Jaroslav Puchmertl

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jaroslav Puchmertl
Narození14. října 1916
Kladno
Úmrtí18. dubna 1991 (ve věku 74 let)
Praha
Povolánísochař a redaktor
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jaroslav Puchmertl (14. října 1916, Kladno – 18. dubna 1991, Praha) byl sochař, člen skupiny Ra, sběratel umění, funkcionář komunistického režimu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Puchmertl pocházel z rodiny s kamenosochařskou tradicí. Vystudoval sochařství u Karla Dvořáka.[1] Za války udržoval kontakty s Josefem Istlerem a Zdeňkem Lorencem a stal se krátce členem skupiny Ra. Tvořil surrealistické fotokoláže a sochy hlav Hermafroditů nebo sochy z drátů a sítěk. Obludné hlavy jeho tvarově amorfních Hermafroditů vyjadřují schizofrenii válečných let.[2] František Šmejkal chápal Puchmertlovy sochy s fantomatickou fyziognomií nebo anonymní prázdnou tváří jako práce, které "rozšiřují nepříliš bohatou tradici českého surrealistického sochařství o zcela původní polohu."[3] Jeho fotokoláže byly zařazeny na výstavu Czech modernism 1900–1945 v Houstonu roku 1989 a byly zakoupeny do sbírek Museum of Fine Arts Houston.

V letech 1941–1948 působil jako externí redaktor Nakladatelství mladých v Kladně (Paškovo nakladatelství)[4] kam ke spolupráci přizval některé členy skupiny Ra (Ludvík Kundera, Zdeněk Lorenc, Josef Istler, Bohdan Lacina, Otta Mizera). Po válce vystudoval Vysokou školu hospodářských a politických věd a po roce 1948 byl krajským tajemníkem ČSM na Kladensku, později referentem a v závěru 60. let vedoucím kulturního odboru Ústředního výboru Národní fronty v Praze.[5] Z této funkce zadával práci např. Josefu Istlerovi nebo Mikuláši Medkovi, kteří nebyli členy SČSVU a pro obživu v té době malovali politické transparenty nebo plakáty pro cirkus.[6] Mikuláš Medek v letech 1952-1953 namaloval portrét Jaroslava Puchmertla[7] s cikádami, který je svou mnohoznačností paralelou k nové sérii Medkových figurálních obrazů (Portrét 53).[8]

Puchmertl spolupracoval se Státní bezpečností a poskytoval jí informace na Vratislava Effenbergera, Mikuláše Medka nebo Jiřího Koláře.[9] Podle Ludvíka Kundery, který znal Puchmertla od počátku založení Skupiny Ra roku 1944, byl "bytost poněkud mysteriózní, trvale jakoby zametající stopy, těžko zasažitelný mistr náznaku a nedopovězení". Roku 1945, kdy ho navštívil na Kladně, měl Puchmertl v bytě velkou sbírku historických gramofonových desek a v bytě své přítelkyně pod postelí naskládané velké formáty obrazů Štyrského, Toyen, Janouška, Laciny nebo Zykmunda.[10]

Kolektivní výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • 1945 Výstava studentů výtvarníků, Uměleckoprůmyslové museum, Praha
  • 1964 Imaginativní malířství 1930-1950, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou
  • 1988 Skupina Ra, Dům U Kamenného zvonu, Praha
  • 1988 Skupina Ra, Krajská galerie, Hradec Králové
  • 1989 Czech Modernism 1900-1945, Museum of Fine Arts Houston, Houston, International Center of Photography, New York City, Akron Art Museum, Akron
  • 2001 Skupina Ra. Ohlédnutí za surrealistickou skupinou očima Ludvíka Kundery, Městská galerie, Vysoké Mýto, Okresní vlastivědné muzeum, Litoměřice
  • 2006 České umění XX. století: 1940-1970, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou
  • 2010 Roky ve dnech. České umění 1945-1957, Městská knihovna Praha, Praha
  • 2013 Rekonstrukce, Galerie Emila Juliše / Antikvariát Fabio, Černčice, Petrohrad
  • 2017 Pomíjivost snů, Galerie Moderna, Praha

Sběratelství výtvarného umění[editovat | editovat zdroj]

Puchmertl byl patrně nejvýznamnějším raně poválečným soukromým sběratelem českého surrealismu.[11] S budováním své sbírky začal kolem roku 1936 a od počátku se soustředil zejména na surrealistické a imaginativní umění, které vyhledával i podle reprodukcí v předválečných Volných směrech. Díla volil s vytříbeným vkusem a kupoval většinou na splátky přímo od autorů nebo předních prvorepublikových sběratelů. Jádrem jeho sbírky byla poetistická díla Štyrského a Toyen, František Janoušek a autoři skupiny Ra a Skupiny 42, dále Vladimír Fuka, Vlastimil Beneš a Emil Filla. Za Protektorátu a v 50. letech byl v kontaktu s Františkem Čeřovským, od kterého zakoupil malbu Josefa Šímy a Jindřicha Štyrského. Puchmertl měl kromě toho velkou knihovnu s cennými výtvarnými publikacemi, zvláště surrealistickými.[12]

V 60. letech se zajímal o mladší generaci umělců z okruhu Konfrontací a Šmidrů, ale jejich díla se pro něj brzy stala finančně nedostupná. Vlastnil některé klíčové obrazy Mikuláše Medka, kterému v té době zadával zakázky a opatřoval malířský materiál. V pozdější době soustředil svůj sběratelský zájem na bibliofilské tisky.

Roku 1967 byl zakladatelem a ideovým tvůrcem výstavy dětských kreseb ke 25. výročí lidické tragédie, ze které se od roku 1972 stal mezinárodní projekt Mezinárodní dětská výtvarná výstava Lidice.[13]

Sbírka Jaroslava Puchmertla (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Mikuláš Medek, Úsměvy odpoledne (1948)
  • Mikuláš Medek, Jaro 51 (1951)
  • Mikuláš Medek, Hlava, která spí imperialistický spánek (1953)

[14]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Rusinko M, 2018, s. 155
  2. ↑ Klimešová M, 2010, s. 48
  3. ↑ Šmejkal F, 1988, s. 14
  4. ↑ Nakladatelství mladých (1941-1948)
  5. ↑ Šmejkal F, 1988, s. 141
  6. ↑ Mikuláš Medek – Texty, 1995, Torst, Praha, s. 166
  7. ↑ Mikuláš Medek – Texty, 1995, Torst, Praha, s. 144-145
  8. ↑ Klimešová M, 2010, s. 376
  9. ↑ Mirek Vodrážka, Výtvarné umění a jeho subverzní role v období normalizace, Centrum pro dokumentaci totalitních režimů, z.s., Praha 2019, ISBN 978-80-270-5668-2, s. 74
  10. ↑ Ludvík Kundera, Různá řečiště /A/: Spisy XVII., Atlantis, Brno 2005, s. 313-315
  11. ↑ Rusinko M, 2018, s. 154
  12. ↑ Zdeněk Lorenz, Surrealismus bez pověr a iluzí nebo Naopak, Ateliér 10, 1997, s. 2
  13. ↑ Rusinko M, 2018, s. 160-161
  14. ↑ Rusinko M, 2018, s. 213

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Marcela Rusinko, Snad nesbíráte obrazy? Cesty soukromého sběratelství moderního umění v českých zemích v letech 1948-1965, MUNI a P&B Publishing, Brno 2018, ISBN 978-80-7485-157-5
  • Marie Klimešová, Roky ve dnech, Arbor vitae, Galerie hlavního města Prahy, Praha 2010, ISBN 978-80-87164-35-8
  • Olga Buciová, Skupina Ra a surrealistický odkaz v české imaginativní tvorbě, bakal. práce, FF MUNI Brno 2006, s. 35
  • František Šmejkal, Skupina Ra, Galerie hl. města Prahy 1988

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jaroslav_Puchmertl&oldid=22051436“