Josef Colloredo-Mansfeld

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef III. Colloredo-Mansfeld
Erb rodu
Erb rodu
7. kníže z Colloredo-Mannsfeldu
Ve funkci:
21. února 1957 – 30. ledna 1990
(podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení šlechtické tituly neuznává)
PředchůdceJosef II. z Colloredo-Mannsfeldu
NástupceHieronymus IX. Colloredo-Mannsfeld
Narození4. června 1910
Pula
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí30. ledna 1990 (ve věku 79 let)
Salzburg
RakouskoRakousko Rakousko
TitulHodnostní korunka náležící titulu kníže kníže
Choť
  • I. (1939) Anna Maria Rabl (1908–1953)
  • II. (1988) Antonia Raumer (1922–?)
RodičeHieronymus (Jeroným) VIII. Colloredo-Mannsfeld (1870–1942) a Berta Kolowrat-Krakowská (1890–1982)
DětiKristina (Christina; * 1940)
Příbuznístrýc a adoptivní otec: Josef II. z Colloredo-Mannsfeldu (1866–1957)
bratr: Hieronymus (Jeroným) IX. Colloredo-Mannsfeld (1912–1998)
bratr: Weikhard Colloredo-Mannsfeld (1914–1946)
bratr: Friedrich Colloredo-Mannsfeld (1917–1991)
synovec a adoptivní syn: Jerome (Hieronymus X.) Colloredo-Mannsfeld (* 1949)
děd: Hieronymus VII. z Mannsfeldu (1842–1881)
babička: Aglaja Festeticsová de Tolna (1840–1897)
děd: Leopold Filip Kolowrat-Krakowský (1852–1910)
babička: Nadine von Huppmann-Valbella (1858–1942)
strýc: Alexander Kolowrat-Krakowský (1886–1927)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef III. Colloredo-Mansfeld, také Colloredo-Mannsfeld (celým jménem německy Joseph Leopold Hieronymus Alexander Maria Fürst von Colloredo-Mansfeld;[1] 4. června 1910 Pula – 30. ledna 1990 Salzburg)[2] byl český šlechtic z rodu Colloredo-Mannsfeld, signatář Národnostního prohlášení české šlechty ze září 1939. Jeho jedinou dcerou byla Kristina, která usilovala o restituci zámku Opočno.

Život[editovat | editovat zdroj]

Zámek Opočno

Byl prvním synem Hieronyma (Jeronýma) VIII. Colloredo-Mannsfelda (1870–1942) a jeho manželky Berty Kolowrat-Krakowské (1890–1982). Narodil se v chorvatském přístavním městě Pula, kde otec sloužil jako námořní důstojník.[3] Měl bratry Hieronyma (Jeronýma, 1912–1998), 8. knížete, Vikarda (Weikharda, 1914–1946) a Bedřicha (Friedricha, 1917–1991). Sourozenci vyrůstali bez matky, ta se totiž zamilovala do amerického černošského zpěváka Rolanda Hayese (1887–1977) a rodinu opustila.[4][pozn. 1]

Jak bylo ve vyšší společnosti běžné, měl soukromé učitele. Nejdříve v apartmá v Berlíně, od roku 1918 na Zbirohu, kde se rodiče usadili. Základní školu a německé reálné gymnázium v Praze v Jindřišské ulici vychodil tudíž pouze externě. Výjimkou je období rodičovské krize, kdy mezi dubnem 1925 a prosincem 1926 navštěvoval soukromé Lyceum Alpinum v Zuozu ve švýcarském kantonu Graubünden. Maturitní zkoušku složil v Praze v červnu 1928.[5]

Zámek Gstatt nedaleko Öblarnu ve Štýrsku

V roce 1929 ho spolu s bratry adoptoval bezdětný strýc Josef II. Colloredo-Mannsfeld (1866–1957), 6. kníže,[6] a už v roce 1925 jim předal rodový majetek.[7] Sourozenci byli tehdy ovšem ještě nezletilí. Josef získal Opočno.[4] Strýci žijícímu ve Francii museli bratři vyplácet vysokou rentu. Doživotním ústředním ředitelem všech colloredovských majetků v Československu se stal otec.[8] Ten také v roce 1929 přikoupil Gstatt v Rakousku.[8]

V září 1939 připojil stejně jako jeho otec a dva bratři svůj podpis k Národnostnímu prohlášení české šlechty. V roce 1942 byli všichni členové rodu, včetně těch žijících v zahraničí, prohlášeni za nepřátele říše a veškerý jejich majetek v Čechách a Rakousku byl zabaven Německou říší. Nejednalo se tedy pouze o vnucenou správu.[9] Josef byl totálně nasazený do textilní továrny u Náchoda a bydlel v nedaleké vesnici.[9]

Po válce mu odmítli vystavit potvrzení o národní spolehlivosti, proto mu majetek nebyl vydán. Soudní spor o navrácení majetku se vlekl a Josef se v roce 1947 z Československa vystěhoval.[10] Komunisté následující rok zámek vyvlastnili. Žil pak v Kanadě, kde u Toronta provozoval malou ovocnou farmu s orientací na broskve. Ve sklenících pěstoval květiny. V pokročilém věku se s dcerou Kristinou přestěhoval do Rakouska.[10]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

V Reithu se 25. března 1939 oženil s Annou Marií Rabl (11. 6. 1908 Innsbruck – 25. 6. 1953 Beamsville, Kanada). Ona byla rozvedená, její první manželství bylo anulováno v roce 1937. Podruhé se oženil ve Mnichově 1. března 1988 s Antonií Raumer (20. 5. 1922 Mnichov – ?), která už byla dvakrát rozvedená. Z prvního manželství se narodila dcera:[2]

V roce 1965 adoptoval svého synovce Jeroma Colloredo-Mannsfelda (* 1949),[11] který se v roce 1998 stal devátým knížetem z Colloredo-Mannsfeldu.

Poznámka k pravopisu Mansfeld[editovat | editovat zdroj]

Přestože se všichni členové rodu od sňatku Františka Gundakara Colloreda s Marií Isabelou Mansfeldovou, poslední příslušnicí rodu, v roce 1789 píší Colloredo-Mannsfeld s dvěma n, Josef III. začal používat s ohledem na historickou pravdu variantu s jedním n, protože původně se rod Mansfeldů takto psal. Tuto také nechal zanést v emigraci do svých dokumentů. Ačkoliv ke zdvojení n došlo omylem při vyhotovení listiny o sjednocení příjmení Colloredo-Mannsfeld, této oficiální verze se všichni členové této větve drží s výjimkou Josefovy dcery Kristiny a jejích potomků.[12]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Z tohoto vztahu se dokonce narodila dcera Maria (1926–1982), zpěvák však Bertu opustil. Berta s holčičkou potom žila ve Francii.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Colloredů 2 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2009-01-23 [cit. 2022-12-28]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 70–71. 
  3. ↑ HORČIČKA, Václav; ŽUPANIČ, Jan. Šlechta na křižovatce. Lichtenštejnové, Schwarzenbergové a Colloredo-Mannsfeldové v 1. polovině 20. století. Praha: Agentura Pankrác s. r. o., 2017. 912 s. ISBN 978-80-86781-33-4. S. 691. Dále jen Šlechta na křižovatce. 
  4. ↑ a b c VOTÝPKA, Vladimír. Návraty české šlechty. 2. vyd. Praha a Litomyšl: Ladislav Horáček – Paseka, 2002. 432 s. ISBN 80-7185-506-5. S. 74. Dále jen Návraty české šlechty. 
  5. ↑ Šlechta na křižovatce, s. 691–692
  6. ↑ Šlechta na křižovatce, s. 647
  7. ↑ Šlechta na křižovatce, s. 646
  8. ↑ a b Šlechta na křižovatce, s. 677
  9. ↑ a b Návraty české šlechty, s. 75
  10. ↑ a b Návraty české šlechty, s. 77
  11. ↑ JUŘÍK, Pavel. Encyklopedie šlechtických rodů. Praha: Euromedia Group k. s. – Knižní klub, 2014. 464 s. ISBN 978-80-242-4573-7. S. 335. 
  12. ↑ Ergänzende Anmerkungen: Mannsfeld oder -Mansfeld? [online]. Colloredo-Mannsfeld [cit. 2022-12-28]. Dostupné online. (německy) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Colloredo-Mansfeld&oldid=23228568“