Karma-kagjü

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kreslená thangka se stromem útočistě

Karma Kagjü je podškolou Kagjüpy, jedné ze čtyř velkých škol tibetského buddhismu. Tato linie klade hlavní důraz na meditaci a přímý přenos učení z učitele na žáka. Škola Karma-kagjü je někdy označována jako škola Červených čepic. Škola Gelugpa je podobně někdy nazývána školou Žlutých čepic.

Historie školy[editovat | editovat zdroj]

Linii Karma Kagjü založil ve 12. století Düsum Khjenpa, první karmapa. Výraz karmapa se dá přeložit jako následovník své karmy, nebo pán buddhovské aktivity. 1. karmapa se po smrti znovu narodil, byl vyhledán a následně prohlášen za 2. karmapu tedy inkarnaci karmapy předchozího. Tato škola byla v Tibetu první, která založila následovnictví svého představeného vyhledáním jeho znovuzrození.[1] Od 12. století je tedy kontinuita linie udržována jednotlivými inkarnacemi Karmapů. V současné době probíhá spor o 17. karmapu a škola se rozdělila na dvě části. Jedni jsou zastánci toho, že Thaje Dorže je 17. karmapou, druhá strana naopak tvrdí, že 17. Karmapou je Ogyen Trinley Dordže. Každý z karmapů má své následovníky po celém světě.

Současní učitelé[editovat | editovat zdroj]

Odkaz školy Karma Kagjü (pod duchovním vedením 17. Karmapy Thaje Dordže) dále předávají buddhističtí učitelé jako Künzig Šamar rinpočhe - tradičně druhý nejvyšší držitel linie Karma Kagjü, Kenčhen rinpočhe, khenpo Čhödag rinpočhe, Gyaltrul rinpočhe, Šerab Gyaltsen rinpočhe, Sabčhu rinpočhe, Džigme rinpočhe a lama Ole Nydahl.

Odkaz školy Karma Kagdžu (pod duchovním vedením 17. Karmapy Ogyen Trinley Dordže) a jeho učení předávají tibetští tulku, 17. Karmapa Ogyen Trinley Dordže. Tai Situ rinpočhe . Thrangu rinpočhe, Gdžaltsab rinpočhe, Akong rinpočhe, Sangdže Ňienpa rinpočhe, Tenga rinpočhe. V tradici linie Karma Kagdžu vyniká také linie červených korun. Tyto koruny nosí jedni z nejuctívanějších tulku linie Karma Kagdžu: Šamar rinpočhe, Tai Situ rinpočhe a Gdžaltsab rinpočhe.

Linie odkazu[editovat | editovat zdroj]

Posloupnost jednotlivých buddhistických učitelů, kteří tento odkaz předávali, bývá uváděna takto:

Linie Kagjü[editovat | editovat zdroj]

Odkaz Cesty metod, tj. Šesti jóg Naropy

atd

Odkaz Cesty vhledu, tj. Velké pečeti

atd

Marpa, tibetský překladatel a držitel linie Kagjü, tedy dostal učení "Šest dharm Náropy" od Náropy, za kterým kvůli těmto metodám cestoval třikrát do Indie. Učení "Velké pečeti" obdržel od Maitripy. Marpa tyto dvě stěžejní nauky a metody realizoval a předal dál Milarepovi. Od této doby byly tyto dvě hlavní metody linie Karma Kagjü předávány dál až k současnému Karmapovi.

Linie Karmapů[editovat | editovat zdroj]

1. karmapa Düsum Khjenpa, 1110 - 1193
2. karmapa Karma Pakši, 1204 - 1283
3. karmapa Rangdžung Dordže, 1284 - 1339
4. karmapa Rolpä Dordže, 1340 - 1383
5. karmapa Dešin Šegpa, 1384 - 1415
6. karmapa Thongwa Döndän, 1416 - 1453
7. karmapa Čhödag Gjamccho, 1454 - 1506
8. karmapa Mikjö Dordže, 1507 - 1554
9. karmapa Wangčhug Dordže, 1556 - 1603
10. karmapa Čhöjing Dordže, 1604 - 1674
11. karmapa Ješe Dordže, 1676-1702
12. karmapa Čhangčhub Dordže, 1703 - 1732
13. karmapa Düdul Dordže, 1733 - 1797
14. karmapa Thegčhog Dordže, 1798 - 1868
15. karmapa Khakhjab Dordže, 1871 - 1922
16. karmapa Rangdžung Rigpä Dordže, 1924 - 1981
17. karmapa Thinlä Thaje Dordže 1983 / 17. karmapa Ogyen Trinley Dordže 1985

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citace a reference[editovat | editovat zdroj]

  1. WERNER, Karel. Náboženské tradice Asie: od Indie po Japonsko. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2002. ISBN 80-210-2978-1. S. 626.  

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  • FILIPSKÝ, Jan; LIŠČÁK, Vladimír; HEROLDOVÁ, Helena a kol. Lexikon východní moudrosti. 1. vyd. Olomouc : Votobia, 1996. ISBN 80-7198-168-0.  
  • WERNER, Karel. Náboženská tradice Asie: od Indie po Japonsko. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2002. ISBN 80-210-2978-1.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]