Karma-kagjü

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vlajka karmapy

Výběr článků o
buddhismu


Lotus-buddha.svg

Historie buddhismu

Buddhismus (časová osa)

Základní pojmy

Tři klenoty
Čtyři pravdy ušlechtilých
Nirvána · Patičča samuppáda
Anattá · Dukkha · Aničča
Pět složek · Znovuzrozování
Bódhi · Bódhičitta

Významné postavy

Siddhártha Gautama
Buddhovi žáci
Buddhističtí filozofové

Praxe a její cíle

Buddha · Bódhisattva
Arahant · Arija magga
Ušlechtilá osmidílná stezka
Páramitá · Džhána
Mahámudra · Dzogčhen

Významné školy

Théraváda
Zen Čchan Son
Karma-kagjü
Čistá země

Trojí členění buddhismu

Hínajána
Mahájána
Vadžrajána

Texty

Tipitaka · Vinaja
Sutta-pitaka · Abhidhamma
Mahájánové sútry
Buddhistické tantry

Dharma Wheel.svg

Editovat šablonu

Karma Kagjü je podškolou Kagjüpy, jedné ze čtyř velkých škol tibetského buddhismu. Tato linie klade hlavní důraz na meditaci a přímý přenos učení z učitele na žáka. Škola Karma-kagjü je někdy označována jako škola Černých čepic. Škola Gelugpa je podobně někdy nazývána školou Žlutých čepic.

Obsah

Historie školy [editovat]

Linii Karma Kagjü založil ve 12. století Düsum Khjenpa, první karmapa. Výraz karmapa se dá přeložit jako následovník své karmy, nebo pán buddhovské aktivity. 1. karmapa se po smrti znovu narodil, byl vyhledán a následně prohlášen za 2. karmapu tedy inkarnaci karmapy předchozího. Tato škola byla v Tibetu první, která založila následovnictví svého představeného vyhledáním jeho znovuzrození.[1] Od 12. století je tedy kontinuita linie udržována jednotlivými inkarnacemi Karmapů. V současné době probíhá spor o 17. karmapu a škola se rozdělila na dvě části. Jedni jsou zastánci toho, že Thaje Dorže je 17. karmapou, druhá strana naopak tvrdí, že 17. Karmapou je Ogyen Trinley Dordže. Každý z karmapů má své následovníky po celém světě.

Současní učitelé [editovat]

Odkaz školy Karma Kagjü (pod duchovním vedením 17. Karmapy Thaje Dordže) dále předávají buddhističtí učitelé jako Künzig Šamar rinpočhe - tradičně druhý nejvyšší držitel linie Karma Kagjü, Kenčhen rinpočhe, khenpo Čhödag rinpočhe, Gyaltrul rinpočhe, Šerab Gyaltsen rinpočhe, Sabčhu rinpočhe, Džigme rinpočhe a lama Ole Nydahl.

Odkaz školy Karma Kagdžu (pod duchovním vedením 17. Karmapy Ogyen Trinley Dordže) a jeho učení předávají tibetští tulku, 17. Karmapa Ogyen Trinley Dordže. Tai Situ rinpočhe . Thrangu rinpočhe, Gdžaltsab rinpočhe, Akong rinpočhe, Sangdže Ňienpa rinpočhe, Tenga rinpočhe. V tradici linie Karma Kagdžu vyniká také linie červených korun. Tyto koruny nosí jedni z nejuctívanějších tulku linie Karma Kagdžu: Šamar rinpočhe, Tai Situ rinpočhe a Gdžaltsab rinpočhe.


Linie odkazu [editovat]

Posloupnost jednotlivých buddhistických učitelů, kteří tento odkaz předávali, bývá uváděna takto:

Linie Kagjü [editovat]

Odkaz Cesty metod, tj. Šesti jóg Naropy

atd


Odkaz Cesty vhledu, tj. Velké pečeti

atd

Marpa, tibetský překladatel a držitel linie Kagjü, tedy dostal učení "Šest dharm Náropy" od Náropy, za kterým kvůli těmto metodám cestoval třikrát do Indie. Učení "Velké pečeti" obdržel od Maitripy. Marpa tyto dvě stěžejní nauky a metody realizoval a předal dál Milarepovi. Od této doby byly tyto dvě hlavní metody linie Karma Kagjü předávány dál až k současnému Karmapovi.

Linie Karmapů [editovat]

1. karmapa Düsum Khjenpa, 1110 - 1193
2. karmapa Karma Pakši, 1204 - 1283
3. karmapa Rangdžung Dordže, 1284 - 1339
4. karmapa Rolpä Dordže, 1340 - 1383
5. karmapa Dešin Šegpa, 1384 - 1415
6. karmapa Thongwa Döndän, 1416 - 1453
7. karmapa Čhödag Gjamccho, 1454 - 1506
8. karmapa Mikjö Dordže, 1507 - 1554
9. karmapa Wangčhug Dordže, 1556 - 1603
10. karmapa Čhöjing Dordže, 1604 - 1674
11. karmapa Ješe Dordže, 1676-1702
12. karmapa Čhangčhub Dordže, 1703 - 1732
13. karmapa Düdul Dordže, 1733 - 1797
14. karmapa Thegčhog Dordže, 1798 - 1868
15. karmapa Khakhjab Dordže, 1871 - 1922
16. karmapa Rangdžung Rigpä Dordže, 1924 - 1981
17. karmapa Thinlä Thaje Dordže 1983 / 17. karmapa Ogyen Trinley Dordže 1985

Odkazy [editovat]

Citace a reference [editovat]

  1. WERNER, Karel. Náboženské tradice Asie: od Indie po Japonsko. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2002. ISBN 80-210-2978-1. s. 626.  

Zdroje [editovat]

  • FILIPSKÝ, Jan; LIŠČÁK, Vladimír; HEROLDOVÁ, Helena a kol. Lexikon východní moudrosti. 1. vyd. Olomouc : Votobia, 1996. ISBN 80-7198-168-0.  
  • WERNER, Karel. Náboženská tradice Asie: od Indie po Japonsko. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2002. ISBN 80-210-2978-1.  

Související články [editovat]

Externí odkazy [editovat]