Karl Macchio
| Karl baron Macchio | |
|---|---|
 Karl Macchio s manželkou | |
| První sekční šéf rakousko-uherského ministerstva zahraničí | |
| Ve funkci: 1912 – 1917 | |
| Předchůdce | Ladislaus Müller |
| Nástupce | Ladislaus Müller |
| Rakousko-uherský vyslanec v Řecku | |
| Ve funkci: 1903 – 1908 | |
| Předchůdce | István Burián |
| Nástupce | Karl von Braun |
| Narození | 23. února 1859 Sibiu |
| Úmrtí | 1. dubna 1945 Vídeň |
| Profese | diplomat a novinář |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karl svobodný pán Macchio (Eberhard Karl Franz Wenzel Florian Angelo Maria Hubert Freiherr von Macchio) (23. února 1859, Sibiu, Rakousko-Uhersko – 1. dubna 1945, Vídeň, Rakousko) byl rakousko-uherský diplomat s italským původem. Od roku 1881 působil v diplomatických službách, později byl rakousko-uherským vyslancem v Černé Hoře a v Řecku. V závěru své kariéry byl za první světové války prvním sekčním šéfem na rakousko-uherském ministerstvu zahraničí.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Pocházel ze staré rodiny z Lombardie, která v 18. století přesídlila do Vídně, jeho otcem byl c.k. polní podmaršál Florian Macchio (1802–1895), povýšený v roce 1861 do stavu svobodných pánů. Karl studoval práva a v roce 1879 vstoupil do státních služeb, pracoval jako úředník u místodržitelství ve Štýrském Hradci, v roce 1881 přešel na ministerstvo zahraničí. Jako atašé vystřídal v rychlém sledu Berlín, Stuttgart a Istanbul, poté byl vyslaneckým tajemníkem v Bukurešti, Římě a Petrohradu, na delší dobu zakotvil v Istanbulu. V letech 1899–1903 byl vyslancem v Černé Hoře a v letech 1903–1908 v Řecku, mezitím se v roce 1907 jako rakousko-uherský delegát zúčastnil mírové konference v Haagu. V listopadu 1908 byl z Athén povolán na ministerstvo zahraničí a jmenován c.k. tajným radou. V letech 1912–1917 byl I. sekčním šéfem na ministerstvu zahraničí. Od srpna 1914 do května 1915 souběžně vedl diplomatického zastoupení v Římě po dobu nepřítomnosti Kajetana Méreye a pro tuto příležitost mu byl udělen dočasný titul velvyslance. Po nástupu ministra zahraničí Otakara Černína byl v lednu 1917 z diplomatických služeb propuštěn. Po první světové válce spolupracoval jako novinář s rakouským deníkem Neue Freie Presse, kde se věnoval zahraniční politice.
Za zásluhy obdržel velkokříž Leopoldova řádu (1917), Řád železné koruny I. třídy (1907) a velkokříž Řádu Františka Josefa (1902).
V roce 1890 se oženil s baronkou Berthou von Rosenfeld, jejich manželství zůstalo bez potomstva.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba v 19. století; Praha, 2012; 131 s. ISBN 978-80-86781-18-1
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Karl Macchio in: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 dostupné online
