Kepler (sonda)
| Kepler | ||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 | ||||||||||||
 | ||||||||||||
| Pojmenováno po | Johannes Kepler | |||||||||||
| COSPAR | 2009-011A | |||||||||||
| Katalogové číslo | 34380 | |||||||||||
| Start | 7. března 2009 | |||||||||||
| Kosmodrom | Cape Canaveral Air Force Station[1] | |||||||||||
| Nosná raketa | Delta 7925-8 | |||||||||||
| Typ oběžné dráhy | heliocentrická dráha | |||||||||||
| Stav objektu | na heliocentrické dráze | |||||||||||
| Provozovatel | NASA | |||||||||||
| Výrobce | Ball Aerospace & Technology | |||||||||||
| Program | Discovery | |||||||||||
| Hmotnost | 1039 kg | |||||||||||
| Délka | 4,7 m | |||||||||||
| Parametry dráhy | ||||||||||||
| Apoapsida | 1,049 9 AU | |||||||||||
| Periapsida | 0,976 73 AU | |||||||||||
| Sklon dráhy | 0,447 65° | |||||||||||
| Doba oběhu | 372,57 d | |||||||||||
| Excentricita dráhy | 0,036 095 | |||||||||||
| Velká poloosa dráhy | 1,013 3 AU | |||||||||||
| ||||||||||||
| Teleskop | ||||||||||||
| Typ dalekohledu | dalekohled Schmidtova typu | |||||||||||
| Průměr | 1,4 m[2] | |||||||||||
| Vlnová délka | 430–890 nm[2] | |||||||||||
| Přístroje | ||||||||||||
| Nese přístroje | Kepler photometer | |||||||||||
| Oficiální web | http://kepler.nasa.gov/ | |||||||||||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | ||||||||||||
Kepler byla mise NASA, která měla za úkol hledat vzdálené exoplanety podobné Zemi. Odstartovala 7. března 2009 z floridské základny Cape Canaveral Air Force Station. Sonda váží 1 039 kilogramů a plánovaná délka mise byla 3,5 roku, protáhla se však na 9,5 roku. Během této doby dalekohled prozkoumal více než 100 tisíc hvězd v souhvězdí Labutě a souhvězdí Lyry. Kamera disponuje rozlišením 95 megapixelů[3]. Mise byla pojmenovaná na počest Johannese Keplera.
Technické vybavení[editovat | editovat zdroj]
Sondu postavila americká firma Ball Aerospace & Technologies Corp, vývoj koordinovala s Jet Propulsion Laboratory (JPL). Sondu provozuje NASA Ames Research Center a koordinátorem celého programu Discovery je Goddardovo centrum pro vesmírné lety.
Kepler je tříose stabilizovaná družice o délce 4,7 m a s maximálním průměrem 2,7 m. Přístrojový úsek má tvar šestibokého hranolu. Na něm spočívá dlouhý, mírně kónický tubus dalekohledu. O přísun energie se stará panel fotovoltaických baterií s celkovou plochou 10,2 čtverečních metrů. Sluneční panely dodávají sondě (alespoň na začátku mise) 1,1 kW elektřiny. Na palubě je lithiumiontová akumulátorová baterie s kapacitou 20 Ah.
Sonda nese jeden jediný vědecký přístroj, zrcadlový dalekohled Schmidtova typu s průměrem hlavního zrcadla 1,4 metru. K dalekohledu je připojen fotometr s CCD prvky (42 modulů CCD 59 × 28 mm po 2200 × 1024 pixelech). Spektrální rozsah je 430 až 890 nm, rozsah hvězdných velikostí 9m až 16m. Fotometr je určen k měření změn intenzity záření (hvězdné velikosti) přibližně 100 tisíc hvězd k účelům detekce planet o velikosti srovnatelné se Zemí u Slunci podobných hvězd (spektrální třída G5) do vzdálenosti přibližně 3000 světelných let[4].
K záznamu dat využívá sonda polovodičovou paměť s kapacitou 16 Gbyte, která postačuje zhruba na 60 dní záznamu. Vědecká data jsou na Zemi předávána na povel rychlostí až 4,33 Mbit/s. Ke komunikaci využívá sonda parabolickou anténu s vysokým ziskem, 2 přijímací a 2 vysílací všesměrové antény[1].
Průběh letu[editovat | editovat zdroj]
Dosavadní průběh mise:[1]
- 7. března 2009 – start, navedení na únikovou dráhu
- 9. března 2009 – překročení dráhy Měsíce
- 13. března 2009 – opuštění sféry gravitačního vlivu Země
- 8. dubna 2009 – odhození krytu tubusu dalekohledu
- 9. dubna 2009 – pořízení prvních zkušebních snímků
- 7. května 2009 – ukončení technických zkoušek, zahájení vědeckého programu
- 4. ledna 2010 – zveřejnění prvních vědeckých výsledků
- září 2012 – ukončení primární mise, možnost prodloužení o 30 měsíců[1]
- 15. května 2013 – bylo potvrzeno, že vypadl druhý ze čtyř gyroskopů, což znamenalo konec možnosti efektivně hledat exoplanety[5]
- začátek roku 2014 – byla spuštěna mise K2, při níž dalekohled, který je nutné v kosmickém prostoru stabilizovat, využíval tlaku slunečního záření a vlastních motorů. V důsledku toho však musel, jednou za tři měsíce, změnit své zorného pole (nasměrování). Nicméně mise v pozorování exoplanet pokračovala.[6]
- rok 2019 – mise skončila, když dalekohledu došlo palivo pro zajištění stabilní orientace.
Výsledky mise[editovat | editovat zdroj]
Dne 4. ledna 2010 byly na výročním shromáždění American Astronomical Society zveřejněny první vědecké výsledky. Za 43 dní pozorování objevil Kepler 5 exoplanet (Kepler-4b, Kepler-5b, Kepler-6b, Kepler-7b a Kepler-8b). Všechny spadají do kategorie planet typu horký Jupiter.
Další dvě potvrzené exoplanety (Kepler-9b a Kepler-9c), které dalekohled objevil, oznámili vědci 26. srpna téhož roku. Obě obíhají okolo jedné hvězdy. V systému navíc možná vyskytuje i třetí exoplaneta, jejíž poloměr se odhaduje na 1,5 Země. Její existence však zatím nebyla potvrzena.[4]
V lednu 2011 prezentovala NASA další výsledky mise Kepler. Byl zveřejněn seznam čítající stovky hvězd, u kterých se pravděpodobně nachází exoplanety. Jedním z těchto hvězdných systémů je Kepler-11, ve kterém zřejmě krouží kolem centrální hvězdy až 6 planet, což byl v době zveřejnění objevu největší počet exoplanet v jediném hvězdném systému.[7]. Nedávno předtím byla také prezentována existence doposud nejmenší objevené skalnaté exoplanety Kepler 10b.[8]
Zajímavým objevem bylo nalezení soustavy KOI-730 se čtyřmi planetami, kde dvě obíhají téměř po jedné orbitě.[9][10]
Odhady počtu exoplanet[editovat | editovat zdroj]
Jedním z cílů mise Kepler je i odhadnout, kolik hvězd má kolem sebe planety. Podle výsledků za první rok a půl činnosti dalekohledu může kolem 1,4 až 2,7 % hvězd podobných Slunci obíhat planeta podobná Zemi.[11] Celkově pak může kolem všech hvězd naší Galaxie kroužit 500 miliónů až 50 miliard planet. Dle vyjádření americké NASA z roku 2014 založené na pozorování teleskopu Kepler je dokonce možné, že každá hvězda má kolem sebe minimálně jednu planetu.[12]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d Kepler na SPACE 40. www.lib.cas.cz [online]. 2009-04-22 [cit. 2009-05-18]. Dostupné online.
- ↑ a b NASA. Kepler: A Search for Habitable Planet [online]. NASA, Ames Research Center, rev. 2013-11-5 [cit. 2014-10-02]. Kapitola About the Mission. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-10-28. (anglicky)
- ↑ WIRNITZER, Jan. Do vesmíru míří družice Kepler. Zkuste si, jak bude hledat „druhou Zemi“ [online]. iDNES.cz, 6. března 2009 [cit. 2009-03-06]. Dostupné online.
- ↑ a b Družice Kepler – dalekohled a mise. www.exoplanety.cz [online]. 2009-02-13 [cit. 2009-05-18]. Dostupné online.
- ↑ http://www.exoplanety.cz/2013/05/15/mimoradne-kosmicky-dalekohled-kepler-zrejme-skoncil/
- ↑ www.scienceworld.cz [online]. www.scienceworld.cz [cit. 2016-01-21]. Dostupné online.
- ↑ NASA ohlásil objev hvězdného systému Kepler 11 se šesti planetami. www.livingfuture.cz [online]. 2011-02-02. Dostupné online.
- ↑ Vesmírný teleskop Kepler našel doposud nejmenší exoplanetu. www.livingfuture.cz [online]. 2011-01-11. Dostupné online.
- ↑ New Scientist, "Two planets found sharing one orbit", Marcus Chown, 18:01 24 February 2011, Issue 2801
- ↑ 21. století 5. květen 2011 článek: 2 planety sdílejí stejnou oběžnou dráhu"
- ↑ SOBOTKA, Petr. Nebeský cestopis [online]. Český rozhlas Leonardo, 2011-04-02 [cit. 2011-10-30]. Kapitola Počet planet v Galaxii. Čas 40:10 od začátku stopáže. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ NASA Reveals Mysteries of 'Interstellar' Space [online]. NASA, 2014-10-31 [cit. 2014-11-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-11. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kepler na Wikimedia Commons - (anglicky) Mise Kepler na stránkách NASA
- (anglicky) Oficiální stránky družice
- (česky) Aktuální informace o výsledcích mise
- (česky) Kepler na SPACE 40
- (česky) Článek na webu Lidovky.cz
- (česky) Aktuální výsledky mise Kepler, článek na portálu livingfuture.cz
