Jean-Charles Pichegru
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jean-Charles Pichegru (16. února 1761, Arbois, Franche-Comté, Francie - 5. dubna 1804, Paříž, Francie) byl francouzský generál období revolučních válek, který sehrál vedoucí roli v dobytí rakouského Nizozemí, později se spojil s roajalisty a plánoval atentát na Napoleona Bonaparte.
[editovat] Život
Jean-Charles Pichegru studoval u minoritů a působil jako učitel matematiky klášterní školy v Brienne. Nosil řádový oděv, ale vysvěcen nebyl. Vyučoval též na vojenské škole v Brienne, ale Napoleon Bonaparte nepatřil k jeho žákům. Roku 1783 vstoupil jako voják do dělostřeleckého pluku v Auxerre. S nadšením se přidal k revoluci, stal se v Besanconu předsedou jednoho politického revolučního klubu. Byl jmenován velitelem praporu národní gardy a v jeho čele bojoval v Rýnské armádě. Zde se vyznamenal, přešel roku 1792 do generálního štábu a roku 1793 se stal divizním generálem.
V říjnu 1793 byl jmenován velitelem Rýnské armády a ve spolupráci s generálem Lazarem Hoche v prosinci 1793 přinutil Rakušany k ústupu, ovládl weissenburské pozice, obsadil Landau a Lauterburg. V únoru 1794 byl jmenován vrchním velitelem v Nizozemí a vybojoval vítězství u Montcastelu a Meninu (26. a 29. dubna 1794), porazil Rakušany pod Coburgem a Yorkem 18. května 1794 u Courtai a pak v červnu u Rousselaere a Hoogleede.
Po vítězství Jourdana u Fleurus, překročil Pichegru Šeldu, obsadil Bruggy, Ostende, Gent a Oudenaarde, poté 18. října 1794 překročil se 40 000 muži Másu a 27. prosince 1794 dobyl za vydatné pomoci mrazu ostrov Bommel a byl oslavován holandskými patrioty jako osvoboditel. V březnu 1795 povolán jako vojenský velitel Paříže, kde na předměstích potlačil lidové povstání 1. dubna 1795 a poté se vrátil k Rýnské armádě a obsadil Mannheim. Zde se setkal s agentem monarchistů Fauche-Borelem, jednal s ním a obdržel velké sliby od prince Conde odměnou za pomoc při opětném dosazení Bourbonů na francouzský trůn. Od této chvíle vedl operace pasivně a pomalu a zamezil plnému využití francouzských vítězství. Tímto svým jednáním se stal podezřelý, ale nové direktorium jej odeslalo jako vyslance do Švédska. Pichegru ale tuto funkci nepřijal a stáhl se do soukromí v rodném městě. Roku 1797 se stal členem a dokonce předsedou Rady pěti set, ale po státním převratu 18. fructidoru (4. září 1797) byl zatčen a odsouzen k deportaci do Cayenne. V červnu 1798 se mu spolu se sedmi společníky podařil útěk do Paramariba a odtud odplul do Velké Británie. O rok později se přidal k rakouské a ruské armádě a bojoval pod Korsakovem. Poté žil krátce v Německu a vrátil se do Velké Británie.
Tam navázal staré kontakty s Bourbony a spolu s Georgesem Cadoudalem navrhl atentát na prvního konsula Francie. V převlečení se oba vrátili do Paříže (1804), kde Pichegru navázal kontakty s generálem Moreauem, ale 28. února byl zatčen. Před skončením soudního procesu byl Pichegru nalezen ve své cele v Templu zardoušen vlastní kravatou. Zda se jednalo o sebevraždu či o vraždu není dodnes zcela rozhodnuto. V roce 1816 byla mu v Arbois odhalena socha.
