Italské království (středověk)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Evropa v 9. a na poč. 10. století.jpg

Italské království (ve středověku) je historický státní útvar vytvořený Karlem Velikým po dobytí Langobardského království. Karel sám se nechal sice korunovat langobardskou korunou, ale svého syna Pipina prohlásil roku 781 králem Itálie. Království zahrnovalo většinu Apeninského poloostrova (Benevento přijalo lenní svazky). Výjimku tvořil Církevní stát, včetně Romagne a Pentapole, dále Benátsko a jih poloostrova, který ovládala Byzanc. Po dělení Franské říše roku 843 bylo Italské království součástí středního údělu, po roce 880 je ovládl Karel III. (abdikoval 887).

V nastalém zápasu vévodů z Friaulu a Spoleta, do něhož zasahovaly cizí vlivy i vpády maďarů a Arabů, Italské království značně mocensky zesláblo a za výbojů Ottonů v důsledku toho přijalo lenní vztah k Římsko-německé říši, když zároveň došlo i k odtržení Friaulu. Oslabení centrální moci vedlo k růstu odstředivých tendencí jednotlivých částí, resp. k posílení cizího vlivu (papežů v Toskánsku, odtržení Spoleta atd.). Oslabení moci císaře (a v důsledku toho i lenního vztahu k Římsko-německé řiši) a vyčerpávající zápas mezi ghibeliny a guelfy vedly k osamostatnění jednotlivých měst zejména na severu Itálie (Lombardská liga, Verona atd.), což znamenalo faktický zánik Italského království jako správního celku. Titul italského krále se však užíval i nadále a budoucí císaři se nechali korunovat na italské krále v Pavii.

Dynastie Karlovců (* = zároveň císař)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Honzák, Pečenka, Stellner, Vlčková - Evropa v proměnách staletí, nakl. LIBRI, 1997