Josef Ješina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef Ješina
Narození17. srpna 1824
Židněves
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí21. srpna 1889 (ve věku 65 let)
Zlatá Olešnice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povoláníkatolický kněz, romista
Nábož. vyznáníkatolická církev
PodpisJosef Ješina – podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Ješina (17. srpna 1824 Židněves21. srpna 1889 Zlatá Olešnice v Jizerských Horách) byl český římskokatolický kněz, romista, etnograf a publicista. Jako jeden z prvních se, jako následovník Antonína Puchmajera, začal věnovat studiu romského jazyka a folklóru.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Židněvsi u Mladé Boleslavi. Vystudoval kněžský seminář a byl vysvěcen na kněze. Posléze se stal farářem v kostele svatého Martina ve Zlaté Olešnici v Jizerských Horách[1].

Kostel sv. Martina ve Zlaté Olešnici

Začal se zabývat studiem kultury kočovných Romů, jejich tradic a jazyka. Ve spolupráci s páterem Františkem Ulrichem pracoval na lingvistickém mapování romštiny. Rodilé mluvčí zval na olešnickou faru či je navštěvoval v jejich komunitách. Byl autorem česko-romského slovníku, cvičebnice romštiny a sbírky romských pohádek a bajek. Slovník byl vydán nakladatelstvím Karla Šolce v Kutné Hoře[2].

Slovník česko-cikánský a cikánsko-český jakož i cikánsko-české pohádky a povídky, Nakladatelství Karel Šolc, Kutná Hora, 1889

Přispíval do Ottova slovníku naučného pod značkou Jna. Je spoluautorem hesla Cikáni.

Úmrtí[editovat | editovat zdroj]

Josef Ješina zemřel 21. srpna 1889 ve Zlaté Olešnici ve věku 65 let a byl zde nejspíše také pohřben na místním hřbitově.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Romáňi čib, čili, Jazyk cikánský (1882)
  • Slovník česko-cikánský a cikánsko-český jakož i cikánsko-české pohádky a povídky (1889)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Romano Hangos. www.romanohangos.cekit.cz [online]. [cit. 2021-02-20]. Dostupné online. 
  2. Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2021-02-20]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Osobní věstník duchovenský: Blahověst, 25.09.1889, roč. 39, č. 27, str. 431.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]