Jaroslav Boudný
| Jaroslav Boudný | |
|---|---|
| Narození | 29. října 1940 Praha  Protektorát Čechy a Morava |
| Úmrtí | 30. března 2018 (ve věku 77 let) Praha  Česko |
| Povolání | spisovatel a publicista |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jaroslav Boudný, publikující též pod pseudonymem Jaboud[1] (29. října 1940 – 30. března 2018 Praha[2]) byl český publicista.
Život[editovat | editovat zdroj]
Pocházel z úřednické, respektive buržoazní rodiny. Z politických důvodů byl místo běžné základní vojenské služby přidělen k technickému vojenskému praporu. V mládí se aktivně věnoval sportu. Od roku 1956–1960 závodně boxoval za Tatra Smíchov, později za Pragovku; mimo to závodně vzpíral za Slavoj Vyšehrad. Následně vystřídal různá dělnická zaměstnání.
V letech 1975–1989 byl pod dozorem Státní bezpečnosti, která sledovala jeho aktivity v rámci ilegální náboženské činnosti a výroby samizdatové literatury. V evidenci agentů a spolupracovníků StB není evidován.
V devadesátých letech 20. století byl jednatelem soukromé společnosti. Skrze tyto aktivity se následně dostal k neziskové terapeutické práci s dětmi z Fakultní nemocnice v Motole. Na přelomu tisíciletí zajišťoval mediální poradenství pro sochaře Jiřího Vydru.[3]
Po odchodu do důchodu krátce pracoval jako asistent ředitele strojírenské firmy.[4]
Publikační aktivity[editovat | editovat zdroj]
Některé své vzpomínky a úvahy publikoval v internetových periodikách Neviditelný Pes, Britské listy aj. Jako pamětník vystupoval v několika dokumentárních pořadech. V televizním cyklu Fenomén Underground (díl Předci a paralely),[5] který v roce 2014 natočila Česká televize, vzpomínal na život pražské mládeže v padesátých letech. V Magazínu Víkend na TV NOVA uváděl v roce 2015 na pravou míru nesmyslně idealizovanou legendu tzv. Vyšehradských jezdců.[6]
Své vzpomínky na mládí ve skautingu a následně mezi pražskou buržoazní mládeží 50. a 60. let 20. století – mezi tzv. pásky – sugestivním a čtivým způsobem shrnul ve své vzpomínkové knize Trafouš, páskové, Vyšehradští jezdci a jiné vzpomínky (2011).[7] V druhé knize Jak mě sledovala Státní bezpečnost a jiné vzpomínky (2022) letmo zmiňuje svou sportovní kariéru, vzpomíná na základní vojenskou službu u technických praporů a drobné každoodenosti pražského dělníka v 60. a 70. letech 20. století. Knihu uzavírá soubor vzpomínek na působnost v ilegální náboženské komunitě, která byla komunistickou bezpečnostní systematicky šikanována za sebemenší rozhovory o Bibli.[8]
Knižní dílo[editovat | editovat zdroj]
- JABOUD. Trafouš, páskové, Vyšehradští jezdci a jiné vzpomínky. Praha: NZB, 2011. 103 s. ISBN 978-80-904272-4-2.
- JABOUD. Jak mě sledovala Státní bezpečnost a jiné vzpomínky. Praha: NZB, 2022. 120 s. ISBN 978-80-906755-0-6.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ https://aleph.nkp.cz/F/?func=find-c&local_base=aut&ccl_term=ica=jx20110921011
- ↑ Zemřel publicista Jaroslav Boudný [online]. ResearchWriter.cz, 2018-04-09. Dostupné online.
- ↑ Malování s dětmi [online]. Jiří Vydra. Dostupné online.
- ↑ Jaroslav Boudný [online]. Britské listy. Dostupné online.
- ↑ Předci a paralely - Fenomén Underground [online]. Česká televize. Dostupné online.
- ↑ TV NOVA: Královští Vyšehradští jezdci
- ↑ JABOUD. Trafouš, páskové, Vyšehradští jezdci a jiné vzpomínky. Praha: NZB, 2011. 103 s. ISBN 978-80-904272-4-2.
- ↑ JABOUD. Jak mě sledovala Státní bezpečnost a jiné vzpomínky. Praha: NZB, 2022. 120 s. ISBN 978-80-906755-0-6.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Boudný
