Kmín kořenný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Kmín kořenný

Kmín kořenný
Kmín kořenný
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: miříkotvaré (Apiales)
Čeleď: miříkovité (Apiaceae)
Rod: kmín (Carum)
Binomické jméno
Carum carvi
L., 1753

Kmín kořenný (Carum carvi), někdy uváděný také pod názvem kmín luční, je běžná rostlina z čeledi miříkovitých. Je to dvouletá, někdy i mnoholetá rostlina (to závisí na způsobu pěstování popř. roste-li planě na loukách).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Kořen kmínu je vřetenovitý, tenký, slabě větvící. Listy jsou pochvaté, lysé a dvakrát peřenosečné. Kmín má 30–100 cm vysokou lodyhu. Květenstvím je složený okolík a plodem kmínu je vejčitá a ze strany silně smáčknutá, světle až tmavohnědá dvojnažka. Na plodech jsou siličné kanálky, kde se vytváří silice. Semena obsahují 3–7 % éterických olejů obsahujících karvon a limolen.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Hospodářské využití kmínu je především jako pochutina do těstapekařství (pokmínovaný chléb), v konzervárenství, v likérnictví, ve farmacii a mnoha dalších odvětvích potravinářského průmyslu. Přidává se při vaření brambor, do kyselého zelí, k masům a do salátů.[1]

V ČR se kmín pěstuje přibližně na 1000 ha s průměrným výnosem 0,5 tun na 1 ha. Spotřebuje se ročně přibližně 1400 t kmínu, z toho domácí produkce je schopna zajistit produkci 500 t. Zbytek se dováží převážně z Německa a Nizozemí.

Obsažený karvon pozitivně ovlivňuje trávení.

Semena kmínu lučního

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KYBAL, Jan; KAPLICKÁ, Jiřina. Naše a cizí koření. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1988. Kapitola Kmín kořenný neboli luční, s. 82.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]