Interpolace
Interpolace (lat. inter-polare, vylepšit vkládáním) v numerické matematice znamená nalezení přibližné hodnoty funkce v nějakém intervalu, je-li její hodnota známa jen v některých jiných bodech tohoto intervalu. Používá se v případě, že hodnoty funkce v určitých bodech intervalu jsou buďto uvedeny v tabulce, anebo získány měřením.
Podobného původu je i slovo extrapolace, které označuje nalézání přibližné hodnoty funkce mimo interval známých hodnot, což je méně spolehlivé. Užívá se nejčastěji pro odhady tendencí do budoucnosti, například cen v ekonomii.
Od aproximace se interpolace liší tím, že hledaná křivka přesně prochází všemi známými (změřenými) body.
Obsah |
[editovat] Definice
Mějme funkci f(x), jejíž hodnota je známa v bodech
,
, ...
. Interpolace znamená nalezení funkční hodnoty
, pokud platí, že
<
<
.
[editovat] Interpolační křivka
Někdy se interpolací rozumí proložení bodů
,
, ...
analytickou křivkou, která pak umožňuje jednoduchý výpočet funkčních hodnot ve všech mezilehlých bodech. Podle počtu známých bodů n se pak nejčastěji používá:
- pro n = 2 lineární interpolace (přímkou)
- pro n = 3 kvadratická interpolace (parabolou nebo kružnicí)
- pro n > 3 interpolace polynomem n-tého stupně; pro výpočet koeficientů tohoto polynomu se nejčastěji požívá Čebyševova metoda.
[editovat] Lineární interpolace
Nejjednodušší a nejčastěji používaná lineární interpolace spočívá v proložení dvou sousedních bodů přímkou; zavedl ji Isaac Newton.
Pro
<
<
platí, že
.
[editovat] Odkazy
[editovat] Související články
[editovat] Externí odkazy
[editovat] Literatura
- Stručný statistický slovník. Praha 1967, heslo Interpolace, str. 82