Jan Kofroň
| Jan Kofroň | |
|---|---|
| Narození | 8. června 1944 (80 let) Praha |
| Povolání | katolický kněz, nemocniční duchovní, kněz, překladatel a knihovník |
| Titul | Ing. |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jan Kofroň (* 8. června 1944[1] Praha) se v květnu 2008 stal prvním ženatým knězem v římskokatolické církvi v České republice vysvěceným po roce 1989. Pracoval jako sekretář biskupa Mons. Václava Malého a působí jako nemocniční kaplan.
Tajné vysvěcení za komunistického režimu
[editovat | editovat zdroj]Kofroň byl poprvé tajně vysvěcen za komunistického režimu 18. srpna 1988 a včleněn do řeckokatolické církve.[2] Kofroň byl svěcen jako biritualista a stalo se tak se souhlasem řeckokatolického ordináře Mons. Jána Hirky.[3]
Nové vysvěcení
[editovat | editovat zdroj]Po roce 1989 však oficiální církev hleděla na některá tajná svěcení s pochybnostmi a po takto vysvěcených kněžích žádala druhé, takzvaně podmíněné (sub conditione) svěcení. Neženatí kněží se pak mohli zařadit do římskokatolické církve, ženatí sloužili v řeckokatolické církvi. U Kofroně učinil papež Benedikt XVI. výjimku a povolil jeho vysvěcení a začlenění přímo do římskokatolické církve západního obřadu.
Kofroň tak 12. května 2008 přijal v kostele sv. Benedikta v Praze z rukou biskupa Malého kněžské svěcení sub conditione podle norem Svatého Stolce z roku 1992. „U nás je to v podstatě průlom. Řím to povolil konkrétně pro tento případ,“ uvedl Tomáš Roule, sekretář tehdejšího arcibiskupa Miloslava kardinála Vlka.[4]
V řadách římskokatolické církve však v té době ve farnosti Raspenava působil také kněz Miloš Raban (†2011), který byl rovněž jako ženatý vysvěcen v Římě v roce 1985. Stalo se tak poté, co získal od papeže Jana Pavla II. dispens od povinnosti celibátu. Obdobné případy se ve světě staly např. při konverzích anglikánů k římskokatolické církvi.
Kofroň se již dlouhá léta věnuje především službě nemocným a starým lidem.[5]
Názory
[editovat | editovat zdroj]Celibát by měl být podle Kofroně dobrovolný, neboť tomu tak bylo v katolické církvi až do 11. století.[6][7]
Soukromý život
[editovat | editovat zdroj]S manželkou Věrou (* 11. srpna 1944) má čtyři děti, z nichž nejstarší, Johana Bronková, působí v české sekci vatikánského rozhlasu. Žije a kněžsky působí v Praze 8 – Bohnicích, kde je rektorem kostela sv. Václava v areálu psychiatrické nemocnice.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Zpravodaj Pražské arcidiecéze[nedostupný zdroj], červen 2009
- ↑ Kardinál Miloslav Vlk: Ing. Jan Kofroň přijal kněžské svěcení Archivováno 9. 3. 2012 na Wayback Machine., Arcibiskupství pražské, 28. 5. 2008
- ↑ Kardinálova tvrzení, moje zkušenosti, Jan Konzal, Getsemany.cz, léto 2008
- ↑ Ženatý muž se stal knězem, Lidovky.cz, 4. 6. 2008
- ↑ Zbytečné morální dilema, Jan Spousta, Getsemany.cz, léto 2008
- ↑ Příspěvek z 11. 1. 1995 o kardinálu Miloslavu Vlkovi, napsaný na základě pořadu televize BBC. Seriál Cenzura ve Svobodné Evropě, Britskelisty.cz, archiv 1997
- ↑ Stavíme se znovu do služby. Rozhovor se ženatým katolickým knězem Janem Kofroněm : Christnet.cz 18. 12. 2023
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Jan Kofroň - ženatý kněz s těžištěm v Bohu, Český rozhlas, 8. 12. 2012
- Jan Kofroň v pořadu Pološero: Celibát, Česká televize, 25. 9. 2012
