Georges Cadoudal
Georges Cadoudal (1. ledna 1771 Brech u Auray – 25. června 1804 Paříž) byl francouzský generál, náčelník šuanů ve francouzské revoluční občanské válce.
[editovat] Život
Cadoudal byl synem mlynáře v bretaňském městečku Brechu. Studoval ve Vannes, ale roku 1793 se připojil k povstání royalistů ve Vendée a v Bretani. V roce 1794 byl sice zajat, ale podařilo se mu uprchnout a po neúspěšném vylodění royalistů na Quiberonu se stal vůdcem povstalců v dolní Bretani. V roce 1796 sice složil zbraně, ale roku 1799 byl organizátorem a vůdcem nového povstání. Teprve po porážkách povstalců u Grandchamp a u Elven (leden 1800), když všichni významnější šuani se již podřídili republice, uzavřel i Cadoudal s generálem Brunem (9. února 1800) dohodu o ukončení povstání a opustil svou jednotku. Pokusy o jeho získání pro republiku byly však neúspěšné a Cadoudal odjel do Londýna, kde byl jmenován hrabětem z Artois generálporučíkem. Georges poté několikrát přistál ve Francii a agitoval silně pro monarchisty, organizoval nepokoje a připravoval povstání. Zda stál i za atentátem prostřednictvím „pekelného stroje“ roku 1800, není jasné, on toto obvinění odmítl. Připravoval však jistě další atentát na prvního konsula. Za tím účelem přistál 21. srpna 1803 s Charlesem Pichegru a dalšími spiklenci nedaleko Beville na pobřeží Normandie. A v přestrojení se jim podařilo dosáhnout Paříže. Spiknutí však bylo prozrazeno a Pichegru 28. února 1804 zatčen. Intenzivní pátrání po Cadoudalovi slavilo úspěch a i on byl po rvačce s policií zatčen 9. března 1804. V procesu byl shledán vinným z pokusu vraždy prvního konsula a se svými spoluobviněnými 10. června 1804 odsouzen k trestu smrti. Následně byl 25. června 1804 gilotinou popraven a jeho poslední slova na popravčí lavici byla „Vive le roi“ (Ať žije král). Po restauraci byla rodina Cadoudalů povýšena do šlechtického stavu a Georges in memoriam jmenován maršálem Francie.
