachapči teče v úzké a hluboké dolině pohořím Čerského. V tomto úseku se v korytě vyskytují peřeje a říční prahy. Nejvýznamnější z nich jsou Prižimajuščij a Dlinnyj porog nad ústím Bachapči. Na středním toku je dolina široká. Na dolním toku v délce 1150 km protéká Kolymskou nížinou, kde je levý břeh nízký a pravý místy hornatý. Koryto je velmi členité a rozděluje se na mnoho ramen. Ústí do Kolymského zálivu do Východosibiřského moře třemi hlavními rameny, z nichž Kolymskaja (také zvané Kamennaja) umožňuje vodní dopravu. Další dvě jsou Pochodskaja a Čukočja. Délka delty je 110 km a rozloha 3 000 km²
Přítoky
- horní tok
- zprava – Kulu (zdrojnice), Bachapča, Dětrin.
- zleva – Ajan-Jurjach (zdrojnice).
- střední tok
- dolní tok
Vodní režim
Zdrojem vody jsou sněhové (47 %) a dešťové (42 %) srážky a podzemní voda (11 %). Průměrný roční průtok vody u Sredněkolymsku ve vzdálenosti 641 km od ústí činí 2250 m³/s, maximální průtok dosahuje 25 100 m³/s v červnu a minimální 23,5 m³/s v dubnu). Průtok v ústí činí 3900 m³/s, což představuje roční odtok 123 km³. Ročně unáší 5,5 Mt pevných usazenin. Zamrzá v polovině října zřídka už na konci září. Před úplným zamrznutím po dva dny až měsíc unáší kry a ledovou tříšť, která se může v některých místech hromadit. V zimě se vytvářejí náledí. Rozmrzá ve druhé polovině května až na začátku června a opět po 2 až 18 dní unáší led a ten může vytvářet zátarasy. Od poloviny května do září dosahuje nejvyšších stavů. Rozsah kolísání hladiny činí až 14 m.
Využití
Vodní doprava je možná od ústí řeky Bachapča, pravidelná pak od Usť-Sredněkana po dobu 3 až 3,5 měsíce. Hlavní přístavy jsou Usť-Sredněkan, Zyrjanka a v ústí Čerskij, Zeljonyj Mys a Kraj Lesov. Nad ústím Děbinu byla vybudována Kolymská vodní elektrárna. Na dolním toku je rozvinutý rybí průmysl (síh malý, muksun, síh severní, nelma obecná, síh omul). V povodí řeky jsou naleziště zlata. Zlato v povodí Kolymy během Stalinovy hrůzovlády těžili vězni z gulagů a miliony[zdroj?] jich zde zahynuly. Silnice Kolyma je dodnes zvaná Cesta kostí podle mnoha vězňů, kteří jsou v ní pohřbeni; protože je silnice postavena na permafrostu, bylo praktičtější zakopávat mrtvé přímo do silnice, než vedle ní kopat nové hroby.
Odkazy
Literatura
- (rusky) Davydov L. K. Hydrografie SSSR. č. 2. Leningrad : [s.n.], 1955. (Давыдов Л. К., Гидрография СССР, ч. 2, Л., 1955)
- (rusky) Zalogin B. S., Rodionov N. A. Oblasti ústí řek v SSSR. Moskva : [s.n.], 1969. (Залогин Б. С., Родионов Н. А., Устьевые области рек СССР, М., 1969)
- (rusky) Zdroje povrchových vod v SSSR. 19. díl – severovýchod. Leningrad : [s.n.], 1969. (Ресурсы поверхностных вод СССР, т. 19- Северо-Восток, Л., 1969)
- (rusky) Domanickij A. P., Dubrovina R. G., Isajeva A. I. Řeky a jezera Sovětského svazu. Leningrad : [s.n.], 1971. (Доманицкий А. П., Дубровина Р. Г., Исаева А. И., Реки и озёра Советского Союза, Л., 1971)
V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Колыма“.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kolyma na Wikimedia Commons - (rusky) Řeka na ruském Státním vodním registru
